Eliška Šťastná 
To potvrzuje svými prvními slovy výborný moderátor a interpret v jedné osobě, který vmžiku úkoluje zaskočené diváky soutěžemi na téma impresionismu v hudbě. To ještě netušíme, že velká část hostů u vedlejších stolů patrně studuje muzikologii nedaleko odtud, a tak jsou naše šance vyhrát čokoládový bonbon malé.
Šum v sále utichá a oba znamenití interpreti (a organizátoři v jedné osobě) Petr Venglař a Jana Rusková předvádějí své uvolněné a silně procítěné umění. Zapojení diváků přichází ihned. „Během večera vám zahrajeme čtyři cykly, každý jsme rozdělili na dvě části. Během prvních dvou pro vás máme připravenou soutěž,“ avizují. Pak už aktéři večera nekompromisně ověřují naše znalosti z oblasti impresionismu 19. století.
Hudba, kterou hrají, je převážně autorská. Překvapuje nás neotřelá a citlivá verze písně Ave Maria, se kterou autoři v nadsázce počítají jako s dílem hodným Bacha či Mozarta. Dost možná je to troufalost opodstatněná. Bohémský život se však v žádné části večera neprojevuje naším rozladěním. Ať už jde o ukázku překladů poezie nebo o ztvárnění vnitřních bojů rozervaných bohémů, interpreti u posluchačů nevyvolali ani nejmenšího pocitu disharmonie.
Kombinace klavíru, zpěvu i příčné flétny v nás zanechává úžasný dojem, nezkažený ani malým výběrem černého čaje. Po dvou hodinách, které utekly jako nic, hudebníci dohráli a vyhlásili vítěze soutěží. V příjemném podniku vyhlížíme další program a účinkující slibují další tematické večery. Odměnou pro ně je dlouhý a upřímný potlesk. Odměnou pro nás je nebe nad Olomoucí, o něco více impresionistické než dřív.
