Česká společnost ornitologická

Cíl práce

Předkládaný projekt by měl prokázat technickou a tematickou profilaci, kterou jsem si v rámci studia žurnalistiky zvolila. Bude mít tedy podobu fotoreportáže se zaměřením na vědeckou oblast oboru ornitologie.Cílem tohoto projektu je prostřednictvím souboru fotografií představit činnost České společnosti ornitologické.

Česká společnost ornitologická (dále ČSO) je nevládní neziskovou organizací a spolkem sdružujícím profesionální pracovníky i amatéry zabývající se výzkumem a ochranou ptáků, zájemce o pozorování ptáků a milovníky přírody. Prosazuje ochranu přírody založenou na vědeckých poznatcích a pomáhá rozvoji ornitologie i ochrany ptáků bez ohledu na politické hranice.Vznikla v dubnu 1926. Vzrůst společnosti a její činnosti nastal zejména po roce 1945, kdy se začala ornitologie na území ČSR profesionalizovat. V současnosti má společnost přes 4 tisíce aktivních členů. Je členem mnoha dalších organizací (Zelený kruh, Koalice proti Palmovému oleji) a českým partnerem mezinárodního sdružení na ochranu ptáků BirdLife International.

Zdůvodnění volby tématu

Média by měla přinášet publiku nová zajímavá a originální témata. Domnívám se, že projekt splaňuje tato kritéria, neboť pravděpodobně každý někdy slyšel o existenci ornitologie, jen málokdo ale ví, co všechno spadá do kompetencí ornitologa. Záběr činností ČSO je velmi široký, tudíž si myslím, že se jedná o atraktivní námět, který může hodně nabídnout. V neposlední řadě je důležitou součástí ČSO především ochrana životního prostředí, kerá patří k nejvíce diskutovaným, a také nepochybně k nejvíce podstatným tématům dnešní doby. Přínos projektu tedy spatřuji i v tomto ohledu.

Mou představou je, že výsledný soubor obrazového materiálu bude plnit funkci ilustračních fotografií. Takové fotografie by bylo možné použít například na webových stránkách společnosti k dokreslení popisů některých událostí či by se daly použít při představování aktivit společnosti na nějakém veletrhu (mohlo by se jednat o organizace zabývající se ochranou životního prostředí), kde by mohly bát obsaženy v informačním letáčku. Stejně tak by bylo vhodné použít fotografie v článku informujícím v bodech, čím vším se zabývá ornitologie. Podobným způsobem budu postupovat i já, jelikož u každého snímku podrobně popíšu k čemu přesně odkazuje, vysvětlím kontext a souvislosti. Vytvořený soubor tedy nebude možné brát jako samostatné fotografie, ale jako popisné snímky doprovázející poznatky uvedené v textu předkládaného záměru.

Ke zvolenému motivu práce mám blízký vztah, jelikož od útlého věku chovám papoušky a jsem také sama příslušníkem ČSO. Tato skutečnost mi umožní dostatečný vhled do problematiky, jelikož jako člen mám přístup k více informacím a mám již mnohé zkušenosti.

 

Zdroje/ Stav problematiky

Různí ornitologové zveřejňují ve svých publikacích či na internetových stránkách fotografie ptáků, které pořídili během svých pozorování. Tyto výstupy však nepovažuji za konkureční, jelikož mým cílem je zaznamenat nejen zvířata, ale také místa, předměty, lidi či události, které souvisí s činností ČSO.

Za podobné projekty by se daly spíše počítat různé články vyskytující se v mediálním prostoru, které se snaží objasnit, co „dělá ornitolog“, a které k vysvětlení také využívají doplňující fotografie. Lze uvést kupříkladu články ornitologa, cestovatele a publicisty Tomáše Grima, které publikuje na svých webových stránkách nebo rozhovor s ornitologem z ČSO Zdeňkem Vermouzkem zveřejněným na profesním magazínu Best Of, jenž představuje formou profilových rozhovorů rozličné obory a v nich vynikající osoby, které srozumitelně hovoří o své práci.

