Mikoláš Rec 
Celá inscenace propojuje tři světově uznávané tvůrce, Jiřího Kyliána, Ohada Naharina a Itzika Galiliho. Proto je také celé představení rozděleno do tří částí, z nichž každá je v určitém ohledu odlišná a osobitá.
První z nich nese název B/olero a autorem její choreografie je Ohad Naharin. V rámci ní se nám na pódiu představí pouze dvě tanečnice. Celou pasáž doprovází hudba Maurice Ravela (zde v podání Isaoa Tomity, japonského skladatele a průkopníka hry na syntezátor), která jí dodává, v dobrém slova smyslu, na komičnosti.
Druhou z nich je Falling Angels v choreografii Jiřího Kaliána. Zde se představí také pouze ženy, ale už ve vyšším počtu osmi tanečnic. Žádná z nich v průběhu této části neopustí scénu. Celý tanec je mimo to doplňován různou mimikou, případně i gesty. Falling Angels by mělo být také jakýmsi ženským protipólem k choreografii SUB – ta je také poslední částí celého představení.
SUB je oproti předchozím dvěma choreografiím ryze mužským vystoupením a má zcela odlišný nádech. Na rozdíl od B/olera a Falling Angels, které jsou odlehčenější, působí spíše vážněji. Autorem této choreografie, která je určena pro sedm tanečníků, je Itzik Galili, původem z Izraele.
Dohromady tvoří inscenace zajímavý celek. Díky tomu, že je každá choreografie pojata odlišně, se divák nemusí obávat monotónnosti. Navíc jsou všechna vystoupení, až na některé drobné nedostatky, doprovázena skvělými výkony tanečníků. Jednotlivé části jsou přiměřeně dlouhé a délka celého představení včetně přestávky je asi sedmdesát minut, čímž potěší i mnohé nedočkavce.
Pokud se vám tedy naskytne příležitost zhlédnout tuto jedinečnou inscenaci, která představuje tři různé pohledy na současný balet, neváhejte. Určitě nebudete litovat.
