Petra Kratochvílová U mnohých migrujících druhů zatím zůstává tajemstvím, podle čeho se na svých poutích vlastně orientují. Monarcha byl pro vědce v tomto ohledu donedávna také velkou záhadou. Nejenže se jim nedařilo odhalit, jaký typ navigace motýl vlastně používá, ale také netušili, jak vůbec monarchové vědí, kdy nastal čas mávnout křídly a vydat se na cestu. Dlouho se mělo za to, že se motýli orientují především podle slunce, které využívají jako jakýsi kompas a řídí se podle jeho svitu. Nejnovější výzkumy však prokázaly, že za pozoruhodnou schopností orientace motýlů by mohlo být ještě něco jiného.
K alespoň částečnému objasnění této záhady přispěl výzkum amerického vědce, profesora Stevena Repperta z Institutu neurobiologie při univerzitě v Massachusetts, který nejprve zkoumal schopnost mušek octomilek vnímat magnetické pole. U tohoto výzkumu byl přítomen také český entomolog Ivo Šauman. Ukázalo se, že mušky jsou schopny toto pole „vidět“. Magnetické pole je totiž vlnění, stejně jako světlo, takže muškám pro jeho zachycení stačí speciální fotoreceptory.
Pak Reppert zjistil, že podobným mechanismem jsou vybaveni i monarchové stěhovaví. Jejich fotoreceptory totiž produkují látku kryptochrom, která umožňuje vidět magnetické pole i octomilkám. To by tedy znamenalo, že motýli by také měli být schopni alespoň částečně magnetické pole vnímat. Vědci v jednoduchém labyrintu trénovali octomilky na vyhledávání potravy podle uměle vytvořeného magnetického pole. Když poté další generaci octomilek genetickou modifikací odebrali buňky produkující kryptochrom, mušky tuto schopnost ztratily.
Oči motýlů přitom obsahují dva druhy kryptochromu označené Cry1 a Cry2. Jeden z nich je velmi podobný tomu, který je možné nalézt právě u octomilek. Pokud byl muškám zbaveným této látky „vpašován“ motýlí kryptochrom, schopnost orientovat se podle magnetického pole se jim vrátila.
Jedno se však týmu profesora Repperta dokázat podařilo. Kryptochrom u mušek i u motýlů ovlivňuje cirkadiální rytmus. Monarchové díky němu také poznají, kdy se mají vydat na svou dlouhou cestu. Pohlcuje totiž energii slunečního záření, jehož míra v jejich těle způsobí, že motýli vědí, kdy odletět.
Toto je pro vědce z massachusettské univerzity velmi slibný začátek. Nyní přemýšlejí nad tím, jak provést experimenty přímo s monarchy a to i přes to, že Rockefellerova univerzita v New Yorku v roce 2002 publikovala článek, ve kterém tvrdí, že motýli se podle magnetického pole orientovat nedokážou.