Velký výsek aktivit ČSO spočívá v pořádání exkurzí, akcí nebo výletů, jak pro širokou veřejnost, tak zejména pro členy a dobrovolníky. Jelikož mnohé fotografie hodlám pořizovat právě na těchto setkáních, daly by se za podobné projekty považovat také fotoreportáže nebo fotografie, které jsou uveřejněny buďto přímo na oficiálních stránkách ČSO nebo v médiích. Nejčastěji se podobné články vyskytují v Denících, jako příklad lze uvést reportáž o kroužkování ptáků ve Vyškovském Deníku (dostupné z: https://vyskovsky.denik.cz/zpravy_region/ornitologove-okrouzkovali-pevusku-i-dva-lejsky-zajem-lidi-byl-znovu-velky-20150927.html) nebo reportáž o sčítání vodního ptactva v Příbramském Deníku (dostupné z https://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/scitani-vodnich-ptaku-prinasi-zajimava-fakta-i-o-ptaci-chripce-20180116.html)

 

Kromě těchto faktů se často dostane ČSO do popředí v mediálním prostoru v souvislosti s ochranou životního prostředí a s tím spojenými skutečnostmi, těmi jsou mnohdy tragické události jako případy travičů ptáků, na které se zaměřím i já. O tom pojednává například článek na Seznam zprávách o trávení orlů mořských (dostupné z : https://www.seznamzpravy.cz/clanek/utoku-na-dravce-pribyva-na-jihu-moravy-nalezli-otravene-orly-morske-103402).

Často se ČSO vyskytuje taktéž ve zprávách na Idnes.cz, Ekolist.cz, v Českém rozhlasu a České televizi. Podat jakýsi obraz fungování ČSO, ačkoli na za pomoci fotografií, ale pouze psanou formou, se pokusila Sandra Silná z Masarykovy Univerzity v Brně v diplomové práci Česká společnost ornitologická – sociodemografická struktura a motivace členů.

Co se týče projektů na katederním webu pres.upmedia.cz, je mému zaměření nejblíže fotodokumentace Znečištěných míst ČR Lucie Tlustošové, a to jak tématem ochrany životního prostředí, tak zpracováním, kdy se soustředí na různorodé fotografování míst, událostí a předmětů, které dohromady pomohou pochopit celek problematiky.

Přestože za příbuzné projekty by se dalo považovat v jistém slova smyslu mnoho, nic doslova stejné doslova nelze dohledat. Z toho důvodu jsem přesvědčena že tento projekt je ojedinělý a doposud jediný svého druhu.

Mým hlavním zdrojem, ze kterého budu vycházet, jsou oficiální stránky ČSO, také jejich vydané publikace a informace, ke kterým mám přístup coby člen společnosti. Využívat budu také různé články na internetu dotýkající se ornitologie a své vlastní nabyté zkušenosti. Rady ohledně technických postupů budu čerpat z webových stránek megapixel.cz.

 

Ideový plán

Kromě hlavního sídla ČSO v Praze existuje osm dalších regionálních poboček. Já budu při pořizování fotografií spolupracovat a vycházet z aktivit Moravského ornitologického spolku (dále MOS) se sídlem v Přerově, které je mi vzhledem k tomu, že studuji v Olomouci a žiji v Šumperku, lokálně nejblíže. Ačkoli tedy budu ukazovat de facto fungování pouze Moravské pobočky, dají se všechny uvedené poznatky vztáhnout na fungování celé organizace jako celku.  

Jak již bylo řečeno, mým cílem je představit, čím se ČSO zabývá, a to prostřednictvím ilustračních fotografií s popisky. Rozhodně se chci dotknout hlavní trojice aktivit ČSO, kterými jsou pomoc-podpora-pozorování a představit tak chci určitě sčítání, sledování a monitoring ptáků, dále průběh vybraných exkurzí, akcí, konferencí a seminářů, stejně tak i vybraných problémů spojených s ochranou ptáků, popřípadě také vyfotografovat některou z ptačích oblastí či publikační aktivity. Bude se tedy jednat o komplexní cyklus složený ze snímků zvířat, lidí, předmětů, událostí a míst. Nejde mi však jen o rozmanitý obsah, ráda bych se pokusila i o co nejrůznorodější formu. Proto chci do projektu zařadit reportážní fotografie čili momentky, stejně tak i aranžované fotografie a portrét, zkusit bych si chtěla ideálně také makrofotografii, zátiší a umělecký snímek.

Postupovat budu tak, že se během letního semestru zúčastním různých akcí pořádaných ČSO, na nichž vyfotografuji velkou část snímků. Některé fotografie (např. zvířat či časopisu ČSO) budu moci zhotovit sama ve volném čase.

 

Postup práce

Všechny fotografie byly pořizovány na moji zrcadlovku Canon EOS D1300 s rozlišením 18 Mpix. Snímky vznikaly od ledna do konce května 2020. Během focení jsem většinou pořídila vícero, často nejméně patnáct fotografií. Snažila jsem se fotit z různých úhlů a s rozličným nastavením parametrů. Výsledné soubory jsem přenesla na SD kartě do počítače a z nich na velké obrazovce vybírala ty, dle mého názoru, nejpovedenější. Podstatnou část času jsem také strávila závěrečnými úpravami. Některé obrázky bylo potřeba ořezat a u většiny jsem využila také funkce přidání kontrastu, jasnosti, zvýrazňování stínů a bílých míst či úpravu barev.

