Od vydání Schindlerova seznamu letos uplyne třicet let. Při příležitosti tohoto výročí uspořádal festival Meeting Brno diskuzi s autorem jeho knižní předlohy Thomasem Keneallym a Danielem Löw-Beerem, potomkem původních majitelů továrny v Brněnci, v níž Oskar Schindler zachránil 1200 Židů. „O příběhu Oskara Schindlera jsem se dozvěděl náhodou, když jsem si v Kalifornii kupoval kufřík. Majitelem obchodu byl Olek Pfefferberg, jeden ze zaměstnanců Oskara Schindlera,” prozradil na diskuzi sedmaosmdesátiletý Keneally. „V tomto obchodě jsem poprvé viděl kopii onoho seznamu, na němž bylo i Pfefferbergovo jméno. Na setkání s lidmi, kteří měli vlastně zaručenou smrt a žili o třicet, čtyřicet let déle, než tyran, který si jejich smrt přál, je něco něco úžasného,” uvedl také.
Daniel Löw-Beer, potomek původních majitelů textilky v Brněnci, představil mimo jiné i svůj plán na revitalizaci továrny, v níž před několika lety založil nadaci Arks Foundation, která v prostorách bývalé textilky plánuje vybudovat muzeum připomínající tento příběh, komunitní centrum i bytovou výstavbu. “Projekt, na kterém spolupracujeme i s Meeting Brno, má za cíl vrátit do Brněnce tyto příběhy. A jedním z příběhů, který je pro to klíčový, je i příběh Thomase Keneallyho,” řekl Löw-Beer.
Holčička v kabátku pomáhá Ukrajině
Příběh se stal celosvětově známým díky Keneallyho knize Schindlerova archa a filmovému zpracování z roku 1993 s názvem Schindlerův seznam. Jako malé překvapení pro Thomase Keneallyho připravili organizátoři také osobní účast dívky v červeném kabátě.
„Podařilo se nám vypátrat Oliwii Bonarek Dabrowskou, která jako tříletá ve filmu hrála jedinou barevnou postavu. S autorem příběhu se nikdy předtím nepotkali. Jsme rádi, že se tak mohlo stát po 30 letech od vzniku filmu na naší akci.” vysvětluje ředitel festivalu Meeting Brno Petr Kalousek.
Dabrowská se s Keneallym poprvé setkala na ve čtvrtek 9. března na programu v Městském divadle Brno. Na diskuzi o den později se podělila o zážitky z natáčení se Stevenem Spielbergem i o fotografie z natáčení, v jehož době jí byly tři roky. Až do loňského roku se přitom držela spíše v ústraní a neposkytovala rozhovory. Po invazi na Ukrajinu ale využila symboliky své role a začala pomáhat jak dobrovolničením na polsko-ukrajinských hranicích, tak plánovaným prodejem plakátu z filmu upraveného do barev ukrajinské vlajky.
„Nejsem herečka. Sice jsem hrála v Schindlerově seznamu, ale to bylo před třiceti lety. Nikdy jsem nechtěla dávat rozhovory a chtěla žít normální život. Ale potom začala válka na Ukrajině a můj známý ze Spojených států vytvořil vlastní verzi toho slavného obrázku, na němž nemám červený kabátek, ale modrý, a pozadí je žluté. Začali jsme se bavit o paralelách druhé světové války a války na Ukrajině a o všech dětech, dívkách a chlapcích, kteří kvůli válce trpí. Začala jsem dobrovolničit a přemýšleli jsme, jak využít moji roli k tomu, abychom lidem na Ukrajině pomohli. Vytvořili jsme z toho žluto modrého obrázku plakát, který vydražíme a peníze na Ukrajinu pošleme. Jsem velmi hrdá, že mohu něčeho takového být součástí,” dodala Dabrowská.
Všechno začalo setkáním
Löw-Beerovská fabrika je v knize jedním z nejdůležitějších míst. Továrnu, kde Oskar Schindler zachránil 1200 životů, vlastnila rodina Löw-Beer. Provozovala ji až do roku 1938, kdy museli moji předkové kvůli nástupu nacismu uprchnout do zahraničí. V roce 1944, kdo byl na Schindlerově seznamu, odjel do tábora v Brněnci, kde mohl být zachráněn namísto jisté smrti v likvidačních koncentračních táborech. Továrnu poprvé v životě navštívil Thomas Keneally v doprovodu Daniela Low-Beera ve středu 8. března, o dva dny později se do ní vrátili i s Olivií Dabrowskou.
V roce 2017 uspořádal festival Meeting Brno ve spolupráci s městem Brno setkání rodin Löw-Beer, Tugendhat a Stiassni. V důsledku toho a také díky práci lidí v Brněnci se v roce 2018 továrna opět dostala do rukou rodiny Löw-Beer. Daniel Low-Beer, vnuk posledního předválečného majitele továrny, založil Nadační fond Archa - rodiny Löw-Beer a Oskara Schindlera. „Cílem nadace je z trosek bývalé továrny vytvořit památník a důstojné místo, kde by si lidé mohli připomenout tento fascinující příběh,” dodal ředitel festivalu a člen správní rady Nadačního fondu Archa Petr Kalousek.”