Kateřina Beranová Realizace
Publicistický referát - Režim byl slabý, rychle se vzdal
Rozhovor - Historii je třeba si připomínat, abychom se z ní poučili, říká Romana Železná
Anketa - Co pro vás znamená 17. listopad 1989? Připomínáte si výročí sametové revoluce?
ZÁMĚR
1. Cíl práce
Mediální pokrytí státních svátků je v České republice poměrně značné. Média každoročně informují o důležitých milnících naší historie, které si většinou v den státního svátku připomínáme. Nejinak tomu bývá sedmnáctého listopadu v Den boje za svobodu a demokracii, slaveném také jako Mezinárodní den studentstva. Lidé však převážně státní svátky vnímají pouze jako den volna. Průzkumy v předchozích letech ukázaly, že zhruba čtvrtina obyvatel mladší třiceti let si nedokáže se sedmnáctým listopadem spojit události z roku 1989, tedy Sametovou revoluci a pád komunistického režimu, který byl jejím důsledkem. Letos uplyne dvacet sedm let od převratu v roce 1989. Čím delší doba uplynula od těchto událostí, tím méně lidí si je připomíná a slaví. Sametová revoluce tak postupem času upadá do zapomnění.
Cílem tohoto projektu je tedy připomenout události Sedmnáctého listopadu 1989 i další důležité události, které až do konce toho roku následovaly a jež jsou celkově označovány jako Sametová revoluce. Mým cílem je nahlédnout na tyto události jednak očima té doby, ale také, a to možná především, očima dneška. Co přinesla Sametová revoluce nám, lidem žijícím v jednadvacátém století v svobodné demokratické České republice. Pojednat tyto události z pohledu historického, politologického, ale také z pohledu obyčejných lidí.
Hlavním textem jsem pro tyto účely zvolila text, jenž by se dal označit za publicistický referát, v němž jsou pojednány jednotlivé události listopadu a prosince roku 1989 z pohledu historičky Jany Burešové, politologa Pavla Šaradína, vzpomínek aktérů či účastníků těchto událostí a především na základě dat těchto historických událostí. Tento text má tedy za úkol čtenářům připomenout události Sametové revoluce, nabídnout možnost si na toto období udělat vlastní názor. Mimo jiné právě na základě vzpomínek účastníků událostí této doby. Druhým textem je rozhovor s Romanou Železnou, organizátorkou pietní akce s názvem Václav Havel, den boje za svobodu a demokracii, slovem, písmem, činy, kterou pořádala ve vesnici Doubravník, v níž žije zhruba osm set obyvatel. Rozhovor je o tom, proč je důležité si tyto události připomínat, o osobě Václava Havla i o jejích dětských vzpomínkách na toto období. Tento text by měl čtenáře přimět se zamyslet nad důležitostí připomínání si důležitých historických výročí našich dějin. A také poukázat na to, že některým lidem mladší generace nejsou tyto události lhostejné a uvědomují si jejich význam, přestože je sami nezažili nebo si je tak docela nepamatují. Dalším textem je story tehdejšího studentského vůdce Filozofické fakulty v Olomouci Tomáše Kasala, jenž vzpomíná na to, jak tyto dny prožíval, a popisuje svůj pohled na Sametovou revoluci po více než čtvrt století. Cílem tohoto textu je popsat osud jednoho z lidí, kteří se aktivně podíleli na převratu. Posledním textem je anketa, jenž má nastínit různost vnímání Sedmnáctého listopadu lidmi různého věku. Zjišťovala jsem co pro ně osobně ten den znamená/znamenal, a zda si ho nějakým způsobem připomínají.
Kombinace zpravodajského textu a textů publicistických by tedy měla čtenáři připomenout události Sedmnáctého listopadu, jenž odstartovaly Sametovou revoluci a následnou změnu režimu. Dále také pohled lidí, kteří tyto události prožili, ale i těch, kteří se buď narodili až po převratu nebo byli moc mladí na to, aby si tyto události dokázali v té době uvědomovat. Cílem projektu je tedy ukázat čtenáři různé pohledy na listopadové a prosincové události roku 1989, které by pro něj měly být námětem k přemýšlení, případně utvoření si názoru na tuto problematiku.