U každého snímku vždy uvedu, jaký objekt byl konkrétně fotografován a do závorky vepíšu, co má daná fotografie ilustrovat.

 

Fotografie č 1. : Ptačí pozorovatelna Třemešské rybníky (pozorovatelny, ptačí oblasti a rezervace v ČR)

V České republice existuje 41 ptačích oblastí o celkové rozloz více než 7 tisíc km2. Ptačí oblasti jsou chráněná území vyhlašovaná za účelem ochrany ptáků. Ve spolupráci s ČSO vznikly na území ČR také ptačí parky Josefovské louky, Mnišské louky, Kosteliska a ptačí rezervace Malá Lipová.

Kromě ptačích oblastí, parků a rezervací vznikají zpravidla v těsné blízkosti vodních ploch také ptačí pozorovatelny, ke známým patří například Troubecké jezero u Tovačova, Kozmické louky na Severní Moravě nebo Litovický rybík u Hostivic. Pro pořízení fotografie jsem zvolila místo, která je mi nejblíže, a to ptačí pozorovatelnu Třemešské rybníky, která se nachází dva kilometry na východ od Šumperka směrem na Třemešek.

Pozorovatelna zde vznikla před téměř sedmi lety z důvodů pestrého místního biotopu velkého množství ptáků, obojživelníků a plazů. Ve skrytu rákosových porostů si staví svá hnízda rákosník velký, strnad rákosní a vzácně i bukáček malý. Na hladině rybníků může pozorovatel zahlédnout mimo kachny divoké a labutě velké také poláka chocholačku, potápku malou či slípku zelenonohou a volavku popelavou. Největší odměnou však bývá zahlédnutí létajícího drahokamu našich vod – ledňáčka říčního.

Pozorovatelnu jsem vyrazila fotit v půlce května. Pořídila jsem spoustu snímků z různých úhlů a nakonec při třídění fotografií vybrala tu, na které stromy vytvářely nejlepší okolí. Při úpravách jsem přidala kontrast a jas.  

 

Fotografie č 2. : Soví noc 1 (akce ČSO)

Na začátku března, těsně před tím než vypukla pandemie Covid-19, se konala na stanici ČSO v Přerově tradiční akce Soví noc. Na akci dorazilo cca 40 lidí a naprostou převahu měly rodiny s dětmi, pro které byl také program primárně koncipován. Nejdříve proběhla přednáška, na které probraly přednášející postupně ty nejvýznamnější sovy žijící na území ČR a snažili se zmiňovat co nejvíce zajímavostí o jejich životě (kde žijí, co potřebují, jak rychle se pohybují a loví, v čem jsou nejlepší). Potom následoval prodej upomínkových předmětů, prohlídka zahrady terénní stanice s ukázkami živých handicapovaných sov a různých typů budek a nakonec se už za tmy vyrazilo na exkurzi do parku Michalov, kde se pouštěly nahrávky sovího houkání s cílem nalákat některou z volně žijích sov.

Můj plán, tedy vyfotit spoustu reportážních fotografií (momentek) a z nich potom vybrat jednu, kterou použiji, jsem naplnila. Fotila jsem v interiéru během přednášky, posléze jsem se pokoušela vyfotit skupinu dětí i venku během vycházky, avšak kvůli špatným světelným podmínkám jsem do konečného souboru nakonec vybrala snímek z přednášky, který mi přišel více kvalitní. Snímek bylo nutné hodně ořezat, protože nad skupinou dětí překážela stěna s rušivým nápisem z dataprojektoru.

 

Fotografie č 3. : Soví noc 2

Druhou fotografii, která se vztahuje k Soví noci jsem neplánovala dopředu, ale vznikla spontánně. Během přednášky nechali pořadatelé akce kolovat křídlo největší sovy v ČR Výra velkého, aby dětem ukázali, že jeho měkké peří nevydává při mávnutí žádný zvuk, a proto výr létá neslyšně a je dokonalým lovcem. Ve výsledku došlo k tomu, že každé dítě, kterému se dostalo křídlo do rukou, se začalo peřím ovívat jako vejířem. Když se tedy dostalo ke mně a k mojí kamarádce, udělaly jsme to stejné, přičemž jsem si všimla, že zrovna v ten moment dopadalo sluneční záření přímo na část křídla a působilo to zajímavě. Hra se světlem mě natolik zaujala, že jsem pořídila několik fotografií, přičemž na některých se kamarádka dívala do objektivu a na některých ne. Jelikož jsem chtěla do projektu zařadit nějaký portrét, a ten jenž jsem původně zamýšlela nebylo možné kvůli karanténě vyfotit, zvolila jsem tento snímek.

