Lucie Brožová 
Všímáte si během cestování toho, jak se svět mění? Myslím z pohledu ekologického, z pohledu globálního oteplování?
Bohužel ano. Často na změnu počasí upozorňují právě místní. Téměř na každé cestě mi někdo vypraví, jak se příroda během posledních let razantně proměnila. Vliv oteplování je také velice znatelný v chladných oblastech. To, jak rychle odtávají ledovce, mě opravdu překvapilo. Nejsou to metry, ale desítky metrů ročně.
Cestování je váš celoživotní koníček. Máte rád také výlety po České republice?
Samozřejmě. Dovolená v Česku je pro mě ta pravá dovolená. Nechám veškerou techniku doma a užívám si to, že nemusím nic fotit a natáčet. Většinou udělám akorát pár rodinných fotek na památku. Myslím si, že Česká republika je opravdu krásná země. Byla by veliká škoda tady něco nepodniknout. V Česku se rád vracím na stejná místa. Což se mi v jiných zemích moc často nepoštěstí. Během dovolené v Čechách si doopravdy odpočinu.
Dokážete vyjmenovat jaká příroda si vás nejvíce získala?
Pravděpodobně Bajkal. Byla to jediná oblast, kam jsem se pravidelně vracel. V roli průvodce zájezdů jsem tu býval v létě každý rok. Příroda je zde naprosto nedotčená, fascinovalo mě to, jak divoká a krásná může krajina být. Vždy, když jsem k Bajkalu dorazil, dýchla na mě tajuplná atmosféra. Bylo to jako kdyby se zde zastavil čas. Opravdu mě mrzí celá současná situace. Je jasné, že se Bajkal na dlouhý čas uzavřel.
Říkáte, že vás konkrétní země musí něčím fascinovat abyste se do ní vydal. Co vás fascinuje teď?
Já o svých plánech opravdu nerad mluvím dopředu. V současné době nikdo neví, jak to s cestováním bude. Svět se mění doslova ze dne na den. Vlastně ani nevíme, do kterých oblastí se budeme moci vydat a které se třeba i nadlouho roky uzavřou. Mám veliké štěstí, že jsem si hodně svých cestovatelských snů už splnil. Ale stále existují místa, na které bych se ještě rád podíval. Například jsem nikdy nenavštívil Nový Zéland, který je známý pro svoji jedinečnou přírodu. V letošním roce se asi nebudu až tak vzdalovat od České republiky a pravděpodobně zůstanu na našem kontinentu. Ale člověk nikdy neví, kam ho nohy zavedou.
Až do konce dubna máte možnost si naživo poslechnout vyprávění o cestě do Japonska. Seznam měst, které Martin Loew navštíví jsou k dispozici na jeho webových stránkách. Pokud již promítání ve vašem městě proběhlo, nemusíte se bát. Na podzim roku 2022 se do většiny měst pravděpodobně zase vrátí. S sebou přiveze zcela nové vyprávění o další světové zemi, kterou během svých cest navštívil.
Narazil jste na nějaký kout světa kam ještě nedolehla globalizace?
Zatím ne, i v té nejodlehlejší vesnici se nějakým způsobem globalizace projevila. Krásným příkladem je Mongolsko, zde si lidé udržují ještě svůj tradiční způsob života. Pastevci, které jsem potkal, žili v odlehlých jurtách pouze se svými zvířaty. Přesto měl každý z nich ve svém obydlí televizní přijímač a obrazovku a na střeše solární panel. Ale někdy je globalizace pro cestovatele i drobnou výhodou. Víte, pokud přijedete do země, ve které neznáte vůbec nic a s místními se ani moc nedomluvíte, je fajn když najednou narazíte na něco aspoň trochu povědomého.
Která země vás nejvíce překvapila?
Když cestuji snažím si neutvářet žádný obrázek předem. A nemít žádné předsudky. Právě proto, abych byl co nejvíce otevřený dané zemi, jaká skutečně je. Přiznávám, že třeba při mé cestě do Japonska se mi to tak úplně nepodařilo. Myslel jsem si, že toho o Japonsku vím dopředu docela dost, ale realita byla zkrátka jiná než moje představy. Ale vlastně realita moje představy předčila. V Japonsku jsem byl nadšený. Například z tamní přírody, místní hory jsou opravdu něco jedinečného.
Byla nějaká cesta, kdy vám Česko už opravdu chybělo a nemohl jste se dočkat na návrat domů?
To určitě ne. Všude si užívám to poznání jiných „světů“. I když pochopitelně některé cesty jsou z různých důvodů náročnější a jiné pohodovější. Nejnáročnější byla asi moje cesta na Madagaskar. Tamější infrastruktura není příliš vyspělá. Dostat se na zajímavé místo stojí veliké úsilí, a také hodně času. Pokud přidáte ještě ohromné horko, které na Madaskaru panovalo, je to trochu vražedná kombinace. Ale ani trochu nelituji že jsem se na tento tajuplný ostrov vydal.
Někteří cestovatelé tvrdí, že cestování během covidu bylo lepší než předním. Vyrazil jste také během pandemických opatření za hranice České republiky?