2. Zdůvodnění volby tématu
V rámci bakalářského studia jsem absolvovala kurz psané i televizní žurnalistiky. Chvíli jsem se tedy rozhodovala, jak samostatný projekt zpracovat. Nakonec jsem zvolila psanou formu, jelikož si myslím, že ta je základem žurnalistiky. Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla pro psanou žurnalistiku, je téma mé bakalářské práce zabývající se televizní žurnalistikou. Chtěla jsem to nějakým způsobem vyvážit a věnovat se oběma typům žurnalistiky, což mi právě psaný projekt umožnil.
Ať si to uvědomujeme či nikoli, všechny historické události ovlivnily podobu současného světa i naše životy. Některé více, jiné méně. Sametová revoluce však patří mezi ty milníky naší historie, které se na podobě naší současné společnosti podepsaly velmi významně. Navíc tyto události nepatří do historie vzdálené, nýbrž poměrně nedávné. Přesto však za tu dobu stihla vyrůst nová generace. Generace lidí, kteří totalitní režim řízený komunistickou stranou nezažili a znají ho pouze z vyprávění svých rodičů a prarodičů či ze školních učebnic.
Já patřím právě do této generace, jejíž jedna čtvrtina netuší, jaká historická událost se za datem sedmnáctého listopadu skrývá. Z toho důvodu si myslím, že je důležité si Sametovou revoluci připomínat, a to nejenom v den výročí studentských demonstrací. To je tedy hlavním důvodem, proč jsem si toto téma vybrala. Dále je mým záměrem ukázat právě názory jednotlivých lidí na význam Sedmnáctého listopadu. Chci dát prostor k vyjádření osobám, které tu dobu zažily a změna režimu se výrazně promítla do jejich života, ale také lidem, kteří se stejně jako já narodili až po roce 1989. Téma jsem si vybrala také z důvodu své politické specializace. Nemapuje sice politiku současnosti, ale události, jenž současnost velmi ovlivnily.
3. Zdroje/stav problematiky
Média události popisovaly už v roce 1989. Pravdivě popsané události tehdy přispívaly k uvolnění režimu. Jak už jsem se zmiňovala, média se těmito událostmi zabývají vždy v den výročí Sedmnáctého listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii. Připomínají historické události té doby, dále mapují akce, kterými si lidé v současné době toto významné výročí připomínají, zobrazují politiky při pokládání věnců u památníků. Ptají se významných osobností na vzpomínky, které se pojí se sedmnáctým listopadem 1989. Publikují také průzkumy, jež ukazují například neznalost tzv. porevoluční generace o těchto událostech, případně sami vytváří a publikují ankety, v nichž se lidí ptají, co o Sedmnáctém listopadu vědí a podobně. O Sedmnáctém listopadu 1989 bylo vydáno také již mnoho publikací, na internetu existuje k tomuto datu nespočet odkazů.
V Den boje za svobodu a demokracii jsou média téměř přesycena různými informacemi o tomto výročí. Během roku však média toto téma nepokrývají, což je logické, protože mají přinášet aktuální informace. Práce nepřináší žádné nové poznatky, dalo by se říci, že o tomto tématu bylo již vše napsáno. Přesto se v tomto projektu snažím dát do kontextu historické události s názory odborníků na historii a politologii. Dále také vzpomínky lidí, kteří tuto dobu prožili. Upozornit na to, že je důležité si historické milníky neustále připomínat a poukázat na to, že se o ně zajímají a měli by se zajímat i lidé, kteří tyto události nezažili, případně si je pamatují pouze matně z dětství.
4. Ideový plán
Mým původním záměrem bylo zpracovat obsáhlý text o událostech Sedmnáctého listopadu, připomenout a částečně i vysvětlit, co se během Sametové revoluce v roce 1989 odehrálo. Taktéž tyto události zasadit do kontextu a alespoň stručně shrnout, co jim předcházelo a co po nich následovalo. První text byl tedy vytvořen s úmyslem informovat neznalého čtenáře o tom, co se událo a co si tedy každý rok sedmnáctého listopadu připomínáme. Ostatním lidem jsem chtěla tímto způsobem Sametovou revoluci připomenout a zdůraznit ty nejdůležitější události té doby.