Dalšími oblíbenými akcemi je například Vítání ptačího zpěvu na jaře, v létě exkurze za vlhami, Festival ptactva na podzim a v zimě vycházky ke Světovému dni mokřadů.

 

Fotografie č 4. : Časopis Ptačí svět (publikační činnost ČSO a udělování titulu Pták roku)

Jakožto studentka žurnalistiky jsem při výčtu činností ČSO nemohla opomenout rozsáhlou publikační činnost. Jednou ročně vychází časopis Sylvia, který obsahuje původní ornitologické články, krátké zprávy a review v češtině, slovenštině a angličtině. Práce publikované v časopise Sylvia jsou zahrnovány do mezinárodních referenčních databází a časopisů SCOPUS nebo Ornithological Worldwide Literature. Přímo MOS vydává zpravodaj Moudivláček a jedenkrát ročně vychází taktéž odborný časopis Zprávy MOS, který patří vůbec k nejstarším svého typu v České republice.

Já jsem se rozhodla demonstrovat vydávání tiskovin na nejvíce známém časopisu ČSO nesoucím název Ptačí Svět. Založil ho Jiří Janda v roce 1994 a na 28-32 stranách popularizuje domácí i světovou ornitologii a ochranu ptáků. Součástí každého čísla je hlavní téma, rubrika Ze Života ČSO, v Ohrožení a Zajímavosti z Ptačí říše. Pro děti je určena dvojstrana věnována Mladým ornitologům, kde si mohou přečíst Krutihlavovy hlavolamy aneb nad čím krutihlav kroutil hlavou.

Vybrala jsem číslo, kde je na obálce vidět Pták roku Jiřička obecná. Titul pták roku uděluje ČSO pravidelně, přičemž prvním Ptákem roku se stala v roce 1992 Vlaštovka obecná. Cílem udílení tohoto čestného titulu je upozornit na běžné a přitom zajímavé ptačí druhy a podnítit veřejnost k jejich sledování, ochraně a celkově k zájmu o přírodu. Zajímavostí je, že čáp bílý se stal Ptákem roku jako jediný dvakrát, a to v roce 1994 a 2014.

Mým cílem bylo představit časopis formou aranžovaného zátiší. Vyfotila jsem mnoho snímků, přičemž na každém byly použité předměty časopis, prostírání, káva a zákusek jinak seřazené a poskládané na stole. Při focení jsem si stoupla na židli, abych zachytila celek z vrchu.

 

Fotografie č.5 : Dalekohled – nezbytná výbava ornitologů (pozorování a monitoring ptáků)

Když se řekne ornitolog, většina lidí si jistě vybaví člověka držícího dalekohled. Tato představa samozřejmě není nijak daleka pravdě, základem ornitologie je pozorování a monitoring ptáků a při něm se skutečně žádný ornitolog bez dalekohledu neobejde. Proto jsem již od začátku věděla, že snímek lidí či jedné osoby s dalekohledem, musím do svého projektu nutně zařadit.

Fotografie měla vzniknout na jedné z jarních exkurzí, kdy jak profesionálové, tak amatéři zpravidla vyrážejí s dalekohledem, a také s atlasem ptáků či s tužkou a papírem k pořizování poznámek. Žádná z jarních exkurzí se ale bohužel vzhledem k situaci neuskutečnila, a tak jsem se musela zařídit jiným způsobem. Během karantény vznikl jako náhrada za všechny zrušené exkurze, výlety a akce, pořad Ornitolog na drátě, v němž ornitologové nabádali k průzkumným výpravám alespoň v rámci rodin či jednotlivců.

Na jedné z těchto osobních výprav (konkrétně do Ptačí oblasti Litovelské pomoraví) tedy vznikla předložená fotografie. Nechtěla jsem, aby byl snímek neautentický nebo strojený, a tak jsem řekla svému figurantovi, aby zkrátka pozoroval dalekohledem okolí a nevšímal si mě zatímco ho budu fotografovat. Snímky zepředu působily zvláštně a navíc šel vidět odraz mého fotoaparátu v čočkách dalekohledu, ale z bočního pohledu šla zase vidět spíše ruka držící dalekohled než dalekohled samotný, což nebylo příliš žádoucí. Nakonec jsem tento problém vyřešila tak, že jsem si mírně přičapla, aby šel dobře vidět dalekohled, ale zároveň ne můj odraz. V postprodukci jsem potom převedla fotografii na černobílou, jelikož v původní verzi mi připadaly na snímku rušivá sytě oranžová sklíčka dalekohledu.  

