Bára Bočková 
Dlouho očekávaná chvíle se pomalu blíží – 18. dubna se v knihkupectvích objeví závěrečný díl populární trilogie Šikmý kostel. Druhý díl nás zanechal v době těsně po ukončení druhé světové války a ten závěrečný na něj plynule navazuje. Věnuje se období mezi roky 1945-1961, tedy časům, kdy se komunistický režim začal drát na nejvyšší místa, zemi obestíral strach spojený s procesy a poválečná naděje se neshledala s vytouženým klidem.
Poprvé se dílo s podtitulem Románová kronika ztraceného města objevilo na pultech knihkupectví v roce 2020. Okamžitě se dočkalo ohromného úspěchu, a to z mnoha důvodů. Jedinečná historie spisovateli poměrně opomíjeného regionu, lákavě propletené osudy obyčejných lidí odvíjející se podle skutečných historických událostí, autorčin napínavý styl psaní a šlo by pokračovat… Lednická se nesnaží vytvořit žádné drama nadupané akcí, žádné uměle působící konflikty a problémy. Vše plyne tím správným tempem, které nás naprosto pohltí a čtenář tak prožívá všechny zdary i nezdary s brilantně vykreslenými hrdiny všedního dne.
Druhého dílu se čtenáři dočkali hned následujícího roku - 2021. Tentokrát se děj pohybuje v meziválečné době a ve druhé světové válce. Dílo opět spustilo vlnu nadšení, setkali jsme se se starými i novými postavami obklopenými každodenními starostmi nelehké doby. Přes 600 stran dlouhý román ani tentokrát čtenáře nenechal vydechnout a délka románu vůbec nebyla přítěží, ba naopak. Všichni napjatě očekávali závěr knižní série. Toho se však dočkáme až letos, po třech letech od vydání předchozí knihy. Proč najednou taková dlouhá pauza?
„Napsat třetí díl bylo nejtěžší. Uplynulý rok jsem strávila v padesátých letech: psací stůl jsem měla obložený historickými dokumenty z let 1945 až 1961, na liště v počítači dobový tisk, v notesech vzpomínky pamětníků... a občas z toho na mě padala taková tíseň, že jsem načas musela přestat psát (i proto to tak dlouho trvalo).“ To jsou slova autorky, kterými se vyjádřila na svém facebookovém profilu k dlouhému čekání na třetí díl Šikmého kostela.
Kniha naváže přesně okamžikem, ve kterém jsme knižní hrdiny opustili – červnem 1945. Tentokrát se již děj bude pohybovat v době, kterou někteří z nás mají stále v živé paměti, i proto nebylo jeho napsání pro Lednickou vůbec snadným počinem. Veřejnosti však sdělila, že po nesčetných korekturách je s výsledkem spokojená: „S úlevou jsem si uvědomila: ano, tohle jsem chtěla říct.“ Do děje tentokrát zasáhne devastace města kvůli bezohledné těžbě. Pro zdůraznění historických přečinů zařadila autorka na závěr knihy i několik desítek stran příloh, které obsahují například životopisy skutečných osobností vystupujících v díle, nebo obrazovou dokumentaci zachycující postupnou zkázu staré Karviné.
Název románu se odkazuje ke skutečnému kostelu sv. Petra z Alkantary, jež se původně nacházel v centru města Karvinná. To díky těžbě uhlí prosperovalo, rostlo a bohatlo. Roku 1949 byla obec sloučena s dalšími obcemi a začal se používat název Karviná. To, co městu přineslo blahobyt a bohatství, však způsobilo také jeho zkázu. Těžba černého uhlí probíhala nešetrně, těžaři nehleděli na stav půdy, ale soustředili se především na zisk. Půda vytěžená na maximum se začala na mnoha místech propadat a město se postupně stalo neobyvatelným. Kvůli poddolování nakonec došlo k úplnému vysídlení a zániku většiny města. Šikmý kostel je jeden z mála historických pozůstatků kdysi prosperujícího města. I jemu hrozil zánik, nakonec se však dočkal nutných oprav a dnes se v něm každou neděli koná mše. Uprostřed ničeho je smutnou připomínkou bezohledného lidského chování.
Karin Lednická svým specifickým stylem a vybranými tématy naprosto vybočuje z mainstreamových tendencí. V posledním desetiletí vzniklo mnoho děl, někdy až nadbytečných, jejichž autoři jsou poněkud poplatní čtenářům, často se totiž zaměřují na dobu světových válek či komunistického režimu, témat zaručujících čtenářskou oblibu a vysokou prodejnost. Na práci Lednické je však vidět velká příprava, spisovatelka věnuje hodně času výzkumu dobové psychiky a tradic a dohledává i nejmenší historické podrobnosti. „Vnímám závazek vůči pamětníkům, kteří se mi svěřili s mnohdy emotivními vzpomínkami, a nechci jejich důvěru zklamat. Každý detail si ověřuji v pramenech a v literatuře, hodně času trávím konzultacemi s historiky a s odborníky z jiných oborů,“ osvětlila Lednická dlouhou dobu psaní.
Na českém bestsellerovém knižním trhu v posledních letech spisovatelky jen kvetou. Ať už se zaměříme na kterýkoli žánr, nejspíše tam objevíme nějakou silnou českou autorku. Každá si vybudovala svůj specifický styl a prorazila nevšedními příběhy. Alena Mornštajnová, Petra Dvořáková, Karin Lednická, Kateřina Tučková, Jakuba Katalpa, Radka Denemarková a mnohé další. Ať už však píšou ženy, nebo muži, není pochyb, že se na českém literárním poli objevuje mnoho silných jmen, která kvalitou svých děl silně konkurují světové špičce.
