Tereza Klofáčová 
V České republice je dlouhodobě zaznamenávána vysoká úhrnná rozvodovost. Podle dat ČSÚ došlo k vůbec nejvyšší rozvodovosti v roce 2010, kdy její hodnota vystoupala k pomezí padesáti procent. V posledních třech letech je rozvodovost v důsledku covidové pandemie významně nižší. V roce 2021 upadla lehce pod hranici čtyřiceti procent a korespondovala tak s úrovní z poloviny devadesátých let předchozího století.
Rozvody v absolutních číslech
V roce 1993, tedy v prvním roce samostatné existence České republiky, se rozpadlo více než třicet tisíc manželství. Během úvodních let života republiky se pak toto číslo dále navyšovalo. Významný úbytek množství rozvodů nastal až v roce 1999, kdy jejich počet klesl na necelých dvacet čtyři tisíc. Tento pokles byl způsoben novelizací zákona o rodině, v jejímž důsledku došlo ke zpomalení vyřizování některých žádostí. V posledních pěti letech pak absolutní čísla počtu rozvodů ustavičně klesala, a to především vlivem rovněž se zmenšujícího počtu uzavřených manželství. Do údajů z posledních tří let výrazně zasáhla pandemie nemoci covid-19 a s ní spojený nouzový stav, během kterého byla mimo jiné omezena činnost soudů. Počet rozvodů během roku 2021 sestoupil dokonce k hranici dvacet jednoho tisíce, ještě nižší číslo bylo evidováno naposledy v roce 1970.
Výzkumy Sociologického ústavu Akademie věd ČR prokázaly, že během pandemie covidu-19 se zvýšila zátěž na partnerské vztahy, což může ústit ve větší konflikty mezi partnery. Je tedy možné, že se následky pandemie ještě v budoucnu na rozvodovosti projeví.
Zatímco trend rozvodovosti se v České republice tenčí, podíl rozvodů mezi vyššími věkovými skupinami vzrůstá. Podle Zprávy o rodině 2020 publikované Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky představují tzv. šedivé rozvody 45 procent u rozvádějících se mužů a 33 procent u rozvádějících se žen. Obdobný vývoj se objevuje i v dalších evropských státech.
Podle Zprávy o rodině 2020 je úroveň rozvodovosti v České republice porovnatelná se situací v západní Evropě nebo v ostatních postkomunistických zemích, kde má rozvod dlouhou tradici. Komunistickou ideologií byl tento akt akceptován zejména proto, že podlamoval moc církve.
Ve Zprávě o rodině 2020 jsou podotknuty soudní statistiky, jež usilují o zjišťování příčin rozvratů jednotlivých manželství. Podle nich patří mezi hlavní motivy rozvodů v České republice rozdílnost povah, názorů a zájmů, nevěra, obtíže v komunikaci či nedostatečná snaha řešit partnerské problémy. V posledních letech stále přibývá rozvodů, u kterých se důvod nepodařilo stanovit, a to především proto, že manželé podávající návrh na rozvod společně nejsou dále podrobováni procesu zjišťování příčin. Statistiky také ukazují, že se příčiny rozpadů manželství výrazně neodlišují ani vzhledem k jeho délce, ani vzhledem k počtu potomků.
Přímý vliv vzdělání na rozvodovost zatím nebyl prokázán, souvislost je ale možné pozorovat mezi výší získaného vzdělání a motivy, které manželský pár vedou k rozdělení. S rostoucím vzděláním se snižuje zastoupení rozdílnosti povah, názorů a zájmů, a naopak se zvyšuje počet rozvodů, na nichž se manželé vzájemně domluvili a u nichž tedy soud nezkoumal důvody.
Česká společnost je vůči rozvodům tolerantní. Výzkum CVVM v roce 2017 odhalil, že tři čtvrtiny respondentů vnímají rozvod jako přijatelné řešení v případě, že rodina nefunguje tak, jak má.
Během pandemie stoupl zájem o vztahové poradenství
„Ve dnešní době jsou lidé méně odolní snášet vztahové problémy. Svůj díl viny na tom nese také covidová pandemie, během níž se jednak zintenzivnily partnerské vztahy a jednak na všechny začaly působit zesílené a často doposud nepoznané tlaky zvnějšku,“ hodnotí situaci Dana Benešová, která více než patnáct let pracuje ve vztahovém poradenství. Během covidových let počet jejich klientů citelně vzrostl. „Lidé si začali více lézt na nervy. V lockdownu spolu trávili mnohem více času, který vyplňovali o to obtížněji, že bylo všechno pozavírané,“ dodává Benešová a těší ji, že přibývá počet lidí, kteří spolu z rozmanitých důvodů chtějí zůstat a kteří vnímají rozvod jako tu nejkonečnější variantu a svému manželství, v případě potřeby, nejprve věnují úsilí a čas pro jeho záchranu.
Ukazatelů rozvodovosti existuje několik, tím nejčastěji využívaným je úhrnná rozvodovost. Ta vyjadřuje úroveň rozvodovosti manželství čili jaký podíl původně uzavřených manželství se rozvede. Demografka Terezie Štyglerová z ČSÚ ji definuje jako součet tzv. redukovaných měr rozvodovosti podle doby uplynulé od sňatku, které vztahují rozvody v určitém roce tříděné podle délky trvání manželství k výchozím sňatkovým generacím.