 

Fotografie č.6 : Mobilní aplikace Liniové sčítání druhů (různé aplikace ČSO obecně)

Liniové sčítání druhů je aplikace ČSO pro mobilní telefony či tablety. Na mapě lze kliknout na místo, kde jsme ptáky pozorovali a zadat jejich název, počet pozorovaných kusů a aktivitu či stav v době pozorování, na výběr je například krmení, páření, zpěv, zranění apod. Přidat lze i fotografii. Cílem je sledovat změny početnosti našich ptáků, umožnit kvalifikované odhady velikosti ptačích populací a poskytnout údaje o vazbách ptáků na jednotlivé typy prostředí a tedy získat informace nezbytné k účinné ochraně našich ptačích populací. Další aplikací ČSO je kupříkladu Kam na ptáky, dále registrace hnízdišť čápů nebo rorýsů, k dispozici je také online interaktivní mapa bezpečných zastávek, o nichž bude řeč později, ptačí infoporadna nebo online hry pro děti zaměřené na poznávání ptáků. Mimo ČSO existuje rovněž mnoho užitečných aplikací s nahrávkami hlasů ptáků, které mohou usnadnit pozorování, protože opeřence přilákají.

Měla jsem poměrně jasnou představu, jak by měla fotografie ilustrující aplikace ČSO vypadat. Chtěla jsem detailní pohled na mobil zobrazující ukázku buďto mapy nebo zadávání typů druhů a rozostřené pozadí, čehož jsem také dosáhla bez nějakých velkých obtíží. Měla jsem jedině obavy, že text na mobilu bude špatně čitelný, to se však při realizaci nepotvrdilo.  

 

Fotografie č.7 : Ptačí hodinka (sčítání druhů)

V zimních měsících pořádá ČSO hromadné sčítání ptáků na krmítcích. Tato akce se nazývá Ptačí hodinka a odehrála se mezi 10. a 12. lednem. Letos se do sčítání zapojilo přes 21 tisíc účastníků, kteří odeslali 15 tisíc hodinových sčítání. Ptáky v krmítku a jeho blízkém okolí zaznamenávali nejen jednotlivci, ale zapojilo se také 250 škol, přičemž nejvíce najednou sčítalo 150 dětí z MŠ Fráni Šrámka v Teplicích. Výsledky odhalily, že prvními nejvíce viděnými druhy jsou sýkora koňadra, modřinka a kos černý. Dále se umístili vrabec polní, hrdlička zahradní, brhlík lesní, strakapoud velký, vrabec domácí, zvonek zelený a straka obecná.

Při pořizování fotografie dokumentující Ptačí hodinku jsem se potýkala s řadou obtíží. Měla jsem v plánu vyfotit během sčítání naše krmítko na zahradě, ale můj fotoaparát bez objektivu mi neumožňoval z mé pozice dostatečné přiblížení záběru.Nebylo řešením ani přijít blíže, protože to se ptáci lekli a ulétli a najít jiné místo, kam krmítko umístit také nebylo možné. Navíc daný den bylo docela šero a nepanovaly nejlepší světelné podmínky, a tak ani po co největším zvýšení ohniskové vzdálenosti, nebyly fotografie příliš kvalitní. Ačkoli jsem chtěla pořídit snímek přímo s ptáky v krmítku, nakonec se mi vyvedl nejlépe předkládaný snímek, kde tři sýkory modřinky sedí na keři vedle budky.

 

Fotografie č.8 : Nezabezpečená zastávka pro ptáky (Skla a ptáci – ochrana a pomoc)

Na světě zemře ročně přibližně jedna miliarda ptáků v důsledku srážky s čirou nebo zrcadlící se výplní (odhady v ČR se pohybují okolo jednoho milionu ptáků). Ptáci nedovedou rozlišit co je skutečnost a co je její zrcadlový obraz. Do zrcadlové plochy tak zamíří v přesvědčení, že letí do bezpečí zeleně, navíc mají oči po stranách hlavy, a tak za často velmi rychlého letu, věnují pozornost spíše okolí po stranách, než tomu co je před nimi.

Neinformovaná veřejnost přijala za své tzv. mýtus dravce, kdy věří, že v nárazu do skla ptákovi zabrání jedna černá silueta letícího ptáka. Nepohybující se silueta není pro ptáky reálnou hrozbou, jen pevným objektem, kolem kterého se snaží proletět. Je důležité si zapamatovat, že nálepky musí být v takové vzdálenosti od sebe, aby pták "mezi nimi neproletěl", jako ideální vzdálenost se uvádí 10 cm. Také samozřejmě není podstatný tvar nebo velikost polepu, na siluety ptáků tedy mohou lidé „s klidem zapomenout“, na sklo mohou nalepit třeba nálepky ve tvaru květin nebo jen reflexivní proužky, na tom opravdu nezáleží. Pomůže i používání záclon, žaluzií či dekorací na sklo (malba atd..).

