Pavel Juráš Hostem projekce byl Zdeněk Holý, jeden z autorů kulturního čtrnáctideníku A2. Ve svém krátkém, tématickém úvodu představil programovou sekci festivalu AFO, která se nazývá Mrtví a živí a mapuje nejbližší evoluční příbuzné člověka. Zmínil roli zdravého rozumu coby produktu evoluce a ostrý předěl mezi člověkem a zvířaty, za který vděčíme mimojiné kultuře. Odkazoval na zásadní studie v oboru antropologie, jejichž příklad mu posloužil jako vhodná ilustrace proměny pohledu na nás i lidoopy.
Dokument samotný byl věrný popularizačnímu zaměření festivalu. Byl zpracován dynamickým a atraktivním způsobem, syntetizoval vědecká fakta se zajímavostmi pro úplné laiky. Objekt hlavního zájmu, Homo neanderthalensis, je zkoumán z hlediska fyziologie těla a mozku.
Snímek si klade za cíl přinést odpověď na dvě zásadní otázky: Byl neandrtálec prostomyslný? Proč jsme tu my, a on ne? Zodpovídá je originálním, přitom vědecky podloženým způsobem. Představuje neandrtálce jako druh překvapivě silný, adaptovaný a inteligentní a dokazuje tak, že obecně přijímaná představa o nadřazenosti moderního člověka je lichá. Je fascinujícím svědectvím o tvrdém životě tvorů, jenž před 80 tisíci lety osidlovali celou Evropu od Atlantiku až k Himalájím a kteří se doslova „prali se svým prostředím“, aby této bitvě slepé evoluční náhody nakonec podlehli.
