Amálie Směšná 
Uplynulo dvě stě let od narození básníka, kritika, politika, a především novináře ostrého pera. Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček, se narodil 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi, byl jedním ze zakladatelů české politické žurnalistiky a velký vlastenec s odvážnými občanskými postoji. Pojďme si připomenout důležité informace o životě satirika, který nešel pro kritická slova daleko.
Většina lidí zná Havlíčka jako skvělého spisovatele, avšak netuší, že byl i jeden z našich prvních žurnalistů. Praha devatenáctiletého Havlíčka nadchla svou rozmanitostí a nevídanými možnostmi. Jako mladý, sebevědomý, s darem jazyka, dokázal vystihnout podstatu věci a psát jasně a srozumitelně. Byl zodpovědný, racionální, vymykal se od vrstevníků přirozenou živostí a schopností rychlé reakce v komunikaci. Jeho hlavním cílem bylo obhajovat české zájmy. Stejně tak, ho ale fascinovalo východní Rusko. Poté, co v carství absolvoval roční pobyt pocítil rozčarování, které ho vedlo k napsání prvního tištěného díla v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus.
Od roku 1848 začal přispívat do novin a časopisů a rozhodl se živit jako spisovatel a vydavatel. V té době také založil své vlastní noviny. Národní noviny byly první česky psaný deník, který dosáhl obrovské popularity u široké veřejnosti, a to hlavně díky Havlíčkovým trefným, satirickým komentářům. Hlavním tématem těchto listů bylo vést čtenáře k národnímu uvědomění, což bylo cenzurováno a časem úplně zakázáno. Jako nadšený příznivec politické scény, kandidoval ve volbách do Ústavodárného sněmu. Díky jeho racionalitě a lásce k lidu, byl zvolen poslancem v pěti obvodech. Politickou práci zvládl vykonávat čtyři měsíce. Velmi brzo si uvědomil, že bude národu prospěšnější jako novinář.
Rok 1848 přinesl pozitivní změnu v podobě zrušení cenzury, což zapříčinilo větší kulturní prosperitu a rozmach. Rakousko však brzy obnovilo absolutistickou vládu a mnoho českých spisovatelů a politiků zanechalo své činnosti. Ne však Havlíček – sebevědomý mistr slova, člověk s darem argumentace, odmítal kompromisy v osobním i veřejném životě a bojoval dál. Vydával stále neperiodické publikace a přestěhoval se na venkov za bratrem. Za svou neposlušnost byl několikrát před soudem a začátkem prosince roku 1851 rakouský císař rozhodl o deportaci do exilu. Městečko Brixen v tehdejším jižním Tyrolsku bylo pro nadějného spisovatele velkou zkouškou.
Stále psal, ale neměl možnost publikovat a veškerá jeho korespondence byla sledována. Z této zkušenosti vychází útočná satira Tyrolské elegie, kde přesně popisuje své zatčení, deportaci a psychické strádání. Podmínkou pro propuštění z exilu byl jeho podpis protokolu, že nadále nebude publikovat své texty, myšlenky, ani jakékoliv neperiodické články. Ten Havlíček pod nátlakem podepisuje a po čtyřech letech se vrací domů do Čech. Německý Brod se stává Havlíčkovým útočištěm, kde se mu zhoršuje zdravotní stav.
Karel Havlíček Borovský zemřel 9. července 1856 ve 35 letech na tuberkulózu. Jeho pohřeb se změnil v demonstraci vlastenecké jednoty a Havlíček byl a je stále vnímán jako národní hrdina. Avšak z dnešního pohledu bezpečí demokracie, si můžeme klást otázku, zda tím, že podepsal protokol, nerezignoval na svůj celoživotní postoj a nezradil sám sebe, své vlastní hodnoty, za které se byl schopen dříve bít.
