Adam Borovička 
Pojem dezinformace, obecně charakterizovaný jako úmyslné šíření nepravdivé informace s cílem mystifikovat, ovlivnit a oklamat jejího příjemce, náš právní systém zatím ještě nezná. Změnit to měl chystaný zákon proti dezinformacím. Ten se však vlivem skepticismu zákonodárců začíná pomalu rozplývat. I trestní zákoník o problematice dezinformování mlčí. Podle procesní zásady „není trestu bez zákona“ tak nelze potenciální pachatele pro takovéto chování přímo stíhat. To však neznamená, že na tento typ jednání nedopadá mnoho jiných trestněprávních ustanovení.
Nejčastěji se tak osoby spojené s dezinformační činností dopouštějí přestupků za trestné činy šíření poplašné zprávy, poškozování cizích práv, pomluvy, či podněcování nenávisti vůči skupině osob. Zákon dává jasně najevo, že se v souvislosti se šířením dezinformací musí jednat o úmyslný trestný čin. Osoby, které dezinformace šíří ve víře jejich pravdivosti tak nelze trestat, neboť nenaplňují skutkovou podstatu ustanovení. Ačkoliv objektivně jsou tito lidé také dezinformátoři, z pohledu subjektivního se jedná o šiřitele tzv. misinformací, které s touto problematikou také úzce souvisejí. Ani tento pojem však v českém právu nenajedeme.
Donedávna bylo jedním z nejčastěji páchaných trestných činů při dezinformační činnosti tzv. šíření falešné zprávy. Počty spáchání tohoto přestupku narůstaly především mezi rokem 2020 až 2021 v souvislosti s pandemií covidu-19. Podle policejních záznamů však tento přestupek ve svém prvenství dnes již vystřídalo podněcování k nenávisti, nejčastěji spojované s reakcemi na válku na Ukrajině. Za oba tyto přestupky hrozí případným pachatelům až tři roky vězení.
