Tomáš Vojkovský Právě letos byl na programu koncert kapely Circus Problem. Četl jsem si letáček, kde byl jejich hudební styl popsán slovy „disco-balkan“. Tohle slovní spojení jsem nikdy v životě nezaslechl, ergo mě to nadchlo a přinutil jsem své blízké, aby tam se mnou šli.
Bylo šest hodin odpoledne, stojíme jsme s přáteli na náměstí a držíme si od pódia odstup pro případ, že to bude katastrofa a my se vydáme na zběsilý útěk. Na stage přichází bubeník. Začíná hrát. Po chvíli se k němu připojí hráč na trombón. Ta melodie mi je podezřele povědomá. Zanedlouho přibíhá také houslista, pak klarinetista, pak trumpetista, akordeonista a mně je v tu ránu jasné, že pánové hrají cover na electro-swingovou pecku Catgroove od skupiny Parov Stelar. Následuje představení jednotlivých členů celého ansámblu a chvíle potlesku pro každého jednotlivce.
Stmívá se, lídr kapely Jirka „YR“ Čevela hecuje publikum, aby zpívalo s ním, a my nadšeně posloucháme a přidáváme se „Svět je hned krásnější, když se člověk trochu zblázní,“ zatímco klarinetista Bohdan „Turbo-Jew“ Skibinsky si musí na chvíli odběhnout, jelikož se mu udělalo krapet nevolno. Pro naše rozptýlení a odvedení pozornosti od vyprazdňujícího se klarinetisty si houslista Martin „O’Horse“ Sedlák nasazuje masku koňské hlavy a pokračuje s ní ve hře na housle.
Mezera mezi mnou a pódiem se rychle ztenčuje, až stojím přímo pod ním a tančím. Užívám si každou notu, jako kdyby měla být poslední. Po opravdu dlouhé době cítím jak ze mě čiší energie, jsem součástí davu v ten moment šťastných lidí a všechny starosti jsou na chvíli ten tam. Blíží se konec koncertu, publikum jásá radostí a mistrům se dostává aplausu hodného premiéry trháku v Národním divadle. Tyhle kluky musím vidět znova. Nejsou zajímaví pouze zcela výjimečným hudebním stylem, ale také příběhem, který se skrývá za počátky celé kapely. Frontman Jiří Čevela totiž studoval filosofii v Brně, a ta ho, jak sám říká, přivedla až do Turecka. Po tom co tak daleko od domova ukradl jednoho dne akordeon a přemluvil partu místních umělců, aby ho naučili hrát a zpívat se vrátil do Prahy, kde na ulici potkal prvního bubeníka a záhy na to i houslistu Sedláka. Od té doby se z jeho života stal „tak trochu Circus“.
