Aneta Zákoutská 
Najít jasné vymezení pojmu underground je téměř nemožné. Definic je totiž hned několik. Společným základem pro všechna undergroundová odvětví byla kritika a vymezení vůči světu. Kritiku lidé vyjadřovali pomocí hudby, literatury, výtvarného umění a jiných kreativních činností. Vymezení termínu u nás spadá do 20. století, kde se první znaky undergroundového počínání objevily v 60. letech. Může se to zdát jako dávná minulost, ale o hippies, tedy květinové mládeži, jsme všichni už slyšeli. Bohémové s dlouhými vlasy, jejichž hlavním nepřítelem bylo socialistické nastavení československé společnosti. Pro připomínku nám zůstává Lennonova zeď v Praze na Kampě, kdyby si přeci jen někdo potřeboval udělat lepší představu.
Stěžejní období pro český underground byla bezpochyby 70. a 80. léta. V té době byl pojem používán výhradně pro rockovou hudbu. Nejznámější a nejikoničtější rockovou kapelou pro toto období v českosloenském prostředí byli Plastic people of the Universe. Legendární pražská hudební skupina, která ve své době slučovala mladé lidi. Dávala jim naději v lepší zítřky bez komunistického režimu. Inspirovala ke vzniku další rockové kapely. Stala se zkrátka protagonistou undergroundové scény.
Vedle hudby se pod pojmem schovávalo samozřejmě i jiné umění. Jen tedy takové, kterým se jeho autoři kriticky vymezovali vůči tehdejšímu režimu. Bohumil Hrabal se tak mohl považovat za hrdého undergroundového tvůrce. Podle všeho by se dalo říct, že underground byl zkrátka vše, co se režimu nehodilo do portfolia. Upozorňoval svojí tvorbou a vyjadřováním na společenské absurdity a nespokojenost mladých lidí. Ale co v dnešní době, ve 21. století? Bylo by spravedlivé srovnávat se s mladými tvůrci, kteří bojovali za lepší společnost a volnost projevu? Oni riskovali svoji svobodu, abychom my mohli poslouchat a číst, co se nám jen zlíbí. Je tak naším právem označovat tvorbu, která je mimo úroveň mainstreamu, za underground? Toť otázka.
Jedno je jasné. V dnešní společnosti nebojujeme za stejné věci, jako tomu bylo před čtvrt stoletím. Vše je nám ve své podstatě volně přístupné. I přes to, že se také potýkáme s určitými tématy, která jsou společností tabuizována, nelze hovořit o cenzuře. Nelze je tedy srovnávat. Jak tedy určit, jestli se v dnešní době může použít označení underground, či ne? A kdo ho vlastně určuje? Ano, jak jsem zmiňovala, lze najít spoustu definic, které pojem vysvětlují a jako společný bod uvádějí - kritiku společnosti.
Co tento pojem lehce modernizovat. Uchopit ho z širšího pohledu nebo se možná jen odrazit od stávajícího a lehce ho obohatit. Mladí začínající umělci, kteří se snaží prorazit svým způsobem také bojují. Nesvádějí boj se společností jako takovou, ale s konkurencí a komerční společností. Často začínají od nuly. Od malých koncertů, výstav, autorských čtení v malých barech a kavárnách. A jediné, co chtějí, je předat publiku kus svojí tvorby a myšlenek, které do ní dávají. A o tom by to mělo být, ne? Co teď? Je to underground? Druhá nemainstreamová kultura? Nebo bude pro nově vznikající umění, které nespadá do popkultury, znamenat označení underground nálepku, kterou zneužívají? Je jen na publiku, jak se k pojmu postaví.
