čt., 28. duben 2022 22:12

„Asi bych i klidně řekla, že jsme jedna rodina. Rodina, která má sto členů," říká Viktorie Antlová, členka Police Symphony Orchestra

Viktorie Antlová u svého nástroje Viktorie Antlová u svého nástroje Zdroj: Fb Viktorie Antlové
Na začátku měla Viktorie být jen výpomoc a zahrát part not, nyní je v orchestru přes pět let. „Celý point si myslím spočívá v tom, že chceme ukázat, že hudba symfonického orchestru není jen o klasice," říká Viktorie o odlišnosti Police Symphony Orchestra od jiných orchestrů.

Jak dlouho už jste členkou PSO, co vás k tomu dovedlo? 

Členem PSO jsem od roku 2017. Měla jsem být vlastně jen taková výpomoc. Na jednu skladbu chyběl někdo, kdo by zahrál part not a Petra Soukupová, naše zakladatelka, si na mě vzpomněla. Byla to celkově jedna velká náhoda. Petře jsem svůj kontakt dala na koncertu PSO třeba dva roky před tím mým osudovým. Jsem ráda, že si vzpomněla. 

Jaký nástroj v orchestru zastáváte? Řekla byste nám o něm něco? 

V orchestru hraji na marimbu a zvonkohru. Jsou to melodické bicí nástroje, takže mě najdete v zadní části orchestru, zpravidla vedle bicí soupravy. Lidi si dost často myslí, že hraji na cimbál. To je úplně mimo. Marimba je nástroj, který má klaviaturu složenou z dřevěných kamenů, které získají tón kovou ozvučnicí. Hraje se na to pomocí vyplétaných paliček. A zvonkohra. Tu když popisuji, tak tomu člověku vždycky zkazím vzpomínku na školku. Ono ve školce to bylo barevné a říkalo se tomu xylofon. Což je špatně. Doopravdy je xylofon nástroj podobný marimbě, to s kovovými plíšky a nebarevné je zvonkohra. Pardon.

 Jaká píseň z repertoáru je vaše nejoblíbenější a kterou naopak nehrajete moc ráda?

Oblíbených jich mám hodně. Hrozně ráda hraji Believe, Alenku v říši divů, Mambo a hrozně ráda jsem hrála spojení písní Crazy od Beyonce a Let’s Get It Started od Black Eyed Peas. A nemůžu zapomenout na Creep. To je srdcovka. Co hraji asi nejmíň ráda? Věci, které hrajeme už dlouho a hraji je na autopilota. 

Kolik vás v PSO celkově je? Na koncertech se občas mluví o někom jako o “mámě” či “tetě”, je orchestr tedy taková velká rodina? 

Tak máma je už zmiňovaná Petra Soukupová. Ta orchestr založila v 15 letech se svým bratrem který byl o něco starší. Petra nám zařizuje koncerty, svolává porady a dělá pro nás první poslední. Máma. Prostě Máma. Tety jsou s námi chvilku a jsou to moc ochotné paní, které nás krmí a starají se o naše pohodlí. Stejně jako PSO borci. A asi bych klidně i řekla, že jsme jedna velká rodina. Rodina, která má sto členů. 

Jak často takhle velké těleso musí mít zkoušku? Přes léto se scházíte stejně?

Stejně jako profesionální orchestry máme přes léto pauzu. Teda aspoň část léta. Jinak zkoušíme každých čtrnáct dní, před nějakým větším koncertem máme třeba i soustředění přes celý víkend. 

Čím se podle vás liší PSO od ostatních orchestrů?

Tak rozhodně výběrem skladeb. Celý point si myslím spočívá v tom, že chceme ukázat, že hudba symfonického orchestru není jen o klasice. I když to je samozřejmě taky naprosto skvělé. Ale PSO to ukazuje z té druhé stránky. A vlastně celkově náladou, která se koncerty line. Je více uvolněná, než když jdete na profesionální orchestr. 

Během pandemie byly kulturní akce zakázány, jaké to bylo se vrátit na pódium po delší pauze? Jak jste fungovali během tohoto období?

Když jsme se po pandemii vraceli, tak to bylo u nás doma na louce, na konci prázdnin minulého roku. Byl to tak příjemný skok zpátky do pomalu se rozjíždějícího vlaku. V pandemii jsme se snažili zkoušet normálně. Samozřejmě nešlo mít úplně pravidelné zkoušky, ale scházeli jsme se. Dokonce jsme z toho zvládli dát zatím náš první online projekt. Byl to přímý přenos z Broumovského kláštera, kde se prolínal orchestr, hudba, hosté jako Ivo Kahánek, Jan Maxián nebo pěvecký sbor z Kácova a krásy našeho okolí. Byl to těžký večer, ještě když se pak ozývali lidé, že nám nevěří, že to byl přímý přenos.

Máte vystupovat na festivalu Smetanova Litomyšl, co to pro vás znamená a jak jste se k této příležitosti dostali?

My už na měli tu čest v Litomyšli vystupovat vícekrát, vždy ale jako doprovodný program v klášterních zahradách. Tento rok je to výjimečné tím, že festival zahajujeme. Je to velká věc, možná jedna z největších, která nás zatím potkala. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsem nervózní už teď.

Zobrazeno 646 krát
Naposledy upraveno: pá., 29. duben 2022 14:10
Pro psaní komentářů se přihlaste