Dále jsem chtěla předat čtenářům vzpomínky některého z přímých účastníků těchto akcí, který bojoval proti režimu, a vytvořit rozhovor či story o jeho tehdejším působení. Mým dalším záměrem bylo napsat text o člověku, jenž se Sametové revoluce taktéž zúčastnil, ale na opačné straně "barikády", tedy jako komunistický představitel bojující za udržení totalitního režimu. Případně o někom, kdo se těchto událostí nezúčastnil, ale s převratem nesouhlasí. Tento záměr se mi však nepovedl naplnit, jelikož jsem nikoho takového nenašla.
Jako alternativu jsem tedy zvolila rozhovor s organizátorkou pietní akce Sedmnáctého listopadu. Zaujala mě z několika důvodů. Jednak proto, že se rozhodla uspořádat pietní akci ve vesnici s pouhými osmi set obyvateli, jednak také proto, že organizátorce je třicet čtyři let. V době Sametové revoluce jí tedy bylo pouhých sedm a názor na toto období si tedy vytvářela až o několik let později z informací od rodičů, prarodičů a z těch získaných ve škole.
Poslední text měl zobrazovat názory lidí různých věkových skupin a jejich vztah k Sedmnáctému listopadu. Dále mě také zajímalo, jak a jestli vůbec si lidé tento významný svátek nějakým způsobem připomínají. Odpovědi na obě otázky by měla přinést anketa, již jsem zvolila jako poslední text.
5. Postup práce
Většina mých textů vycházela z rozhovorů s konkrétními lidmi, proto bylo nejprve nutné si "vytipovat" ty, kteří mají k tématu Sametové revoluce co říci. Jelikož se jedná o historickou událost, považovala jsem za nutné dát prostor k vyjádření někomu z historiků. Hledala jsem tedy na webových stránkách Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kdo se zabývá novodobou historií českých dějin. Objevila jsem paní profesorku Janu Burešovou, našla si na ni e-mail a napsala jí prosbu o setkání. V e-mailu jsem také stručně vysvětlila, kvůli čemu se s ní chci sejít. Paní profesorka byla velmi vstřícná, avšak setkání se uskutečnilo asi až dva měsíce poté, co jsem jí napsala, z důvodu jejího časového vytížení.
Při rešerších a přípravě tohoto tématu a zvlášť před samotným rozhovorem jsem hledala průběh událostí Sametové revoluce na internetu, ale také v jednotlivých publikacích vztahujících se k tomuto tématu. Materiálů, jak jsem se již zmiňovala, je nespočet. Snažila jsem se však nalézt informace o konkrétních datech a důležitých meznících tohoto období, jimiž bych rozšířila své vědomosti o této době.
Před samotným rozhovorem jsem si připravila otázky a v domluvený termín jsem se vydala za profesorkou Burešovou do její kanceláře v budově Katedry historie. Přestože jsem se snažila pečlivě připravit, byla jsem poměrně nervózní, protože jsem přeci jenom neznala (a stále neznám) všechny události a souvislosti týkající se té doby. Nicméně paní profesorka byla velmi milá a nervozita ze mě brzy opadla.
Na úvod jsem jí vysvětlila, co je cílem mého projektu a co bych se od ní chtěla dozvědět. Ptala jsem se na některé nejasnosti, se kterými jsem se potýkala, dále na podrobnosti ohledně Sedmnáctého listopadu i celé Sametové revoluce. Zajímala mě také její osobní zkušenost s komunistickým režimem a následným převratem. Dále jsem se ptala, zda se ona sama událostí Sedmnáctého listopadu zúčastnila a jak se o nich dozvěděla.
Rozhovor trval asi tři čtvrtě hodiny, kdy mi paní profesorka Jana Burešová odpovídala pečlivě na všechny otázky a snažila se je zasadit do patřičného kontextu, abych vše lépe pochopila a mohla následně informovat čtenáře.
