Anna Kociánová Hlavní myšlenkou byla slova Jamese Lovelocka, která se během dne několikrát opakovala: „Už je pozdě na udržitelný rozvoj, my potřebujeme trvale udržitelný ústup.“
Za řečnickým pultem se v tento den vystřídalo mnoho odborníků z různých oborů, například egyptolog, geochemik, ekolog, geograf nebo sociální a kulturní ekolog. Atmosféra v divadle, byla po celý den velice příjemná, i přesto, že zde bylo jasně vidět a mnohokrát také hodně slyšet, že lidstvo má opravdu velké problémy, které však nejsou jen globální oteplování, ale také znečišťování moří a oceánu, ovzduší, vymírání živočichů, přelidněnost a mnoho dalších.
Řečníci se v průběhu dne začali sami řadit na dvě skupiny, optimisty a pesimisty. Tedy na ty, co věří v udržitelný rozvoj a ty, co už ztratili naději. Pozitivní náladu do sálu vnesl blok Ivana Ryndáka. "Je lepší být optimistou, je to větší legrace," zopakoval několikrát. O dost pesimističtější byly však výroky Jaroslava Kalouse. "Já mám jediné štěstí, že než se to všechno stane, budu už mrtvý, my všichni, co jsme se narodili v polovině 20. století budeme. Ale vás to všechny čeká," dodal při pohledu na studenty.
Akce proběhla ve spolupráci s katedrou rozvojových studiích Univerzity Palackého, Českou a slovenskou asociací Římského klubu a Společností pro trvale udržitelný život v ČR a SROV.