Tuto problematiku jsem se rozhodla demonstrovat na příkladu zastávek hromadné městské dopravy, ČSO k nim také zavedlo webové stránky i interaktivní mapu, kde mohou lidé označovat nezabezpečené nebo špatně zabezpečené zastávky a přispívat tak k ochraně ptáků. Na mapě je v současnosti 13 670 ohodnocených zastávek, přičemž jen 170 je zabezpečených. Vyfotila jsem zastávku označenou červenou barvou blízkou mému bydlišti, tedy naprosto nedostačně krytou. Opět jsem pořídila více snímků z různých úhlů a vybrala dle mého uvážení ten nejpovedenější.

 

Fotografie č 9. : Oko papouška (papoušci a ČSO – odchyt)

Ačkoli oblastí zájmu ČSO jsou ptáci volně žijící, mají co do činění i s doma chovanými exotickými ptáky jako jsou zejména papoušci. Obzvláště v jarních a letních měsících často někomu uletí papoušek, kterého majitelé trénovali ve volnoletectví nebo unikl z voliéry či ulétl oknem. Někdy rovněž dochází k únikům ze zoologických zahrad. Pro tyto ptáky může být přežívání ve volné přírodě fatální, nemohou najít dostatek potravy či v pozdějších měsících umrznou. V takových případech mohou lidé zavolat zkušeným ornitologům z ČSO, pro které je rozhodně jednodušší ptáka odchytnout.

V kurzu workshop fotožurnalistiky mě bavilo pořizování makrofotografií, kdy jsem zkoušela fotit hmyz či rostliny do detailu, a tak jsem od začátku věděla, že nějakou fotografii makro chci zakomponovat i do svého závěrečného projektu. Rozhodla jsem se tento postup využít právě u ilustrační fotografie papouška, jelikož jich mám doma pět ochočených v různých barevných mutacích, a bylo pro mě tudíž snadnější takovou fotografii pořídit a zkoušet různé inovace, než kdybych usilovala o něco podobného u ptáků ve volné přírodě. Do finální verze jsem vybrala makro snímek očí kakarika rudočelého, stáří 2,5 měsíce. Zvolila jsem ho z důvodu zajímavé červené skvrny okolo očí.

 

Fotografie č.10 : Kachny divoké (Vodní ptáci a ČSO)

Vodní ptáci jsou často řešenou tematikou ČSO. V jarních a letních měsících probíhá sčítání hnízdních populací vodních ptáků, v zimních zase přikrmování. V únoru se taktéž pořádají populární vycházky ke Světovému dni mokřadů. Často také ČSO vydává prohlášení do médií ohledně krmiva, protože oblíbené krmení tvrdými rohlíky není pro ptáky ideální, může jim způsobit zranění jícnu a bolesti. Pečivo se doporučuje pouze v malém množství a musí být měkké, vhodnějšími potravinami však jsou salát, listy zeleniny, hrách nebo cizrna.

Na vycházky ke Světovému dni mokřadů jsem se bohužel z časových důvodů nedostala, a tak jsem chtěla ilustrační fotografii k této problematice pořídit na některé z jarních exkurzí. Po jejich zrušení jsem se musela vypravit za vodními ptáky sama. Měla jsem vytipováno několik lokalit, mimo jiné již zmíněné Třemešské rybníky, ale nakonec se mi hned v druhé půlce března poštěstilo, když jsem při fotografování přírody narazila na skupinu kachen v Bezručových sadech. Zaujalo mě jejich rozestavení, kdy dva samci stáli v popředí a jediná samička za nimi ve stínu. To jsem poté ještě zdůraznila v přidání kontrastu během závěrečných úprav. Při jiné příležitosti jsem vyfotila ještě labutě, ty jsem ale nakonec do finálního souboru nevybrala.

 

Fotografie č 11. : Letící pták (problematika tažných druhů, Sedm statečných)

Cesta mezi hnízdištěm a zimovištěm je pro tažné ptáky každoročně tou nejtěžší zkouškou, protože kromě přirozených komplikací na ně ještě čeká nebezpečí v podobě člověka. Při migraci je v Evropě každoročně zabito 25 milionů ptáků, jsou zastřeleni, chyceni do pastí či otráveni. Mnozí pro zisk, někteří jenom pro „zábavu“ lovců. Projekt BirdLife International s názvem Let o život (v originále Flight for survival) se snaží těmto tažným ptákům pomoci. Kampaň Sedm statečných letí o život představuje příběhy migrace vybraných ptáků, kterými jsou čáp bílý, sup mrchožravý, orel královský, včelojed lesní, pěnice černohlavá, křepelka polní a pták roku 2019 hrdlička divoká. Každý z nich má jiný příběh, jiné zimoviště, jiný průběh cesty – všichni dohromady však reprezentují boj za ochranu migrace ptáků a jejich bezpečnou pouť.

