Marie Holíková To, že potrestání nemá na děti ten požadovaný účinek, jaký by si rodiče přáli, se už dávno stalo pravidlem. Je jedno, zda se jedná o týden bez telefonu nebo typický zákaz vycházek. Poučí se jen málokdo. Stejně jako trest, tak ani pochvala nemusí mít na dítě vždy jen žádaný, tedy pozitivní účinek. „To, jak je pochvala formulovaná, je v mnohých případech rozhodující,“ uvádí Eddie Brummelman, vedoucí univerzitního výzkumného týmu.
Pokud má dítě už tak nízké sebevědomí, na první pohled naprosto neškodná pochvala jako „Ty jsi tak šikovný!“ může vést velmi rychle k pocitu studu. Pokud se příště nepoštěstí a vše nepůjde podle plánů, často si děti v takové situaci myslí, že zklamali a selhali. Proto je lepší hodnotit snahu, chování nebo samotný výsledek: „Ten obrázek jsi namaloval moc pěkně.“ Paradoxně právě děti s nízkým sebevědomím chválí jejich rodiče špatně. Na druhou stranu u dětí s vyšším sebevědomím často chválí jen jejich snahu, což je nutí snažit se stále zlepšovat.
Samotné studie se zúčastnilo 357 dospělých. Vědci jim popsali šest fiktivních dětských charakterů – tři s nízkým sebevědomím a tři s vysokým, které pak měli chválit během různých činností. Vlastnosti a celkovou osobnost chválili u dětí s nízkým sebevědomím téměř dvakrát tak často. „Dospělí si možná myslí, že dětem pomůže, když vychválí jejich talenty a schopnosti. To platí jen v případě, že jsou úspěšní,“ říká Brummelman. „Pokud ale děti s nízkým sebevědomím jen jednou selžou, cítí se bezcenní, a to je dělá emocionálně velmi zranitelné.“
I to může Brummelman s jeho kolegy potvrdit. Druhého experimentu se zúčastnilo 313 dětí ve věku od osmi do třinácti let. Tentokrát je nehodnotili dospělí, ale počítač. Pochvaly se děti dočkaly hned poté, co dohrály jednu z reakčních her. Po prvním kole hry se jim na obrazovkách ukázalo „Wow, to jsi zvládl skvěle!“ nebo „Wow, jsi skvělý!“ anebo vůbec žádná odezva. Poté se zúčastnily druhého kola, ve kterém buď zvítězily anebo prohrály. Největší stud cítily ty děti, které trpí nízkým sebevědomím a které jako pochvalu obdržely „Wow, jsi skvělý.“
Vědci proto vyzývají rodiče, aby se správně naučili chválit své děti. Děti jsou na názorech rodičů závislí více, než si možná vůbec uvědomují. Pokud rodiče nadále budou vyzdvihovat jen jejich charakter, budou svým dětem akorát škodit. V opačném případě si pochvalu nebudou pojit ani s úspěchem, ani se selháním. Jen se dále budou snažit se zlepšovat a být výjimeční.
