Dominik Tatarka 
Jak byste popsal svoji osobní zkušenost s demokracií a co to pro vás znamená?
Moje osobní zkušenost s demokracií se projevuje na více rovinách. Jednou je to pro mě politická svoboda, možnost svobodně vyjadřovat svoje názory a možnost ucházet se o přízeň voličů ve volbách, což jsem si už jednou zkusil. Politickou svobodu také chápu jako možnost říkat to, co si člověk myslí a jaké plány pro budoucnost státu má. Druhou rovinou pro mě je svoboda na úrovni osobního života. Nejsme do něčeho tlačeni a život nemáme nalajnovaný dopředu, máme možnost si zvolit různé kariéry, cestovat a vzdělávat se, a to nejen v Česku, ale i v zahraničí. Nejsme na základě svých politických názorů nebo rodinného zázemí perzekuováni při svém studiu, což je velká výhoda demokracie. To je něco, co některé generace před námi nemohly zažít. Třeba se svým dědou často o tomto tématu vedu dlouhé rozpravy, které jsou velmi obohacující.
Jako student práv máte o demokracii a jejích hodnotách zcela pravděpodobně dobrý přehled. Jaké největší výzvy českou pro demokracii aktuálně vidíte?
Na politické úrovni je demokracie často zneužívána. V posledních letech vidíme nárust počtu politiků, kteří slibují hory doly, slibují něco, co sami nemůžou splnit. A i díky novým komunikačním platformám si tyto sliby dokážou obhájit na sociálních sítích. Tam totiž vykládají svou pravdu, aniž by k tomu potřebovali tradiční média a jakoukoliv kontrolu, což vede k horší informovanosti a většímu ovlivňování voličů jako takových. Myslím si, že největší problém a zároveň výzvou pro demokracii je, že se nám nijak nezvedla míra informovanosti voličů. Tím pádem jsou voliči strašně jednoduše ovlivnitelní, což souvisí s technologickým vývojem. Byla by také potřeba širší diskuze o tom, co všechno nám samotná demokracie přináší a proč bychom si měli dávat pozor na falešné spasitele. Abychom o demokracii třeba jednou nepřišli.
Jaká je úloha mladých generací v tom, kam demokracie směřuje?
Čas mladých teprve přijde, protože systém je nastavený tak, že jsou ve vedoucích pozicích v politice, ve světě nebo v soukromém sektoru lidé mezi 40–60 lety. Hlavní úloha mladých při zachovávání demokracie teprve přijde. Ale každý z nás se o demokracii zasluhuje svými každodenními činy, už jen tím, jakým způsobem přistupuje k tomu, co zažíváme. Ať už v rámci diskuzí, účasti v nějakých projektech, které se týkají svobody médií, přednášek ve školách a podobně. Znám spoustu mladých lidí, kteří se angažují. Zajímá je třeba novinařina a práce okolo politiky a veřejného dění. Jsou to malé krůčky, které tyto generace můžou dělat, ale nejdůležitější je, aby se mladí zajímali a věřili v demokracii. A tady mám pocit, že se to moc nezlepšuje. Mladší generace nejsou horší než ty starší, ale myslím si, že jsou stejně neinformované o tom, co se děje. Stejně jako dříve, tak ani teď lidi veřejné dění nezajímá.
Jaké jsou největší rozdíly v chápání demokracie mezi mladou a starší generací?
Když budu mluvit za svoji generaci, tak my jsme v demokracii vyrostli, jsme demokracií odchováni. Je to to základní nastavení, které by pro nás mělo být správné, i vzhledem k tomu, že nic lepšího jako lidstvo nedokážeme vyplodit. Největší rozdíl je v tom, že starší generace po svých zkušenostech nepovažují demokracii za automatickou a možná si ji o něco víc váží. Třeba můj druhý děda, který se narodil v roce 1935, zažil prezidenta Masaryka, druhou světovou válku, období třetí republiky, komunistický puč. Největší rozdíl, jak vnímáme demokracii my a jak ji vnímají oni je, že v jejich případě demokracie začala pozdě. Pozdní příchod demokracie u našich prarodičů a rodičů znamenal, že byli ochuzeni o část možností, které máme my, a za které bychom měli být vděční. Důležité je nebrat demokracii jako samozřejmost, k čemuž jako mladá generace máme občas tendence. Pravděpodobně my a další generace po nás nezažijeme nic jiného než demokracii, přesto je potřeba o ni pečovat.
Není to tak, že mladí mají pocit, že je demokracie naopak omezuje?
Určitě takové skupiny existují. Ale jsou to podle mě jen výmluvy těch, kterým by jiný systém vyhovoval. Takoví lidé jsou dle mého ve svých názorech pomýlení nebo jsou líní žít v demokracii. Také to mohou být lidé, kteří jsou vždy proti něčemu jen z principu, v tomto případě proti demokracii jako takové, která jim paradoxně dává možnost tyto názory prezentovat. Jejich vliv bych považoval za nicotný, i když věřím tomu, že jsou lidé, kteří si s touto myšlenkou pohrávají a takové názory zastávají. Demokracie je také o tom, že je nechá vyjádřit i názory demokracii kritizující.
Jakou roli hrají sociální sítě v ochraně demokracie? Může je mladá generace využít pro její ochranu nebo naopak mohou být rizikem?
Sociální sítě jsou prostředkem k vyjadřování názorů, které se dostanou k ostatním lidem mnohem rychleji než dříve. Je důležité si uvědomit, že všechny generace mají prostor na sociálních sítích být, tudíž nikdo o tuto možnost není systémově ochuzen. Demokracii ochrání to, že člověk bude demokratem, k tomu nepotřebujeme sociální sítě. Ty určitě mohou být platformou pro posílení demokracie a její chválu, ale zároveň to mohou být nástroje k jejímu zničení. Je důležité nezavírat se do sociálních bublin, uvědomit si, že nejenom ti, kteří zastávají opačný názor, mají svoji sociální bublinu. Ale i my jsme například v sociální bublině a je potřeba z ní vykračovat. Takovou bublinou může být například skupina na Facebooku, kde se lidé sdružují a ujišťují ve svých názorech. Nevidím v sociálních sítích nikterak velké riziko, rovněž v nich nevidím tak silnou platformu pro podporu demokracie. Ale jestli něčím sociální sítě demokracii škodí, tak je to za mě určitě ono uzavírání do sociálních bublin na obou stranách barikády. Sociální sítě každopádně reprezentují demokracii absolutně, protože na nich může vyjádřit kdokoliv.
Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu. Komentář k tématu zapojení mladých lidí do politiky najdete zde.
