lenka.koppova Předvolební smršť v médiích na chvíli o víkendu zastavila žhavá sportovní novinka, a to vítězství našich hokejistů na Mistrovství světa, ale začátkem týdne se vše již vrátilo do starých vyjetých kolejí. Tedy volby, volby a zase jen volby. Vždyť také nejpozději do úterý 25.5. musejí být všem domácnostem doručeny hlasovací lístky. A to znamená zvýšený zájem voličů o nadcházející volby i o jména a osobnosti kandidátů na kandidátních listinách jednotlivých stran.
Z nabízených kandidujících stran je skutečně těžké vybrat jeden jediný a nejlepší volební program. Obzvlášť pokud máte laťku nároků trochu výše posazenou jako já. Mezi mé požadavky na ideální stranu, kterou bych s čistým svědomím volila, patří například snaha více nezadlužovat naši zemi. Naopak bych uvítala realizovatelný plán na snížení našeho dluhu, který každou vteřinou narůstá. Jako další bod bych očekávala jednoznačné rozřešení otázky poplatků ve zdravotnictví – když už platit, tak všichni stejně, bez rozdílů zda se jedná o krajskou či okresní nemocnici. A také zprůhlednit cestu, kterou tyto peníze putují a kam putují. Nelíbí se mi případy, kdy sice na první pohled nevidím, že nějaký poplatek musím zaplatit, ale v konečném stavu se mi z mého konta za jeden konkrétní lékařský zákrok ztratí mnohem více peněz. Jako třetí požadavek bych mohla zmínit zajištění sociálních jistot pro všechny občany, kteří tuto pomoc skutečně potřebují. Ale ne pouze cestou sociálních dávek! Myslím si, že mnoho občanů naší země nechce jen sedět doma za státní peníze, které samozřejmě velký luxus neposkytují, nepracovat a nemoci si zařídit život podle sebe. Velké množství lidí nemůže sehnat práci, i když by pracovat chtěli. A v tomto případě je zásah státu na místě. Stát by měl být schopen zajistit lidem, kteří chtějí pracovat slušnou práci, a nepodporovat v nečinnosti lidi, kterým práce nevoní. Spornou otázkou také zůstává problém školného na vysokých školách. To je žhavé téma především pro studenty a jejich rodiče. Sama si nejsem jistá zda je lepší neplatit školné, aby mohli studovat úplně všichni, i v případě, že je studium nebaví. Nebo platit školné a tím umožnit státu zvýšení kvality školství a zaručit tak, že studovat budou pouze lidé, kteří o to skutečně stojí a snaží se. Své požadavky bych mohla vypisovat ještě hodně dlouho, ale důležité je hlavně to, co jsem výše zmíněnými požadavky chtěla říci. A to, že je důležité zamyslet se nad tím, koho volíme.
Pro stále nerozhodnuté voliče mám tip nouzového řešení. Před letošními volbami si myslím bude spousta lidí ještě v den voleb váhat, koho zvolit. Jedním z možných řešení je „volit proti všem“ – řešení pro případ, kdy si nedokážete vybrat ani jednu stranu, ale chcete aby váš hlas něco řekl. Řekněte: „nejsem spokojený s žádnou, z nabízených možností.“ I to je názor a páni politici by jej měli slyšet. Jak to udělat? Je to jednoduché – stačí jít k volbám, ale odevzdat neplatný hlas. Volební komise vás zaznačí jako voliče, ale váš hlas nepřipadne žádné straně. Po volbách to nebude moc pěkná vizitka naší politiky, pokud se najde třeba nějakých 10% hlasů „proti všem.“ A třeba to donutí pány politiky se zamyslet, jak to vedou. Ale tímto postupem je také možné znesnadnit zisk mnoha mandátů velkým stranám. Jelikož po volbách se počet voličů, kteří přišli volit považuje za 100% a z těchto hlasů se přepočítávají mandáty, tak pokud by nějakou viditelnou část (například zmiňovaných 10%) všech volebních hlasů (100%) tvořily neplatné hlasy, jednotliví kandidáti budou potřebovat víc hlasů na každé křeslo. Správně by se mělo rozdělit jen tolik mandátů, kolik procent voličů volit přišlo. Ale to si naši politici nemohou připustit.
A jak vypadá neplatný hlas – může to být prázdná volební obálka nebo naopak více než jeden hlasovací lístek v obálce.
Pokud již rozhodnutí jste, tak mohu jen tiše závidět. To mi ovšem nebrání uvést ještě jeden tip k volbám – a to pravidlo „4 ze zadu.“ Na internetu jsem často zahlédla toto heslo a jeho myšlenka mě skutečně zaujala. Podle volebního zákona můžeme na kandidátce námi zvolené strany vybrat až 4 osobnosti, kterým chceme především dát svůj hlas, ať již v důvodu sympatií nebo jakéhokoliv jiného. Tito lidé, pokud našich hlasů dostanou více, mají přednostní právo při rozdělování křesel v Poslanecké sněmovně v rámci strany. Pokud nezvolíme nikoho, tak automaticky souhlasíme s výběrem strany. A tak se potom může stát, že naše politika je plná Langrů, Paroubků, Rathů, Topolánků a dalších málo populárních a kontroverzních osobností. Které nejspíš většina z obyvatel považuje za zkorumpované politiky a nedůvěřuje jim. Je tedy pravděpodobné, že lidé úplně na spodu seznamu kandidátů jsou podle strany nejméně ambiciózní, důrazní nebo vychytralí. A možná také ještě politikou nezkažení. Proto také heslo „volím 4 ze zadu.“
odkaz ZDE
Co víc před nadcházejícími volbami dodat? Snad jen popřát pevnou ruku všem lidem co v pátek nebo v sobotu jdou volit. Pevné nervy všem co volit nejdou. A silný žaludek nám všem, až bude po volbách. Už dnes spousta lidí vyhrožuje, že v případě vítězství ČSSD odchází s rodinami do zahraničí. Nám ostatní jen zbývá doufat, že se tak nestane. Ať vyhraje kdokoliv, zbývá nám jen doufat, že některé své sliby splní a některé nikoli, ve prospěch celému národu.