Já jsem během Covidu prakticky necestoval. Většinu času jsem trávil doma tak jako všichni ostatní. Musím ale přiznat, že jsem si toto období nakonec docela užil. Najednou jsem měl čas na věci, které jsem nikdy nedělal. Například jsem si poprvé v životě založil svoji zahrádku a něco vypěstoval. Na svoji první zahraniční cestu jsem od začátku pandemie vyrazil až koncem září roku 2021, mým cílem byl Island. Vzpomínám si, že zde turistů bylo velice málo. Pro tuto část roku, to bylo běžné i před pandemií. Počasí je zde během podzimu docela šílené. A tak se nenajde moc odvážlivců, kteří sem na konci září vydají.
Co vám během covidu chybělo nejvíce?
Určitě právě uvádění diashow a potkávání se s diváky. I přesto, že jsem připravil on-line verzi promítání, z mého pohledu osobní kontakt nic nenahradí. Například diashow z mé cesty po Japonsku jsem začal promítat až tři roky po tom co jsem se z Japonska vrátil. O to víc jsem rád, že jsem se do kinosálů mohl zase vrátit. Bohužel po covidové pouze je návštěvnost cestovatelských přednášek mnohem nižší. Ale já i moji kolegové věříme, že se toto časem zase zlepší. A bude opět vyprodáno, tak jak tomu bylo dříve.
Okradli vás někdy na cestách? Nebo máte nějaký jiný nepříjemný zážitek z cest?
Samozřejmě, asi každý cestovatel zažil nějaký nepříjemný zážitek. U mě to ale nikdy nebylo nic tak hrozného. Vzpomínám si, že mi jednou během cesty v autobuse ukradli z kapsy peněženku. Tenkrát jsem měl uvnitř jen pár dolarů, a tak mi bylo líto víc té peněženky než hotovosti, o kterou jsem přišel. Během cest nás také několikrát napálili. Například na Madagaskaru jsme zaplatili prostředníkovi za výlet do národního parku. Když jsme ale dorazili na místo, průvodce nám oznámil, že žádné peníze neobdržel a pan zprostředkovatel už byl fuč. Nezbývalo nám tedy nic jiného než zaplatit znovu. Jak říkám, toto je součást cestovaní a i přesto, že je to nemilé je třeba s tím občas počítat.
Vaše poslední diashow je o cestě po Japonsku. Co vám z této země tady v Česku nejvíce schází?
Určitě vlaky. To, jaký komfort vlaky v Japonsku nabízejí se s Českou republikou nedá porovnat. Vše je tam úžasně organizované a funkční. Japonské vlaky jsou také známé svojí přesností. I v tomto ohledu jsem byl velmi příjemně překvapen, snad nikdy se mi za celé tři týdny nestalo, že by měla souprava jakékoliv zpoždění. Rád jsem k cestování používal japonské rychlovlaky Šinkansen, které dosahují neuvěřitelné rychlosti až 320 km/h, ale uvnitř vlaku to ani nepocítíte.
Je ještě něco pozitivního z Japonska, co stojí za zmínku?
Kromě vlaků, musím ocenit také japonskou ohleduplnost. Nikdo vás nepředběhne ve frontě, nebo nebude do telefonu hulákat na celý vagon, o tom, jak příšerné to bylo včera v práci. Každý si tam hledí svého a snaží se co nejméně rušit ostatní. Toto bylo během cestování velice příjemné, dává vám to prostor si v dopravním prostředku třeba odpočinout nebo naopak nerušeně pracovat, což sami Japonci využívají. V tomto ohledu je u nás ještě výrazný prostor pro zlepšení.
Japonsko je také známé pro svou kuchyni. Jaké jídlo vám během cesty nejvíce chutnalo?
Obecně musím uznat, že japonská kuchyně je velice pestrá a chutná. Já sice nejsem zrovna milovník syrových ryb, které naopak Japonci milují, takže některé speciality jsem nemohl patřičně ocenit, ale přesto jsem si japonská jídla užíval. Ochutnal jsem i několik výborných kousků sushi, ale nejvíce mi učaroval vepřový řízek tonkatsu. Ten, který jsem měl v Japonsku, by strčil do kapsy i kdejaký řízek připravený u nás v Česku. To, jak byl šťavnatý a přitom křupavý. Hned bych na něj zašel znovu.
Pokud se vydáte za hranice naší republiky a představíte se jako Čech. Jaké jsou nejčastější reakce místních?
Za svůj život jsem se ještě nesetkal s negativní reakcí na můj původ. Velice pozitivní přístup k České republice měli na zakarpatské Ukrajině. Mnohokrát přede mnou místní vzpomínali na dobu, kdy Zakarpatská Ukrajina byla součástí Československa. Pro ně to tenkrát byly dobré časy a lidé se snažili mi to dát najevo. V zahraničí nás vnímají asi spíše neutrálně. Nejsme pro ostatní národy ničím tak výrazní, aby si nás jako Českou republiku zapamatovali. Ale osobně na tom nevidím nic špatného.
Měl jste možnost ochutnat mnoho světových kuchyní. Patří stále česká kuchyně mezi vaše oblíbené?
Mám velice rád pestrost. Po každé cestě si s chutí dám klasickou českou kuchyni. Tu, na které jsem vyrostl a vím co od ní čekat. Je mi jedno jestli to bude svíčková, guláš, nebo klasické české buchty. I přesto že jsem ochutnal už ledacos, česká kuchyně se stále řadí mezi mé favority.
