Klára Revendová 
První únorové pondělí bylo v Třinci ve znamení umění. Místní galerie společně ve spolupráci s třineckou knihovnou připravila akci s názvem Na kafe do galerie s velmi zajímavou premisou - přiblížit umění těm, kteří mu jinak moc neholdují. Tentokrát šlo o výstavu Františka Kowolowského, třineckého rodáka, s názvem Ostrovy. Výstava byla rozdělena na tři části, které se v malém, čistém prostoru galerie velmi vyjímaly.
Hlavní část na první pohled působila nemístně. Šlo o věci, které bychom s největší pravděpodobností našli u našich prarodičů doma. Avšak opak byl pravdou. Autorův záměr byl donutit diváka ke klasifikaci a tím pádem i k zamyšlení nad předměty a jejich přítomností v čase a prostoru. „Na mě to působí celkem úlevně, protože se necítím sama, že mám doma taky tolik starých věcí. Nemám na to srdce je vyhodit,“ směje se historička Veronika Chmelařová, která se stala průvodkyní pro toto dopoledne.
Na pozadí hlavního díla působil zbytek trochu nepatřičně. Jednalo se o modré plátno, které stálo opřené o zadní stěnu galerie. „Umění nemusí vždycky jen viset, tak jak jsme zvyklí,“ vysvětlila Chmelařová. Současně na dvou protilehlých obrazovkách běželo video ve smyčce a na stěně visel papír s větami, kterými se autor ve své tvorbě řídil. Konkrétně Svět je náš hřbitov a Čas se skládá z ničeho. Po výkladu následovala káva a posezení v místní kavárně. Ačkoli účast nebyla velká, podle reakcí účastníků se dopoledne povedlo. „Podobnou skříň má doma moje babička,“ vyprávěla s nadšením nejmladší účastnice výstavy. „Bylo to fajn, mohla jsem se setkat živě s autorem, byla jsem s kamarádkou na vernisáži,“ zmínila se jedna z účastnic.
František Kowolowski je autorem, který zapadá do ostravské výtvarné scény. Studoval ve Varšavě, na Akademii výtvarných umění. Ve své tvorbě se zabývá uměleckou recyklací, pomíjivostí a tím, jak na člověka působí umění. Kromě toho se také snaží ukázat umělecké zákulisí, možnosti vlastního tělesného nasazení a pomíjivost.
