Nikola Karkošová Jednou z věcí, na které je dobré se zaměřit, jsou zdroje. Dezinformační weby často necitují zdroje, případně odkazují na zahraniční zdroje, které jsou ale samy původci falešných zpráv. Může se také stát, že je zpráva pravdivá, ale český překlad ji nějakým způsobem překrucuje (pak už je otázka, jestli to byl záměr autora, tedy dezinformace, nebo jeho nedostatečná kompetentnost, tedy "misinformace").
V případě fake news také často není uveden autor, případně tam je jen jeho pseudonym (to ale nemusí nutně znamenat, že se jedná o dezinformaci, pseudonymy používají u kratších zpráv i seriózní média). Další známkou, že se jedná o nepravdivou zprávu, může být, že na webu chybí jakékoliv informace o redakci, což vlastně znamená, že za obsah webu nikdo přímo neručí.
SPOUSTA VYKŘIČNÍKŮ!!!
Titulky falešných zpráv bývají emotivní, dlouhé a jsou často psány velkým písmem. Celkově fake news apelují na emoce, vyvolávají zpravidla negativní pocity úzkosti, strachu, vzteku nebo nenávisti. V textu se tak může objevovat spousta vykřičníků, otazníků nebo velkých písmen.
Dezinformační zprávy také často napadají ostatní média (zpravidla ta seriózní). Obviňují je, že určité informace záměrně tají – objevují se slovní spojení jako „to vám jinde neřeknou“ nebo „to se na České televizi nedozvíte“ (útoky konkrétně na veřejnoprávní média jsou velmi časté). V textu se také nezřídka vyskytují gramatické chyby.
Běžné je i odkazování na údajné „experty“, kterým ovšem potřebná kvalifikace chybí. Pokud se v článku, který působí nedůvěryhodně vyskytne jméno nějakého odborníka, je dobré si tuto osobu vyhledat, zda opravdu existuje, případně (jde-li o vědce) na které univerzitě působí nebo jaké práce dříve publikoval.
Součástí dezinformačních zpráv bývají i výzvy typu „Sdílejte to, než to smažou!“, které se vás snaží přimět, abyste dezinformaci dále šířili. Tím můžete ovšem zapříčinit zneužití osobních údajů. Při přeposlání hoaxu (poplašné zprávy šířené zpravidla pomocí řetězových emailů nebo skrze sociální sítě) totiž lidé často nechávají předešlé příjemce ve zprávě. Internetem tak koluje obrovské množství e-mailových adres, což zvyšuje riziko toho, že je někdo zneužije třeba k rozšíření počítačového viru.
Použité fotografie často bývají buď zcela falešné (vyrobené, respektive upravené v nějakém programu, například Photoshopu), nebo nemusí s tématem článku vůbec souviset – mohou být pořízeny na úplně jiném místě a v jiném čase (někdy bývají staré i několik let). K zjištění pravosti fotografie ve smyslu, zda se jedná o fotografii aktuální, lze použít jednoduchou kontrolu pomocí vyhledávače. Stačí kliknout na obrázek pravým tlačítkem a vybrat možnost „Vyhledat obrázek pomocí vyhledávače Google“. Google pak najde všechna dosavadní použití dané fotografie.
„Zvol si info“ radí, jak poznat fake news
Návod, jak poznat falešnou zprávu, dává i projekt studentů z Masarykovy univerzity Zvol si Info. Ti se podle vlastních slov snaží dělat osvětu v rámci mediální gramotnosti a kritického myšlení. Jsou také spoluautorem Nejlepší knihy o fake news, kterou napsali společně s politology Milošem Gregorem a Petrou Vejvodovou. „Problematiku fake news a jak se vyvarovat napálení předáváme skrze našeho Surfařova průvodce po internetu, který se skládá z pěti bodů, na něž je potřeba si dávat pozor při konzumaci zpráv ať už na portálech, na Facebooku nebo z mailů,“ řekla spoluzakladatelka a předsedkyně projektu Kateřina Křivánková v rozhovoru pro server Flowee.
- Mezi zmíněných pět bodů projektu patří:
• zdroje (zdroje informací, uvedení autora)
• svalování viny a nálepkování (v případě fake news z textu explicitně vyplývá nějaká „špatná strana“, viník, který může za všechno, jsou používány nálepky, jako například „sluníčkáři“ nebo „fašisté“)
• vymýšlení faktů (nebo jejich úprava)
• manipulace s obrázky (používání falešných nebo starých fotografií)
• hra s emocemi a drama (obsah článku vzbuzuje silné emoce)
Podle politologa Miloše Gregora je důležitá i určitá mediální gramotnost a kritické myšlení, pokud se chceme vyznat ve světě médií a dezinformací. „Základem fake news, různých hoaxů, nesmyslů a polopravd je to, že útočí na lidi, kteří nemají povědomí, nemají informace nebo neví, co si o daném tématu myslet. A ve chvíli, kdy společnost bude vědět, že takovýmto vlivům může být vystavena, tak bude obezřetnější,“ vysvětloval Gregor v rozhovoru pro Český rozhlas. Dodává, že je rovněž dobré sledovat doporučení ministerstva vnitra, které dezinformační weby monitoruje.
Fact-checkingové portály vyvracejí dezinformace
Politologové se také shodují, že pokud se zpráva jeví podezřele, je dobré si ji ověřit ze seriózních zdrojů, to znamená vyhledat ji na jiných webech, podívat se, jestli o tom informovala jiná média. Nebo vyhledat zprávu přes specializované, „fact-checkingové“ weby, které se vyvracením hoaxů a fake news zabývají. V České republice jsou to například databáze hoaxů Hoax.cz, fact-checkingové portály Manipulátoři.cz, PoPravdě.cz nebo Napravoumiru. Pro zahraniční zprávy lze využít například portál Snopes.com. Měsíční přehledy tuzemské dezinformační scény zveřejňují na svém webu Čeští elfové.
Pravdivost výroků politiků ověřuje portál Demagog.cz. Pokud si chcete ověřit pravdivost obrázků, můžete použít kromě zmíněného způsobu pomocí vyhledávače Google například stránky FotoForensics nebo TinEye.
