Kristýna Dušková
Dnes a denně při zakládání uživatelských účtů na nejrůznějších sítích automaticky zaškrtáváme políčko, kterým souhlasíme se smluvními podmínkami. Kdo ale skutečně ví, s čím konkrétně souhlasí? Odpověď je snadná, nikdo. Seznam podmínek je totiž tak dlouhý, že by jejich čtení zabralo každému uživateli neuvěřitelných sto osmdesát hodin měsíčně. Málokdo tak ví, že jeho pohyb na internetu není vůbec tak anonymní, jak si myslí.
Webové stránky neustále pozorují pohyb uživatelů na internetu a shromažďují data například o tom, co člověk nejčastěji vyhledává či kupuje. A na získaných informacích si pak staví svůj byznys. Anonymita zkrátka nevynáší. Jde však o více než jen o podnikání. Cokoli sdílíme či posíláme, zároveň předáváme třetí straně. Na sociálních sítích bezmyšlenkovitě uvádíme náš věk, bydliště, náboženství či co právě v dané chvíli děláme. A to s povděkem přijímá třeba tajná služba. Podle filmu údajně Facebook nahradil každý druhý program CIA pro sbírání údajů. Jestli si myslíte, že nejste žádný zločinec, a proto se vás to netýká, jste na omylu. Ve filmu byl vyobrazen případ irského mladíka, který kvůli žertovnému příspěvku na Twitteru, kde napsal, že „zničí Ameriku“, strávil hodiny na výslechu, a dokonce v želízkách. A takových případů je mnoho!
Osmedesátiminutový snímek donutí člověka k zamyšlení. Je toho hodně, co lidé nevědí o používání jejich citlivých údajů? Existuje vůbec ještě soukromí či anonymita?
Zdroj fotografie: Tacma.net
