Martina Mátlová Můžeš trochu přiblížit Podmoří těm, kteří Tvůj svět neznají?
Podmoří je fantasy svět, ve kterém se odehrávají jak mé samonákladové prvotiny Dnes se neproměňuj a Branou snů, tak Hladová přání a zasadila jsem do něj i Vílí kruhy, na kterých právě pracuji.
Mytologie je zde povýšena na historickou skutečnost. Po velké pohromě přestěhovali bohové veškeré živé organismy do umělé stvořeného světa, který leží pod vodou a chrání ho magická bariéra.
Musím se přiznat, že jsem vždycky měla slabost pro čaroděje, v Podmoří působí jako zprostředkovatelé božstva. Taková horní kasta. Fungují jako armáda, mají v rukou právo, vědu a kulturu. "Kouzlím. Ty ne? Tak pro mě pracuj, nebo si zemři."
Co tě přivedlo k psaní? Kde byl prvotní impulz, po kterém sis řekla: "Bude ze mě spisovatelka!"?
Na takový prvotní impulz se nepamatuji. Prostě jsem ráda vymýšlela příběhy, a protože jsem je chtěla uchovat, začala jsem si je zapisovat. Vyšší ambice přišly až později.
Říkat si "Bude ze mě spisovatelka!" má smysl až ve chvíli, kdy člověk napjatě čeká na to, až se jeho knížka příští týden objeví na pultech.
Jak ses dostala až k vydávání knížek? Navštěvovala jsi nějaké kurzy nebo jsi to zkoušela metodou pokus-omyl?
Pokus-omyl. Na prvním kurzu jsem se objevila ne jako účastník, ale už jako lektorka po boku Míly Lince. Zároveň se ale domnívám, že na workshopech a kurzech tvůrčího psaní může být velice tenká a nezřetelná hranice mezi tím, kdo vyučuje a kdo se učí. Přijde mi, že je to spíš diskusní kroužek a já funguji jako moderátor. Ovšem vždycky se ráda zapojím i do debaty. Je to obohacující pro všechny strany. Psaní není matematika.
Existuje mnoho kurzů tvůrčího psaní a návodů, jak napsat knihu, ale jak tvoříš ty? Pohráváš si s nápadem dlouho, promýšlíš ho a píšeš si poznámky, nebo zasedneš k počítači a začne s tím, že ono to nějak dopadne?
Na spoustu věcí přicházím intuitivně, třeba postavy poznávám postupně jako přátele. Příběh se mi odhaluje po částech, já ho nechávám v mozkovně volně bujet a jenom to celé zastřihávám do patřičného tvaru. Ovšem jakmile to začne mít formu, stává se ze mě typický systematik, který si vše musí důkladně promyslet, sepíše si osnovu, vyplní ji a pak se se zaujetím nimrá v opravách a korekturách.
Prozradíš, o čem bude tvoje připravovaná kniha Vílí kruhy?
Chystám takovou menší apokalypsu, kdy se v Podmoří pokazí mechanické slunce a pomalu přestává svítit. Schyluje se k válce, rostliny usychají, zvířata umírají a postavy hladoví. Rozvíjím zde charaktery skoro všech postav z Hladových přání a posouvám je zase o krok dál, vytahuji ze skříně další kostlivce a fackuji je zprava zleva. Nemají to vůbec jednoduché.
Co si myslíš o současné české knižní fantasy scéně? Mají noví, neznámí autoři šanci prosadit se, nebo jejich knihy skončí na zadních policích v knihkupectví, pokud tedy vůbec budou vydány, protože čtenáři dají přednost zahraničním knihám ve stylu Stmívání?
Nerada bych generalizovala. Osobně a zcela zaujatě si myslím, že vychází spoustu zajímavých domácích knih. Já osobně je kupuji a baví mě.
Co se týče mladých, neznámých autorů, tak mají jedinou šanci. Stát se mladými, známými autory. Zajíce v pytli nikdo kupovat nebude. V tomto směru máme dneska spoustu možností. Od literárních soutěží, přes publikaci na internetu, po cony (setkávání fanoušků různých žánrů, filmů, seriálů, pozn. autora) a veřejná čtení. Chce to ale svůj čas.
Je pravda, že, nejen mladí, lidé preferují zahraniční tvorbu. Ale to je přirozené, exotika láká. Můžeme si dát anglicky znějící pseudonym, nebo se pokusit čtenářstvo přesvědčit, že i české může být dobré. Proč nad tím fňukat.
Jakou radu bys dala začínajícím spisovatelům, kteří chtějí také vydat vlastní knihu?
Nenechte se odradit ani znechutit. Občas je to těžké.
Více o Tereze a její tvorbě se můžete dočíst na jejím blogu http://temnarka.blog.cz/ nebo facebookové stránce https://www.facebook.com/fb.terezamatouskova.
