Dušan Šiška 
Československo získalo celkem 36 obcí
Na základě Versaillské mírové konference, která se konala od ledna 1919 do ledna 1920, bylo Německo nuceno odevzdat části svých území téměř všem sousedním státům. Nejrozsáhlejší oblasti získalo Polsko, Francie, menší území pak Belgie, Dánsko, Litva a právě Československo.
Hlučínsko je takzvanou dějinnou hříčkou. Před 100 lety se většina obyvatel cítila jako Němci, hovořili však archaickou češtinou. Sami obyvatelé této oblasti svůj jazyk nazývali jako moravštinu. K novému státu je však nic nepojilo. Tehdejší obyvatelstvo navíc předpoklad politiků, že ten kdo mluví česky je Čech, vnímalo poměrně šovinisticky. Obyvatelé Hlučínska svou identitu formovali zejména podle regionální příslušnosti a kulturně tíhli spíše k Prusku, potažmo Německému císařství.
„Heim ins Reich“
Po necelých devatenácti letech příslušnosti k Československu se Hlučínsko znovu stalo součástí – teď už nacistického – Německa. Už ve volbách v roce 1935 většina obyvatelstva volila Sudetoněmeckou stranu. Po odstoupení českého pohraničí nacistickému Německu se Hlučínsko nestalo součástí sudetské župy ale k původnímu okresu, ke kterému patřilo. Obyvatelstvo získalo říšské občanství a mužů se týkala branná povinnost.
Po válce se region opět stal součástí Československa. Vzhledem k posunutí německo-polské hranice na linii Odra-Nisa se sousedním státem stalo Polsko. Odsun se obyvatel Hlučínska týkal minimálně a to pouze u těch, kteří se ve 30.letech přihlásili k německé národnosti.
Kdyby se v roce 1920 nestalo Hlučínsko součástí Československa, dnes by bylo součástí Polska. Pro většinu lidí by to bylo asi tak samozřejmé, jako je dnes příslušnost k České republice.
