Jane Kotrášů 
V roce 2011 oznámila koalice Angely Merkelové, že Německo uzavře do roku 2022 všechny své jaderné elektrárny (dále JE). Radikální krok? Ani zdaleka. V té době totiž byla přibližně čtvrtina elektřiny v Německu produkována právě jadernými elektrárnami. Ze sedmnácti jaderných reaktorů, jich bylo sedm již značně zastaralých a také v rámci tehdy nedávné nehody v japonské Fukušimě vyvstaly obavy o bezpečnost. V roce 2022 má dojít k uzavření posledních tří reaktorů. Situace u nás je však naprosto odlišná.
Kdo postaví nové české reaktory?
Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany vyrábějí asi třetinu české elektřiny. Ta starší z nich, Dukovany, postavena mezi lety 1978 a 1987, má čtyři reaktory a životnost 30 let. Tato doba měla být prodloužena o dalších 20 až 30 let po rekonstrukci. Od roku 2015 se také plánuje výstavba pátého reaktoru.
Mezi lety 1987 a 2002 byla dokončena elektrárna Temelín, která má zatím dva reaktory a plánovanou životnost 30 let. V roce 2014 ČEZ urušil tendr na dostavbu dalších dvou bloků. Nyní se však opět mluví o jejich dostavbě. Mezi zájemci figuruje ruská firma Rosatom, čínská CGN, americký Westinghouse, jihokorejské ICHNP a francouzská EDF.
Dostavba dvou bloků Temelínu se zdá dlouhodobým perspektivním řešením. Problémem však může být doba výstavby. V současné době je nedodržování termínů téměř pravidelným problémem při výstavbě nových jaderných elektráren po celé Evropě.
Slovenská i francouzská ostuda
Krásným příkladem by mohla být JE Mochovce na Slovensku. Výstavba dvou bloků této elektrárny začala v roce 1987 a v roce 2008 byly práce na nich zastaveny kvůli chybějícím financím. Po vstupu nového vlastníka, italské firmy Enel, se měly oba bloky spustit v roce 2013. To se však nestalo a v roce 2016 Enel prodal Slovenské elektrárny společnosti EPH Daniela Křetínského za 35 miliard korun. Cena výstavby těchto bloků se vyšplhala až 4,5 mld eur bez blízkého dokončení výstavby.
Mochovce tedy drží primát v nejdéle stavěné JE v Evropě. Francouzská JE Flamanville je taktéž odstrašujícím případem. Její cena se vyšplhala na 10,5 mld. eur, čili trojnásobek původní částky. A stavba stále není dokončena, což nepřidá na reputaci francouzskému koncernu Areva, který tuto elektrárnu staví.
Jak z toho ven?
Nabízí se více řešení. Jedno z nich nám již představili Němci, kteří přejdou na zelenou energii. Dalším by mohla být výstavba více menších, méně výkonných JE na více lokacích. Nadějným řešením by také mohl být přechod od uranových a plutoniových reaktorů k těm thoriovým. Thoriové reaktory jsou výkonnější (1 tuna thoria vyrobí stejné množství energie jako 200 tun uranu a 3,5 mil. tun uhlí), bezpečnější a zároveň je také mnohem větší množství thoria, které lze využít na výrobu energie. Quo vadis jaderná energie, quo vadis?
