Jan Grossmann 
Trvalo to dlouho, ale nakonec se návštěvnící konečně dočkali. Velikonoce se totiž po tříleté odmlce vrátily zpátky na již tradiční místo - na hrad Sovinec. Rozsáhlým a nesmírně členitým terénem se vinuly davy zvědavých turistů lačnících po vytržení z každodenního stereotypu. Čtyřdenní oddech od práce, počínaje čtvrtkem a konče velikonočním pondělím, se tisíce lidí směřujících za středověkým dobrodružstvím rozhodlo pojmout stejně. Vzali rodinu a vyjeli do Nízkého Jeseníku na hrad Sovinec. Měli možnost si prohlédnout externí prostory hradního komplexu nebo se podívat do útrob hradní věžš. Organizátoři však připravili daleko širší program nesoucí se v duchu klasických středověkých tradic. Příchozí se tak dále těšili například z vystoupení středověkých bojovníků nebo představitelů dobových profesí.
Nejlepší z nejlepších, jak už je dobrým zvykem, potom předváděli své často dechberoucí výkony na nádvoří až pod samým vrcholem hradního opevnění. V ukázkách svých řemesel se předháněli šermíři, lučištníci nebo sokolníci. Dlužno podotknout, že jednotlivá vystoupení probíhala ve velmi úzké interakci publika s hradími šoumeny. Při některých soubojích středověkých bojovníků s meči doslova tuhla krev v žilách. Veškerý průběh boje musel být dokonale nacvičen. Každý špatný úder představoval riziko ošklivého úrazu. Bojovalo se s autentickými meči a zaváhání či nepřipravenost, byť jediného bojovníka, znamenalo ohrožení všech dalších účinkujících. Šermířů bylo letos opravdu požehnaně a na Sovinci mezi nimi panovala i drobná konkurence. Přesto měli všichni jediný cíl, kterým bylo potěšit diváky a odvést jejich pozornost od covidu a války na Ukrajině. Šermířským souborům pod názvy Memento mori a Adorea se to rozhodně povedlo. Diváci brilantně sehrané oddíly po každém heroickém vystoupení odměnili dlouhotrvajícím skandovaným potleskem.
Už po dvě dekády je ale největším magnetem pro obecenstvo sympatický kejklíř Tomáš Křupala. Tento všestranně nadaný pouliční umělec je nejenom kejlklíř, ale také vynikající bavič a popularizátor středověkých řemesel. Žongluje, polyká ohně a meče. Především si ale svým nakažlivým optimismem a pokaždé jinak provedenou, originální estrádou vyslouží od díváků nejhlasitější aplaus. Je to už řadu let dobrá duše hradu Sovince, a bez něj by byly jakékoli slavnosti pořádané v tomto místě možná poloviční. Samosebou nenabízel velikonoční hrad program pouze pasivním pozorovatelům obdivuhodných vystoupení. Návštěvníci si mohli na vlastní kůži vyzkoušet mnoho středověkých činností od výroby svíček přes střelbu z kuše až po tkaní dobových oděvů.
A ačkoli počasí přálo jen ve čtvrtek, který byl teplý a slunečný, návštěvníci se po celý čtyřdenní cyklus rozhodně nenudili. S vděkem přijímali opětovnou možnost prožít Velikonoce na místě dýchajícím staletou historií, a zároveň v poutním místě, které k oslavám svátků jara od nepaměti patří.