Dalším člověkem, jehož jsem oslovila, byl taktéž vyučující Univerzity Palackého v Olomouci, tentokrát však z Katedry politologie a evropských studií. Stejným způsobem, tedy e-mailem, jsem oslovila docenta Pavla Šaradína, který na katedře vyučuje předmět Politický systém České republiky. Vybrala jsem si ho tedy jakožto odborníka na toto téma. Pan docent byl také velmi ochotný a po vysvětlení mého záměru jsme si domluvili schůzku na Katedře žurnalistika a mediálních a kulturálních studií, kam pravidelně dochází.
Stejně jako paní profesorky Burešové jsem se ptala i pana docenta Šaradína na jeho osobní zkušenosti a vzpomínky z té doby. Dále mě zajímalo, co těmto událostem předcházelo, v jaké fázi byl komunistický režim, když k událostem Sedmnáctého listopadu došlo. Ptala jsem se také, jakým způsobem bylo možné převrat řešit a zda podle něj byla zvolena ta nejvhodnější varianta. Dále jsme se bavili o vývoji politického režimu a politické scény v Československé a později i České republice po Sametové revoluci.
Informací k textu jsem měla dost. Ptala jsem se také známých lidí ve svém okolí, jak na tu dobu vzpomínají a chtěla jsem všechny poznatky a reflexe období Sametové revoluce zpracovat do jednoho textu a podat tak podrobný přehled událostí čtenářům. To mi však dělalo největší problém. Do textu, přestože je tak rozsáhlý, se totiž nedá zpracovat důkladný přehled o tom, co událostem Sedmnáctého listopadu předcházelo, co všechno se odehrálo během Sametové revoluce a jak se pak situace vyvíjela až do současnosti.
Musela jsem si tedy vytvořit osnovu a vybrat události Sametové revoluce, které byly opravdu stěžejní pro další vývoj v Československu. Vycházela jsem především z informací, které mi poskytla profesorka Burešová a docent Šaradín. Snažila jsem se stručně zmínit i o událostech, které listopadové a prosincové dění v tehdejším Československu ovlivnily. Dále také o vývoji politické situace u nás po roce 1989. Podrobněji jsem se snažila popsat právě vývoj událostí v listopadu a prosinci 1989. Do textu jsem také zahrnula vzpomínky a názory lidí, které jsem zpovídala kvůli ostatním textům.
Hlavní text jsem se snažila zpracovat jako publicistický referát, který má informovat o události, a to stručně o události samotné a podrobně o jejím průběhu. Do textu, jak jsem se již zmiňovala, jsou zahrnuty také výpovědi očitých svědků, jenž jsou typické spíše pro riport.
Druhý text jsem se rozhodla zpracovat formou publicistického rozhovoru, konkrétně typu rozhovoru zjišťujícím názory. V publicistickém rozhovoru jsou na rozdíl od rozhovoru zpravodajského používány všechny typy otázek a ty navazují na předchozí odpověď respondenta.
K rozhovoru jsem si nakonec, přes původní záměr popsaný výše, vybrala organizátorku pietní akce Romanu Železnou. Ta se rozhodla v loňském roce uspořádat sedmnáctého listopadu akci s názvem Václav Havel, den boje za svobodu a demokracii, slovem, písmem činy, a to ve vesnici s pouhými osmi sty obyvateli.
Média informují o pietních akcích ve velkých městech a na významných místech naší republiky, ale snad nikde jsem se nedočetla o "vesnické akci" tohoto typu. Proto se mi zdálo zajímavé napsat právě o tom.
Paní Železnou nebylo obtížné zkontaktovat a domluvit si s ní schůzku. Bydlíme totiž ve stejné vesnici a známe se takzvaně od vidění. Nejprve jsem jí napsala na facebook, kde reagovala ještě tentýž den. A když jsem se jí svěřila, co je mým záměrem, velmi ji to potěšilo a s rozhovorem souhlasila. Protože má malého syna, pozvala mě k sobě domů.