Jak jsem avizovala již na začátku, chtěla jsem si vyzkoušet různé typy fotografií, přičemž mnou zamýšlený byl i snímek více abstraktní, umělecký, tedy s větší estetickou hodnotou jak informační. Pro tuto potřebu mi přišlo vhodné využít silueta ptáka při letu, což je sám o sobě mnohdy i symbol například volnosti a svobody, který měl navíc vhodně ilustrovat kampaň Sedm statečných, které jsem se chtěla věnovat. Za normálních okolností by takový snímek vznikl na jedné z exkurzí, takhle jsem však jako v mnoha dalších případech musela zkoušet sama během procházek.Vzniklo spousta nepovedených fotek (např. kosa černého a stehlíka obecného), až se mi nakonec podařilo víceméně čístečně dílem šťastné náhody vyfotit snímek  podle mých představ v městském parku. Nejsem si jistá o kterého z řádu měkkozobých se jedná, u tohoto typu fotografie to však není podstatné. Ilustrační fotografie by však ze zmíněných sedmi ptáků měla ideálně představovat hrdličku divokou.

 

Fotografie č. 12 : Ukázky dravců (dravci a ČSO, problematika travičství)  

Tato fotografie slouží jako ilustrační fotografie k palčivému tématu poslední doby a tou je trávení ptáků, nejčastěji dravců. Ornitologové letos objevili už bezmála třicet zabitých opeřenců. Na svědomí je má ve většině případů jed karbofuran, který je v celé Evropské unii zakázaný už více jak deset let, ostatně pokládání otrávených návnad je v rozporu se zákonem již přes padesát let. Karbofuran je smrtelně jedovatý i pro člověka.

Poslední známý případ je z konce dubna, kdy byla na Hodonínsku objevena otrávená rodina kriticky ohrožených orlů mořských. Přestože každý rok je evidováno několik případů otrávených nebo jinak zabitých dravců, policii ČR se dosud nepodařilo dopadnout a usvědčit jediného traviče, a to ačkoli mnohdy ukazatele k někomu vedou, je však těžké travičství prokázat.

Jelikož narazit v ČR na orla ve volné přírodě je nelehký úkol, šla jsem cestou sokolníků a pořídila jsem po znovuotevření zámků a hradů na konci května fotografii na pravidelné výstavě dravých ptáků na hradě Trosky v Českém ráji.

 

Sebehodnocení

V mnoha případech jsem se potýkala při zhotovování snímků s různými komplikacemi. Většinou jsem měla ještě před samotným focením představu, jak by měl výsledek vypadat, a mnohdy se mi tyto představy nedařily naplnit ihned, například jsem měla problém vyfotit něco ze správného úhlu (v případě dalekohledu) či jsem měla problémy s osvětlením nebo nedostatečným přiblížením (Soví noc a Ptačí hodinka).

Největší komplikaci mi však způsobila pandemie Covid-19, a díky ní vyhlášená karanténa a zákaz shromažďování lidí. V důledku těchto vyhlášek byly v polovině března všechny akce ČSO zrušeny. V době, kdy jsem zjistila, že všechny události se ruší, jsem měla zatím jen tři fotografie. Mým plánem bylo bohužel fotit zejména na exkurzích a výletech, které se v nejhojnějším počtu odehrávají právě v jarních měsících.

Přišla jsem tedy hlavně o možnost fotit populární Vítání ptačího zpěvu, které se mělo odehrát pro velký zájem dokonce několikrát, a to na Chomoutovské jezeře, v Olomouci, Hlubočkách, Bystřici pod Hostýnem a na Záhlinických rybnících. Na těchto exkurzích byl v plánu odchyt a ukázka kroužkování ptáků, určování ptáků podle vzhledu a hlasu a rozvěšování budek. Další zajímavou exkurzí, o jejíž možnost zdokumentování, jsem přišla byl celodenní tematický program v zoologické zahradě Olomouc, kde bylo hlavním plánem zabezpečování skel.

I přes tyto problémy, které mi v mnohém znemožnily moji práci na projektu, jsem nechtěla měnit téma. Ornitologie mě opravdu zajímá, a tak jsem začala hledat jiné způsoby řešení pořízení fotografií, a po počátečním zklamání, jsem se rozhodla brát situaci spíše jako výzvu. Fotografie Ptačí hodinky a Soví noci tedy vznikly ještě před krizí, časopis, papoušek a ptačí pozorovatelna by vypadaly stejně, i kdyby nedošlo k pandemii.

