pá., 29. duben 2016 08:57

Amon Amarth: Jomsviking – příběh válečníka, lásky a hudební přímočarosti

Švédský kolos melodického death metalu jako by odmítal brzdit. Koncerty za koncerty, album za albem, fanouškovská základna větší s každým titulem. Průkopníkům takzvaného viking metalu kritici často vytýkají určitou neměnnost – jakkoli byla alba Deceiver of the Gods nebo Surtur Rising dobrá, byla svým způsobem jen prodloužení toho, co už kapela nahrála. Pro někoho šrám na jinak čistém štítu, pro jiné jednoduše záruka toho, co se jim líbí. Skvadra se nyní vydala jinou cestou a nahrála své první konceptuální album, a jako že je mi Odin svědkem, je to úžasný krok. Atmosféra a výpravnost vikingských válečných písní získala nový rozměr a vystřelila až do Valhally.

U alba Jomsviking se více než kdy jindy hodí zjistit si celý příběh, který se za písněmi skrývá. Otevře vám to nový rozměr poslechu a spojí všechny nahrávky v epickou ságu, které se Amon Amarth doposud jen přiblížili. Jak to popsal sám zpěvák, Johan Hegg: „Je to jednoduchý příběh muže zamilovaného do dívky, která je ovšem donucena provdat se za jiného. Muž navíc nešťastnou náhodou někoho zabije a je vyhnán. Přísahá ale, že se pomstí a získá svou vyvolenou zpátky. Má pocit, že mu bylo ukřivděno a že se kvůli tomu sesypal celý jeho život. Na pozadí všeho je vlastně příběh Jomsvikingů jako takový – snaha dostat se zpět a vykonat svou pomstu.“ Klišé a mantra všech dramatických zápletek? Možná jinde, ale v tomto kabátě rozhodně ne. Hodilo by se možná říci, že v této zbroji rozhodně ne.

Příběh štvanců a vyhnanců získává v podání Amon Amarth zcela jiný nádech. Už od písně First Kill je jasné, že tento odpadlík není jen krutou zimou a nepřízní osudu zlomená postavička. Z písní promlouvá medvědím hlasem Johana Hegga muž, který je připraven jít za svou pomstou až na konec světa, poháněn planoucím hněvem. Impozantní nálada přetrvává i v dalších skladbách, ať už Wanderer nebo The Way of Vikings. Jak už to ale bývá, takové příběhy nekončívají dobře a celé album míří k pošmournému rozuzlení. Do závěru totiž vstupuje hostující Doro Pesch coby hrdinova stará láska. Nečekaný prvek minimálně, ale o to silnějším efektem píseň disponuje.

Po hudební stránce Jomsviking představuje víceméně stejné spektrum toho, co Švédi dlouhodobě nabízí, ovšem v širším meřítku. Growl Johana Hegga s každým albem uzrává a stává se čistší, srozumitelnější, a je jedno, jak hluboko v něm sáhne. Kytarové linie nabízí jak syrovou brutalitu čistého death metalu, tak ladné, precizní melodie, což vytváří příjemný kontrast v celé tvorbě. Ať už rychlé a úderné hymny nebo táhlé elegie zapomenutých válečníků, Amon Amarth umí obojí, a to zatraceně dobře.

Krok stranou si kapely vykládají různě, Amon Amart se vydali na drobné úpravy konceptu, které se vyplatily. Kritiky osloví něco nového, co dosavadní tvorba metalových Vikingů nepřinesla, fanoušky potěší stará dobrá nálož toho, proč mají kapelu v oblibě. Jomsviking je nesporný důkaz o tom, že Amon Amarth si svou reputaci víc než zasluhují. Album představuje vytříbený klenot, za který by se nejeden Viking odhodlal k cestě daleko za probádané břehy. Přízeň bohů je zde zaručena.

Zobrazeno 3543 krát
Naposledy upraveno: st., 10. duben 2024 20:46

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste