Marie Čechová,51 let, účetní Je to mezník v mém životě na který vzpomínám, protože se tento den zapsal do mého osobního i společenského života. Sedmnáctého listopadu se narodila moje starší dcera, ale už v roce 1986. Jednak si tedy vzpomenu na její narozeniny a pak také na Sametovou revoluci. V té době jsem pracovala v podniku a moji nadřízení tehdy jeli do Prahy, kde na Staroměstském náměstí cinkali klíči, takže jsme to sledovali i z toho důvodu. V současnosti 17. listopad nijak neslavím, ale sleduji, jaké názory na to mají mladí lidé, kteří tu dobu nezažili. Co mně osobně vadí, je to, že je to preferováno v učebnicích i v hodinách dějepisu vůči ostatním událostem, které ovlivnili naše dějiny.

Tři dny po propuknutí demonstrace v Praze se v olomoucké sportovní hale konalo setkání studentů s vedením univerzity. Zde se rektor univerzity Jaromír Kolařík snažil zahrát tehdejší události do autu. Marně. Po setkání v hale se studenti rozdělili podle fakult a každá z nich si zvolila své vůdce. V čele Filozofické fakulty tak stanul Tomáš Kasal.

Pochází z Lokte u Karlových Varů, v Brně vystudovala Nizozemský jazyk a literaturu a nyní žije s manželem a dvouletým synem v Doubravníku - ve vesnici se zhruba osmi set obyvateli, která se nachází na pomezí Jihomoravského kraje a Vysočiny. Vede zde kurz malování a pořádá různé akce, mezi nimiž byla i ta s názvem Václav Havel, boj za svobodu a demokracii, slovem, písmem, činy, kterou uspořádala vloni 17. listopadu.

Na povolené pietní shromáždění na Albertově si studenti přinesli sedmnáctého listopadu 1989 transparenty, které hlásaly hesla jako Studenti všech fakult, spojte se! Nechceme Miloše! nebo K vánocům svobodu! a mnoho dalších. V té chvíli však netušili, že by se něco z toho mohlo uskutečnit. Nakonec se vyplnilo všechno, tedy minimálně tato tři hesla. Navíc brzy poté, co se studenti proti režimu odvážili demonstrovat. Studenti si tehdy přišli připomenout padesát let staré události - zavření vysokých škol, zatýkání studentů, odvlečení asi patnácti set z nich do koncentračních táborů a popravu devíti studentských vůdců, tedy následky protiokupačních protestů, které v roce 1939 vyvolal pohřeb Jana Opletala a následná demonstrace.

Samostatný projekt politická/psaná žurnalistika

Ve věku 71 let zemřel v výtvarník, ilustrátor, tvůrce plakátů, litograf a držitel dvou Českých lvů Petr Poš. Známý byl především výtvarnými návrhy některých animovaných pohádek ze série Fimfárum. Úmrtí oznámila ČTK jeho rodina. Poš zemřel v pátek 1. května.

Dvacet jedna kilometrů po Olomouci letos poběží i čerství vítězové londýnského maratonu Edna Kiplagat a Wilson Kipsang. Oba se řadí mezi světové běžecké špičky, oba navíc pocházejí z Keni. Edna je dvojnásobná mistryně světa a Wilson je současným držitelem maratónského rekordu z Berlína. Zde se mu vloni na podzim podařilo o 15 sekund překonat rekord svého krajana Patricka Makaua ze září 2011.  

Každý se s ní nějakým způsobem setkáváme a každého z nás jednou potká. Týká se všech, ale zdaleka ne všichni jsou ochotni o ní mluvit a mnohdy i přemýšlet. Téma, které je do jisté míry v naší společnosti tabuizováno, se pokusili otevřít tvůrci dokumentárního cyklu Život se smrtí, vysílaného na ČT1.   Někteří z nás mají ze smrti strach. Jiní si myslí, že je to intimní záležitost, která by se měla před ostatními skrývat. Toto vyvracejí hlavní aktéři snímků. Sedm onkologických pacientů s různou prognózou. Některým zbývá snad jenom pár dní. Jiní mají naději na dlouhý život, ale s vědomím, že se zákeřná nemoc může kdykoli vrátit.   Osudy těchto lidí nespojuje pouze diagnóza, je to i humor, který jim pomáhá všechny těžkosti překonat."Humor hodně pomáhá a je velký omyl si myslet, že kolem umírajícího musíte tiše našlapovat a držet pietu. Ten člověk chce zůstat sám sebou, netouží po žádném patosu, naopak - on bude raději, když ho vezmete na vozíku na pivo," zdůrazňuje v rozhovoru pro magazín Ona DNES scénáristka dokumentu Šárka Horáková-Maixnerová. Nemocní mluví naprosto otevřeně o svých pocitech. Dokáží se radovat z maličkostí a užít si každý den, což nám zdravým mnohdy chybí. Honíme se za zbytečnostmi a uniká nám podstata života. Možná bychom jej naplnili úplně jinak, kdybychom si uvědomovali, že náš čas tady není věčný.   Dokumentární cyklus byl natočen během dvanácti měsíců. Za tu dobu někteří z nemocných zemřeli. Tvůrci měli dohodu, že je mohou natáčet i po jejich odchodu z tohoto světa. Vše bylo přirozené, a do tohoto pořadu to myslím patřilo. Najdou se samozřejmě i tací, kteří pořad kritizují, převládají ovšem spíše pozitivní ohlasy.   Měli bychom žít s vědomím, že smrt je něco přirozeného a je součástí života nás všech. Ať se nám to líbí, nebo ne.   Poslední díl dokumentu odvysílá Česká televize 30. dubna, všechny části je ovšem možné sledovat na stránkách internetového vysílání ČT. Foto: Česká televize

Nečekané vítězství si přivezli Brňané ze severu Čech. Po 25 zápasech se konečně dočkali výhry zvenku. Severočechy se jim podařilo udolat 1:0. Teplice tím ztrácejí naději na účast v evropských pohárech, zatímco Zbrojovka postupně uniká sestupovým příčkám. V posledních třech kolech ani jednou neprohrála.