Co se týče ostatních snímků (ptáci a skla, dalekohled, vodní ptáci, dravci, letící pták, aplikace), ty by pravděpodobně vypadaly docela odlišně, jelikož by vznikly na exkurzích.   Fotografie zhotovené na akcích by tak určitě působily v mnoha ohledech „živěji“. Jsem však ráda, že v těchto případech bylo vůbec možné vymyslet záložní plán, protože jiné mnou zamýšlené náměty nebylo možné vůbec realizovat. Mrzí mě zejména, že jsem nedostala šanci vyfotit kroužkování ptáků. Také jsem měla v plánu portrét některého z ornitologů s popiskem objasňujícím jeho životní příběh.

I přes uvedené nedostatky se domnívám, že jsem projekt zpracovala nejlépe jak bylo v mých silách, a jak dovolovala situace. Podařilo se mi naplnit tři hlavní cíle práce, které jsem si stanovila, tedy vyfotit co nejvíce pestré motivy (zvířata, místa , lidé…), zkusit si různé fotografické postupy (makro, momentka,...) a v neposlední řadě to nejdůležitější, tedy představit aktivity ČSO – například pozorování a sčítání (dalekohled, Ptačí hodinka, aplikace..,), ochrana ptáků (ptáci a skla, letící pták, dravci..) apod. U části akce, exkurze jsem zachytila alespoň Soví noc a Ptačí hodinku.

Do budoucna nabízí tato tematika jistě početný způsob dalšího rozpracování, protože v práci jsem se věnovala každému úseku jen povrchově a ne do hloubky. Nabízí se například zdokumentování více ptačích pozorovatelen v ČR nebo podrobné zaměření na ochranu ptáků, kde je spousta dalších problémů, na které je potřeba upozorňovat. Možné by bylo také směřovat fotografie více do zoologie a zhotovit fotografie jen jednoho nebo více ptačích druhů s informacemi o nich. Stejným způsobem by se také dala rozpracovat činnost podobných společností jak je ČSO, či jejich komparace. Ve fotografování bych ráda pokračovala, a tak se já osobně zaměřím na to, na co jsem chtěla původně, a budu fotit reportáže z konaných exkurzí.

Zdroje

SILNÁ, Sandra. Česká společnost ornitologická – sociodemografická struktura a motivace členů. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno, 2019.

TLUSTOŠOVÁ, Lucie. Fotodokumentace znečištěných míst ČR. 2019.

Ptačí svět, 2020. Praha: Česká společnost ornitologická. ISSN 1803-6791.

Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z:    https://www.birdlife.cz/.

Česká společnost ornitologická – archivní webové stránky [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://oldcso.birdlife.cz/index.php?ID=935.

Moravský ornitologický spolek [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: http://mos-cso.cz/.

Megapixel [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://www.megapixel.cz/.

POULOVÁ, Kateřina. Rozhovor – Zdeněk Vermouzek. In: Profesní magazín Best of [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: http://www.ibestof.cz/veda-a-vyzkum/zdenek-vermouzek---ornitolog.html.

Blog Tomáš Grim [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z:  http://www.tomasgrim.com/cs/novinky/ptackari-a-ornitologove.

KOČÍ,Michal. Ornitologové okroužkovali pěvušku i dva lejsky. Zájem lidí byl znovu velký In: vyškovský deník [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://vyskovsky.denik.cz/zpravy_region/ornitologove-okrouzkovali-pevusku-i-dva-lejsky-zajem-lidi-byl-znovu-velky-20150927.html.

SPÁČILOVÁ, Šárka. Sčítání vodních ptáků přináší zajímavá fakta i o ptačí chřipce In: Příbramský deník [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/scitani-vodnich-ptaku-prinasi-zajimava-fakta-i-o-ptaci-chripce-20180116.html.

STRÁNSKÝ, Jan. Útoků na dravce přibývá. Na jihu Moravy nalezli otrávené orly mořské In: Seznam zprávy [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/utoku-na-dravce-pribyva-na-jihu-moravy-nalezli-otravene-orly-morske-103402.

KRESTÝN, Michal. U Třemešských rybníků vyrostla ptačí pozorovatelna In: Šumperský deník  [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/u-tremesskych-rybniku-vyrostla-ptaci-pozorovatelna-20131023.html.

BAROCH, Pavel. Ptačí kriminalitu" nezastavila ani karanténa. Otrav přibývá In: Týden [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/ptaci-kriminalitu-nezastavila-ani-karantena-otrav-pribyva_543237.html?showTab=nejctenejsi-7.

TAŠEVSKÁ, Barbora. Ke krmítkům v Přerově létá papoušek, ornitologové se ho pokusí chytit In: Idnes Olomouc [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z:  https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/rosela-pestra-na-krmitku-v-prerove.A131230_140151_olomouc-zpravy_tas.