Doubravka Koláčková 
Havrani nad obilným polem, Kořeny stromů nebo Portrét doktora Gacheta, jen pár známých střípků z dílny jednoho z nejpopulárnějších umělců naší doby Vincenta van Gogha. Přes malou prestiž za svého života se dočkal velkého úspěchu po své smrti v podobě dnes již nespočtu výstav, následném parafrázi například v podobě digitálního promítání nejznámějších děl, až po Van Goghovo muzeum v holandském městě Amsterdam. Právě zde kurátoři výstavy poodhalí jedinečnou sbírku děl, které jsme ještě nikdy neměli možnost vidět pohromadě k příležitosti 50ti let existence muzea.
Muzeum vystaví umělcovu tvorbu z jeho posledních momentů života, kdy přebýval ve francouzském městě Auvers-sur-Oise a v době, kdy se ho následkem nemocí zmocnila nejedna negativní emoce. Výstava započne 12. května a potrvá až do 3. září. Poté se přesune do pařížského muzea Musée d'Orsay, jež se podílelo na vzniku výstavy. Zde ji budou mít diváci možnost zhlédnout od 3. října až do 4. února následujícího roku.
Už starý Aristoteles údajně řekl: “Každý génius má v sobě trochu šílenství“
Vincenta van Gogha mohou mnozí znát zejména díky jeho nejslavnějším dílům mezi které patří Hvězdná noc, Váza se slunečnicemi nebo Noční kavárna. V jeho tvorbě můžeme vidět znaky postimpresionismu nebo pointilismu a dalších uměleckých směrů. Dnes je považován za zásadní figuru, která svou tvorbou ovlivnila začátky moderního umění.
Neopomenutelnou poznámkou je v případě Van Gogha i jeho, dnes slavné, uříznuté ucho. K tomu mělo dojít po hádce s jeho přítelem, francouzským malířem Paulem Gauguinem. U Vincenta van Gogha se měla již v mladých letech pravděpodobně projevovat bipolární porucha či rysy hraniční poruchy osobnosti. Kolem Van Goghovi sebevraždy a incidentu s uchem se dlouhou dobu motaly všemožné spekulace ohledně příčin, které ho k takovým činům dohnaly. Jedna z teorií byla například otrava chemickými látkami v umělcových barvách, jež měla vyústit v psychickou poruchu.
V roce 2020 studie nizozemských vědců, jež prozkoumávala všechny teorie o Van Goghově stavu před smrtí, došla k závěru, že se umělcův stav s největší pravděpodobností zhoršil následkem kombinace jeho psychických poruch společně s požíváním alkoholu a podvýživou. Zvyšující se napětí vyústilo v krizi, při níž si Vincent odňal ucho. Za příčinou sebevraždy vědci dále uvedli narůstající problémy související s alkoholovou abstinencí a výskytem delirií, což je těžké stádium abstinenčního syndromu. Celá situace dohnala Van Gogha k těžkým depresím. Vědci ale nevyloučili ani možnou souvislost s epilepsií.
Produktivní delirium
Ke konci svého života se v roce 1890 uchýlil do francouzského města v Auvers-sur-Oise. Právě zde vytvořil obrazy, jež budou k vidění na výstavě v amsterdamském a následně i francouzském muzeu. Van Gogh zde pobýval již ve stavu zmíněného delira, a toto období patřilo k jedním z jeho umělecky nejproduktivnějších. Vincent v té době namaloval přibližně jeden obraz každý den. Umělcův odkaz čítá téměř tisíc maleb a přes tisíc kreseb, které umělec vytvořil za svůj život, jenž skončil smutnou událostí už ve 37 letech.
„…namaloval jsem od té doby další tři velká plátna. Jsou to obrovské úseky pšeničných polí pod bouřlivým nebem a já jsem se snažil vyjádřit smutek, extrémní osamělost…. protože bych skoro věřil, že tato plátna vám řeknou to, co nedokážu říct slovy, co považuji za zdravé a obohacující na venkově,“ napsal Vincent v jednom z posledních dopisů, které byly adresované jeho bratrovi Theovi, se kterým po většinu života udržoval dobré vztahy. O pár týdnů později spáchal sebevraždu postřelením se na jednom z pšeničných polí.
Navzdory jeho nedozírnému úspěchu po smrti, kdy byly jeho obrazy vydraženy za desítky milionů dolarů, se Van Gogh výrazného uznání za dob svého života nedočkal. Jak ale řekl Pablo Picasso: „Malíř maluje obrazy, aby je prodal. Umělec prodává obrazy, protože je namaloval.“
V záři reflektorů
Van Goghově tvorbě se následně dostalo úspěchů i skrze různé formy popularizace umění například v podobě multimediálních výstav. V České republice proběhlo promítání zvané Bylo nebylo, jenž představila díla slavných umělců napříč stoletími, pod taktovkou producenta Serge Grimauxe. Reprodukci Van Goghových děl tak díky podobným projektům mohou dnes diváci vídat na spousta místech po celém světě.
Vystavováním a reprodukováním Vincentových děl už více než sto let po jeho smrti, které maloval ve stavu svých těžkých depresí nebo psychických poruch, tak možná postupně dochází k naplnění jeho posledních slov: „Smutek potrvá navždy.“
