Amálie Směšná 
Aktivity Madeleine Albrightové v politice byly předurčeny rodinným původem. Otec, Josef Korbel, od mládí věděl, že chce být diplomat, novinář nebo politik a podle toho si plánoval život. Proto byl pilným studentem, aktivním v politickém a kulturním životě. S maminkou Annou se znali od střední školy, sdíleli společné kulturní a politické názory a vzájemně se celý život podporovali. Anna měla spisovatelské vlohy a sociální postřeh který využila i při psaní deníku, ten se stal později podkladem pro dceřinu autobiografii.
Život rodiny Korbelových je obrazem života intelektuálů a středostavovské společnosti v Československu po roce 1918. Praha v období mezi dvěma válkami vzkvétala kulturou, uměním a esencí mladé generace, která doslova hltala svobodu a nové možnosti. Na mnoha místech vzpomínek Albrightová uvádí, že byla velmi ovlivněna svým otcem, který miloval Prahu a Československo považoval za jedinou fungující demokracii ve střední Evropě.
Její původní jméno bylo Marie Jana Korbel
Ve své biografii Madeleine píše, že v průběhu života, který byl od dětství náročný na stěhování a tím i nové jazyky, nikdy nezměnila své původní jméno Marie Jana Korbel. Má to uvedeno jak na osvědčení o americkém občanství, tak na oddacím listu.
Z Jugoslávie do Prahy a z Prahy do Londýna
Vzhledem k tomu, že tatínek byl vzdělaný mladý muž, stal se v roce 1936 tiskovým přidělencem Československého vyslanectví v Jugoslávii, která tehdy byla ještě královstvím. Přestěhoval se i se svou ženou a spolu pak sledovali s obavami nástup Hitlera k moci. Demokraticky smýšlející tatínek se začal tajně scházet s tamní opozicí, proto se stal v Jugoslávii nežádoucím. V roce 1938 se s rodinou, do které od 15. května 1937 patřila i malá holčička Madlenka, vrátil do Prahy. V tu dobu už byla republika obsazena Němci a prezident Beneš, jehož byl mladý Korbel stoupencem, uprchl.
Z toho důvodu i on hledal cestu z republiky do bezpečí. V Praze zatýkalo gestapo, proto s vystěhováním spěchali. Povolení k vycestování dostali 25. března 1939, tedy 10 dnů potom, kdy německá armáda obsadila Prahu. Nejdříve odjeli zpět do Bělehradu a po dvou měsících už byli v Londýně. Zde Jan Masaryk, tehdejší ministr zahraniční exilové vlády, zahajoval práci a zaměstnal i Josefa Korbela, jako mladého úředníka, kterého znal z pražského působení na ministerstvu. V Londýně už byl i prezident Beneš a čeští exulanti prostřednictvím britského rozhlasu dodávali Čechoslovákům doma odvahu.
Čtyřka ze zeměpisu
Madeleine uvádí už své dětské vzpomínky na válečnou dobu, například když slyšela tatínka mluvit z rádia, stále ho hledala kolem. Pamatuje si, že měli zelený telefon a vyklápěcí postele a zažila i svou dětskou slávu. Byla vybraná jako malá herečka do filmu o osudu utečenců a za odměnu dostala růžového králíčka, který ji provázel celou válku. V Anglii se několikrát stěhovali, v roce 1942 se jí narodila sestra. Madlenka tam začala chodit také do školy a nosila hnědobílou školní uniformu, doplněnou slamákem. Rychle se stávala anglickou holčičkou a mluvila anglicky lépe než matka. Přiznala, že měla vcelku dobré známky, až na čtyřku ze zeměpisu, což v dospělém věku považovala za ostudu, vzhledem k budoucí kariéře ministryně zahraničí.
Prahu si zamilovala
Když válka skončila, tatínek prvním letadlem letěl s prezidentem Benešem a vládou do Československa. Díky otcově práci v nové vládě dostali nádherný byt na Hradčanském náměstí a Madeleine se cítila jako znovuzrozená. Do Prahy se, už jako osmileté dítě, navždy zamilovala. V Anglii chodila do školy ráda, v Praze si těžko zvykala na jiné metody a přístupy učitelů. Například, když učitelce pochválila šaty byla označena za drzou a za trest stála v koutě. Anglická učitelka by tento projev považovala za zdvořilost.
Oficiální dítě
V Praze se dlouho nezdrželi, otec byl v roce 1945 jmenován velvyslancem v Jugoslávii. V průběhu války se v Jugoslávii nebojovalo jenom proti Němcům, ale bojovali také jeden proti druhému, hlavně Srbové s Chorvaty. Přesto, že v Jugoslávii byla diktátorská komunistická vláda maršála Tita, žila rodina v Bělehradě v poměrném přepychu. Jako dcera velvyslance, se Madeleine stala „oficiálním dítětem“, doprovázela otce na letiště k vítání oficiálních návštěv s kyticí květů a v národním kostýmku. Když jí bylo 10 let rozhodli rodiče, že ji vyšlou do internátní školy do Švýcarska. Neuměla sice francouzsky, ale velmi rychle to svojí pílí dohnala a jak sama uvádí, brala své úkoly příliš vážně a někdy to i přeháněla.
Cesta do Ameriky
Mezitím se i v Československu dostali k moci komunisté, prezident Beneš rezignoval, Jan Masaryk byl mrtev a pro rodiče dospívající Madeleine převrat ukončil sen o svobodném Československu. Tatínek dostal nabídku pracovat v komisi OSN, rodina se opět na několik měsíců vrátila do Londýna a připravovali se na cestu do Ameriky. Tak začala nová kapitola, přeneseně i v Československu. Madeleine bylo 11 let, když společně s rodinou plula Atlantikem směrem do Ameriky, kde přistáli pod sochou svobody 11. listopadu 1948. Tím Madeleine nastal nový život, stala se Američankou.
