Autor Četnických humoresek Michal Dlouhý zavítal do vyškovské knihovny

K besedě a autorskému čtení usedli zájemci v sále Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově 24. října v 17:00. I přes nepříliš velkou oblibu Literárního čaje o páté, který se knihovna snaží realizovat každý měsíc s jiným spisovatelem, se tentokrát sál zaplnil téměř do posledního místa.

Michal Dlouhý se nechal představit a v mžiku se ujal slova. Stejně jako na besedy do škol, i sem dorazil v četnické uniformě ušité dle historických předloh. Diváky provedl svými studii, kariérou u policie a neopomněl ani začátky své záliby v historii Československa a především pak zájem o četnictvo. „Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jsem psal diplomovou práci na téma Organizace Československého četnictva v letech 1918–1938. Začal jsem se o četníky zajímat ještě před rokem 1989 a to o nich nemluvil nikdo hezky,“ líčil Dlouhý.

Téma prvorepublikového četnictva jej natolik zaujalo, že mu bylo líto odložit veškeré materiály, které k diplomové práci shromáždil, do šuplíku. Spojil se s Antonínem Moskalykem, který osobně četnictvo zažil, a díky jejich spolupráci vznikl oblíbený seriál České televize Četnické humoresky. Za největší úspěch seriálu Dlouhý považuje fakt, že seriál změnil nazírání především mladších generací na četnictvo. „Po vítězném únoru byli četníci prohlášeni za třídní nepřátele. Ve skutečnosti to však byli obrovští vlastenci,“ doplňuje hlavní iniciátor seriálu.

Seriálem však jeho koníček neskončil. Vydal o četnictvu několik knih, včetně Četnické kuchařky, ze které ve Vyškově přečetl krátkou ukázku. Čtenáři v ní naleznou nejen prvorepublikové recepty, ale také proces, jak se taková kuchařka pro četnictvo vybírala.

Jména i případy, které se v knihách Dlouhého objevují, jsou reálné. S mnohými četníky se Michal Dlouhý osobně zná, a stejně tak i s jejich dětmi. „Pravidelně na přednáškách slýchávám ‚Vy jste psal o případu, který řešil náš dědeček‘,“ říká Dlouhý.

V České republice není většího odborníka na četnictvo než je právě Michal Dlouhý. Jejich studiu se věnuje už téměř třicet let a jeho vědomostí využilo hned několik scénáristů. Především se ale účastní besed s mladými lidmi, kterým dává reálný obraz toho, k čemu četníci sloužili a jak tento útvar fungoval.