Jiří Kalát Bohužel bar byl skoro prázdný a ti, kteří se zde seděli, více rokovali o náplni pondělní „velkoakce“, než naslouchali textům mladého muzikanta. Mnohdy bylo slyšet více diváky než autora, ten se na oplátku snažil ve svých písních na situaci reagovat. I když narážky byly jasné a více méně přímé, na posluchače to nezapůsobilo, hluk přetrval.
Některé texty nezářili přímo novotou a verše i občas zaskřípaly, ale byly vtipné a někteří v sále se dobře bavili. Přes velkou snahu se však jeho několika minutová improvizace stala sice zajímavou, ale více méně složenou z obyčejných klasických rýmů a narážek. Příjemný zážitek, který ale nepřekvapil ani zvláště nenadchnul.
Po skoro hodinovém vystoupení však skončila i schůzka organizátorů, a tak se všichni začali trousit z Kaldery ven. Tomáš se sice nedal viditelně rozhodit, přesto ale vystoupení ukončil. Představení sice nebylo nijak oslňující, ale respekt si podle mého zaslouží každý umělec, který se nebojí na veřejnosti vystoupit. Na to bychom měli vždy pamatovat.
