David Zimandl 
Extraliga dorostu, aneb název ligy, která má tolik zápasů, skupin a vyřazovacích bojjů, že ani hráči neví, kdy je vlastně konec
V letošní sezóně kralovali třinečtí oceláři, kteří dále potvrzují pozici velmi silné organizace. Až neuvěřitelně se Třinci daří na všech frontách, zlato v Extralize dorostu, stříbro v Extralize juniorů a se vší skromností i nadcházející mistři Extraligy hokeje. V dorosteneckém finále Třinec dokázal porazit indiány z Plzně. Ve stínu finálové série se odehrála i minisérie o třetí místo, kde se mezi sebou utkala pražská Sparta a mladoboleslavští lvi. Ve dvou zápasech se hořký bronz stěhoval do Holešovic. Úspěch to na Spartě ovšem není.
„Čím více zápasů, tím více Adidas“
Na svazu mají pocit, že čím víc týmu a zápasů, tím lépe pro český hokej. Sice nevíme, kde tohohle pocitu nabyli, zvlášť, když výsledky mládežnických reprezentační akcí jsou stále stejné, ne-li horší. Ke zlepšení totiž rozšířili i Extraligu juniorů a dovolují startovat třem hráčům starším 21 let, kteří nedostávají tolik prostoru v A – týmu. Takže nebudeme zužovat ligy, abychom vytvořili konkurence schopné týmy, ne, radši jejich počet zvýšíme, aby i jouda z Horní Dolní, mohl říct, že si zahrál extraligu.
Systém soutěže, který dává naprostý smysl
Teď trochu vážněji, pojďme si společně vysvětlit systém dorostenecké soutěže. Schválně by mě zajímalo, kolikrát si tento odstavec přečtete, abyste jej dokázali konečně pochopit a třeba bez pomůcek popsat někomu dalšímu.
Liga začíná rozdělena na 3 skupiny, jmenovitě A, B a C. V těchto skupinách, rozdělených po 8 účastnících, odehrají týmy 14 zápasů. Dále se pak rozdělí do skupin o pořadí v play-off a o účast v play-off, tady hrajeme dalších 22 zápasů (v obou skupinách máme 12 týmů).
Z těchto skupin vzejdou dva vyřazovací boje, play-off, play-down a následná baráž mezi týmy z 1.dorostenecké ligy a Extraligy dorostu. Zaměříme se pouze na play-off, sestupové boje by se vymykali mantinelů článku, přeci jen je převážně o sparťanské dorostu. Máme tedy play-off, začínáme osmifinále, tedy soubojem mezi 16 nejlepšími týmy, hrajeme na dva vítězné zápasy. Pak pokračujeme čtvrtfinále, tady už hrajeme na tři vítězné zápasy. Následuje semifinále, stále pouze 3 vítězné zápasy. Teď přichází vrchol soutěže, finále, co to trochu ozvláštnit, začneme hrát na 4 vítězné, proč vlastně ne. Pod tím se nachází ještě zápas o třetí místo, přeci jen, udělat umístění podle postavení ve skupinách je moc jednoduché, ačkoliv, ze které přesně skupiny by se to zde dělalo, to je pravda. Tady hrajeme na dva zápasy, rozhodne pak lepší skóre.
V nejdelším scénáři by tedy cesta k titulu v této soutěži trvala přesně 56 zápasů. Není to málo Antone Pavloviči? Pojďme, ale zpět do Holešovic.
Jízda Sparty napříč „logicky strukturovanou“ ligou
Sparta začínala ve skupině A, kde Sparta skončila čtvrtá se ziskem 24 bodů. Z této skupiny pokračovala cesta do skupiny o pořadí v play-off, zde mladíci z Holešovic skončili osmí se ziskem 30 bodů. Odsud už se pomalu dostáváme do play-off. První kolo, tedy osmifinále, série s Vítkovicemi, kde Sparta pohodlně zvítězila po dvou zápasech. Čtvrtfinále s Libercem a výhra 3:1 na zápasy. Pak již osudné semifinále, kde Oceláři zvítězili velmi jednoduše po třech vítězných zápasech. Zůstává tedy zápas o třetí místo, kde nad Mladou Boleslaví, výhra po dvou zápasech lepší skórem 3:2. Bronz byl tedy doma.
I dorost měl své „opory“
Nazvěme to opory, ačkoliv, první hráč Sparty Richard Žemlička skončil v bodování až 39. Což je na třetí nejlepší tým v lize žalostné umístění. Nebudeme jim však jen křivdit, Žemlička dokázal získat v 36 zápasech 34 bodů. Druhé místo sparťanské statistiky náleží Františkovi Netušilovi, který netušeně v 34 zápasech vykutal 31 bodů. Do top 3 se vešel i David Hrubý, který získal v 35 zápasech 30 bodů. Zdá se to až jako paradox, když nejlepší sparťanský hráč, s téměř bodem na zápas končí až 39. Možná je to jen výpověď o kvalitě soutěže.
Vyhlídky do dalších let
Jak to bude s dorosteneckou ligou ví asi jen na svazu. Možná by neuškodilo mrknout očkem do zámoří nebo vlastně kamkoliv jinam, na týmy, které nám dávají v turnajích bůra. Nechci být jen negativní, máme spousty skvělých hráčů, kteří nás v této kategorie reprezentují a dokážou čas od času přinést i úspěchy. Proč ale nedokážeme nabídnout těmto hráčům vyhovující podmínky pro rozvoj a oni musí odcházet do zahraničí? Nemusíte se mnou souhlasit, ale z mého pohledu jsou mládežnické ligy zbytečně složité, hraje je zbytečně moc týmů, a především je hrají hráči, kteří na to se vší úctou opravdu nemají. Nelíbí se mi, že musím koukat na juniorské reprezentace, jak jsou o parník horší než konkurence. Jaké je pak motivace na tyto zápasy vstávat? Měli bychom přestat být opití Naganem a začít s rekonstrukcí českého hokeje, protože tohle opravdu nikam nevede…