Rozhovor tedy probíhal za občasného vyrušení dvouletým Vojtíškem, ale i přesto jsem se dozvěděla vše, co jsem potřebovala. Rozhovor jsem začala otázkou, jak ji vůbec napadlo pořádat pietní akci v Doubravníku. Poté jsme se bavily o náročnosti uspořádání takovéto akce, o účasti místních obyvatel i jejich reakcích. Ptala jsem se také na to, proč zvolila ústředním tématem právě Václava Havla. Tím jsme se dostaly k osobě Václava Havla jako takové. Povídaly jsme si také o důležitosti si takto důležité milníky naší historie připomínat a nakonec jsem se ještě zeptala, jestli má z té doby nějaké konkrétní vzpomínky.
Materiálu z nahraného rozhovoru jsem měla více než dost. Musela jsem tedy vybrat jeho nejzajímavější části a hlavně takové, které nevybočovaly z tématu. Během povídání jsme se totiž několikrát dostaly k věcem, jenž se Sedmnáctého listopadu dotýkaly okrajově nebo vůbec.
Další text jsem zpracovala do podoby příběhu, tedy story. Ta má blízko k povídce a je založena na vyprávěcím slohovém postupu, avšak pojednává o skutečných událostech vztažených ke konkrétním osobám. Vypráví, co konkrétní lidé zažili, v jakých situacích se ocitli a jaké činy vykonali.
Chtěla jsem předat čtenářům příběh někoho, kdo Sametovou revoluci zažil a podílel se nějakým způsobem na tehdejším vývoji událostí. K tomuto účelu jsem si vybrala taktéž vyučujícího působícího na Univerzitě Palackého konkrétně na Katedře žurnalistiky a mediálních a kulturálních studií Tomáše Kasala. Pan magistr Kasal byl totiž během Sametové revoluce studentským vůdcem Filozofické fakulty Univerzity Palackého.
V rámci bakalářského studia jsem u něj absolvovala několik předmětů, nebyl proto problém jej kontaktovat. Stejně jako předchozím osloveným jsem mu poslala e-mail, v němž jsem mu vysvětlila stručně záměr projektu. Otázky jsem mu poslala předem a on mi na ně, aniž bych to po něm žádala, e-mailem odpověděl. Na některé věci jsem se chtěla doptat ještě podrobněji, a proto jsem si s ním domluvila ještě schůzku na katedře.
Jedna z prvních věcí na kterou jsem se zeptala, byla, jak se stal Tomáš Kasal studentským vůdcem. Dále mě zajímalo, jestli se zúčastnil přímo demonstrace během Sedmnáctého listopadu v Praze. Poté jsem se vyptávala, co během dnů Sametové revoluce dělal, co bylo jeho každodenní činností. Zajímalo mě také, jak se mu studovalo za doby komunistického režimu. Poslední okruh otázek směřoval k tomu, jak se vyvíjela jeho kariéra od revoluce až do současnosti.
Mým úmyslem bylo vést story linií od událostí Sametové revoluce, popsat zážitky a pocity z té doby až po současnost a ohlédnutí se za událostmi starými téměř sedmadvacet let. Důležité pro mě však bylo, co mi magistr Kasal řekl. Z rozhovoru s ním jsem pak vybírala zajímavosti, jenž jsem následně spojila do příběhu o jedné kapitole jeho života.
Posledním textem, který má uzavírat sérii o Sedmnáctém listopadu a jeho odrazu v současnosti, jsem zvolila anketu. Je to totiž jedna ze žurnalistických metod, jak zjistit názory obyvatel na určité téma. Anketa umožňuje zpovídat osoby s úzkým vztahem k danému tématu i ty, kteří přímý vztah k tématu nemají. Může pokládat jednu, případně i více otázek.
Anketu jsem zvolila proto, že mě zajímalo, jaký vztah mají příslušníci různých generací k Sedmnáctému listopadu, co pro ně toto datum znamená a dále také, jestli si výročí Dne boje za svobodu a demokracii připomínají. Měla jsem tedy připravené dvě otázky.
Vybírala jsem si respondenty ze svého okolí, o nichž jsem se domnívala, že by mohli mít na dané téma různé názory. Oslovila jsem celkem pět lidí, z nichž jedna paní odmítla odpovědět. Nakonec jsem vybrala celkem čtyři osoby různého věku. Abych dosáhla genderové vyváženosti, oslovila jsem dvě ženy a dva muže. Také jsem předem vyhodnocovala, zda se jedná o typy lidí, kterým nevadí veřejně prezentovat své názory a případně i to, zda mají potencionálně k tématu co říci. Některé z respondentů jsem potkala na ulici, za jinými jsem se vydala přímo. S výjimkou mého známého, student Vysokého učení technického v Brně, se kterým jsem se během vytváření ankety neměla možnost setkat osobně, a proto jsme spolu komunikovali přes facebook.
