Karolína Marková 
Po vzoru hollywoodských blockbusterů, které vycházejí z japonských mang, v čele s filmem jako Ghost in the Shell se zrodil nový přírůstek do této rodiny - Alita: Bojový anděl. Alita spatřila poprvé světa svýma velkýma očima již v devadesátých letech v rámci japonské mangy. A to díky Jukitovi Kishirovi, který mangu, v Japonsku pod názvem Ganmu, jak psal tak i kreslil. Příběh Ality se na komiksových stránkách psal od poloviny devadesátých let a skončil poměrně nedávno, a to v roce 2014. Kromě komiksů vznikl v devadesátých letech také animovaný film vyprávějící část příběhu mangy.
Na svůj vstup na hollywoodská plátna si ale mladá dívka s robotickým tělem musela počkat až do února tohoto roku, a že to nebylo zrovna jednoduché. Do kin se měla dostat už v červenci minulého roku, poté v prosinci, kdy se ale díky střetů s filmy jako Aquaman, Bumblebee a Mary Poppins odsunula až na únor 2019. Fanouškovská skepse a podiv nad vizuálem hlavní hrdinky, která je kompletně CGI, provázející první trailery filmu taky moc neprospěl.
Zpracování Ality bylo velkým snem Jamese Camerona, který se ale díky práci na druhém dílu Avatara, nakonec pouze podílel na scénáři a produkci. Na režisérské křeslo usednul Robert Rodriguez.
Anděl, který ale nevzlétnul
A jak nakonec slibovaný epický sci-fi nářez, plný vymazaných efektů, který Cameron před lety sliboval, dopadl? Zase tak slavně bohužel ne. Na úspěchy sci-fi CGI pastvy pro oči, kterým byl minulý rok Spielbergův Ready Player One, Alita nedosáhla. Přesto ale zůstala s hlavou vztyčenou.
Alita se moc nemaže s nějakým vysvětlováním svého světa, což mívají první díly některých sérií ve zvyku, ale rovnou servíruje akci a všechno se dozvíte jen tak mimoděk v rámci filmu (nebo občas taky nedozvíte).
Opět tu máme nějaké to základní rozdělení, kdo je klaďas a kdo záporák, a samozřejmě že ne všichni ti záporáci jsou skrz na skrz prohnilí. Nechybí ani lovestory a nějaká ta klišé o rodině, přátelství, cti a podobně. Svět je tu opět rozdělen na vyšší a nižší a snem většiny obyvatel nižší třídy je dostat se do té vyšší. Ta je ve filmu reprezentovaná nablýskaným, létajícím městem, které se vznáší nad ruinami pod ním. Rovněž se tu hraje i podivný, nebezpečný futuristický sport, jehož pravidla (pokud tedy nějaká opravdu jsou) stejně nepochopíte. A jako v každém akčním sci-fi je tu i dostatek nejrůznějších bitek, u kterých létají robotické končetiny a stříká krev různých barev..
I na CGI se zde pěkně kouká - od světa, který na rozdíl od jiných filmů stejného žánru, není ponořen do temnot, ale najdete v něm nepřeberné množství detailů od polorozpadlých budov, přes nejrůznější dopravní prostředky až po kybernetická těla či náhrady místních obyvatel. I na samotnou Alitu, která je kompletně CGI, si během filmu zvyknete a její obrovské hnědé oči budete zkoumat maximálně tak v prvních pár minutách filmu.
Bojový anděl nabízí zkrátka vše, co jsme už v ostatních filmech podobného ražení viděli, což ale neznamená, že to nedělá dobře. Dělá. Celý film pěkně odsýpá, zvláště pak od druhé poloviny, kde všechno graduje a u některých scén skoro nedýcháte. A když už je film parádně rozjetý a vy hltáte každou minutu, najedou přijde studená sprcha v podobě závěrečných titulek. Alita zkrátka končí v tom nejlepším, což je velká škoda. Mnozí mohou namítat, že je přeci jasné, že tím příběh bojového anděla nekončí, zdá se že ale skutečně ano - mizerné tržby a červená čísla nejsou zrovna dobrou zprávou, a tak jsou další díly Ality v nedohlednu.
Alita je tak příjemná cyberpunková jednohubka, na kterou se pěkně kouká a která příjemně ubíhá. Nedělá ani ostudu své manga předloze, přestože podle ní striktně nejde. Bohužel ale zůstává nedotažená, což ji značně ubírá na kráse.
