Kateřina Pirožková 
Album „The Wall," je v podstatě rocková opera, která se zabývá odloučením a izolací symbolizující zeď, jak již z názvu alba vypovídá. Písně na desce vytvářejí dějovou linku událostí v životě hlavní postavy Pinka – postavy založené na bývalém frontmenovi Sydu Barretovi a baskytaristovi Rogeru Watersovi.
S celým konceptem přišel právě Waters. Nechal se inspirovat momentem, který se mu přihodil při koncertování s kapelou v kanadském Montrealu roku 1977. Tehdy jednomu z diváků v přední řadě plivl do tváře a v té chvíli si údajně uvědomil, jakou mají muzikanti moc nad svými fanoušky, což ho přivedlo k myšlence jakési pomyslné zdi mezi obecenstvem a hudební skupinou, která je od sebe odděluje. Do tohoto konceptu zasadil Waters příběh rockového hudebníka Pinka, jenž si postupně vytváří kolem sebe onu zeď, kterou tvoří všemožná životní traumata.
Another Brick in the Wall
Skladba „Another Brick in the Wall," v překladu Další cihla ve zdi, má na albu dohromady tři části. V té první začíná Pink okolo sebe stavět metaforickou zeď, po smrti svého otce, který zemřel ve druhé světové válce, stejně jako Watersův otec. V druhé části, která je zároveň jednou z nejznámějších písní od Pink Floyd, se Pink dostává do školy a setkává se zde s učitelem, kterého nenávidí. Zeď se momentálně tvoří mezi světem venku (tedy realitou) a mezi školní lavicí. Ačkoliv skladba „Another Brick in the Wall Part 2" může působit jako jakási protisystémová hymna proti vzdělání a škole, není tomu tak. Autor chtěl spíše poukázat na zastaralý školský systém, kdy šlo učitelům spíše o to, aby byli studenti zticha, než aby se něco skutečně naučili. V poslední, třetí části, se Pink uzavírá do sebe a vzdává se všeho po čem kdy toužil. Má okolo sebe zeď, aby mu už nikdo nemohl nikdy ublížit.
Další skladba, která rozhodně stojí za zmínku, je „Comfortably Numb." Na této skladbě má největší podíl David Gilmour. Jeho druhé kytarové sólo v této písni je považováno kritiky i fanoušky za jedno z nejlepších v celé hudební historii. Píseň „Vera" je pak věnována zpěvačce Vere Lynn, která v období druhé světové války navštěvovala vojáky kousek za frontou a dodávala jim odvahu a naději, že se jednou vrátí domů. Propracovanost celé myšlenky do posledního detailu dokazuje i závěrečná píseň „Outside the Wall," která je zakončena nedokončenou větou „Isn’t this where…“ a následně je tato věta dokončena v úvodní písni „In the Flesh," která začíná slovy „…we came in?“ – „Isn’t this where we came in?“
Projekt „The Wall" obsahoval i stejnojmenný celovečerní film od režiséra Alana Parkera. Snímek byl do kin uveden v roce 1982 a hlavní roli hudebníka Pinka si zahrál zpěvák Bob Geldof. Ve filmu nejsou téměř žádné dialogy, děj je vyprávěn pomocí textů hudebních skladeb.