Měla jsem trochu obavy z toho, co mi ti lidé řeknou. Zda se nebude jednat o příliš krátké či obecné odpovědi a zda vůbec budou chtít odpovídat. Až na výše zmíněnou paní jsem však měla štěstí. Ostatní oslovení bez problému na obě otázky odpověděli a to takovým způsobem, že jsem jejich odpovědi musela zkracovat a vybírat z nich jenom to nejdůležitější a nejzajímavější. S polovinou z nich jsem si na toto téma pak ještě po vypnutí diktafonu povídala.
6. Sebehodnocení
Hodnotit samu sebe je pro mě dost obtížné, protože na sebe a svou práci nedokážu nahlížet nezaujatě. Navíc jsem k sobě dost kritická a jsem tedy přesvědčena, že se téma dalo zpracovat lépe. Nicméně jsem se snažila dle svých možností danou problematiku zpracovat a dosáhnout cílů, které jsem si vytyčila. Vše šlo zhruba podle plánu, který jsem si na začátku připravila. S problémy jsem se potýkala při psaní prvního textu, jenž měl být, co se počtu znaků týká, nejobsáhlejší. Proto jsem si pro něj zvolila historické zpracování Sametové revoluce. Přesto jsem však nemohla obsáhnout všechny důležité události té doby a dopodrobna je popsat. To by čtenáře pravděpodobně asi ani nebavilo. Z toho důvodu jsem vybrala takové události, které osobně považuji za nejdůležitější, a doplnila jsem je jednak názory historičky a politologa, jednak také vzpomínkami a názory lidí, jenž tu dobu zažili.
Snažila jsem se popsat také události, jenž Sametové revoluci předcházely, a vývoj společnosti po převratu. Toto všechno by bylo obtížné obsáhnout i v celé knize, natož v jednom článku. Přesto jsem se o to pokusila z důvodu zařazení těchto událostí do historického kontextu. Mohla jsem se však zaměřit pouze na jeden aspekt a detailněji ho rozpracovat. To už je však otázka názoru. Já si za tímto pojetím stojím.
Co nevyšlo podle mých původních představ byl rozhovor s představitelem tehdejší komunistické strany, který tehdy proti převratu bojoval, případně s někým, kdo se změnou režimu nesouhlasil a dosud nesouhlasí. Nikoho takového se mi bohužel během práce na projektu nepodařilo najít. Otázkou je, zda by takový člověk chtěl o svých názorech a postojích mluvit a veřejně se s nimi prezentovat. Nicméně by to do projektu vneslo nový a jistě zajímavý pohled.
Místo tohoto rozhovoru jsem tedy zvolila náhradní variantu, a to rozhovor s organizátorkou pietní akce. Zdá se mi jako vhodná náhrada a rozhovor s ní vnáší do této problematiky taktéž zajímavý pohled a názor. Se zpracováním rozhovoru, story a ankety jsem se s žádnými většími komplikacemi nepotýkala.
Vytvořila jsem tedy sérii převážně publicistických textů, jež mají za úkol přiblížit současnému čtenáři tehdejší události, zobrazit názory některých lidí na tuto dobu a nabídnout témata k zamyšlení. Otázkou je, jak tyto texty bude vnímat sám čtenář, nicméně ze svého pohledu bych řekla, že se mi vytyčených cílů podařilo dosáhnout.
7. Literatura, zdroje
1. JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů [CD-ROM]. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2218-3.
2. OTÁHAL, Milan, SLÁDEK Zdeněk a kol. Deset pražských dnů 17. - 27. listopadu 1989. 1. vyd. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-0340-1.
3. VLČEK, Tomáš a kol. Totalita. Dostupné z: http://totalita.cz/1989/1989_11.php. 1999-2016.
