Natálie Jebavá 
Jak probíhá proces digitalizace?
Záleží na tom, co zrovna digitalizujeme. Většinu lidí napadnou zejména knihy nebo periodika, ale my digitalizujeme i zvuk a podobně. Nejčastěji jde ale opravdu o knihy. Dále záleží, za jakým účelem digitalizaci provádíme. Tedy například za účelem využití v digitální knihovně.
Samotný proces je velmi komplexní, ale vyzdvihnu alespoň stěžejní body. Vyvinuli jsme vlastní systém a knihy se rozdělují do různých kategorií. Ve chvíli, kdy se kniha vybere k digitalizaci, probíhá jako první kontrola záznamu z katalogu. To znamená, že se informace v katalogu musí shodovat s fyzickou knihou. Poté kurátorka kontroluje, že je kniha fyzicky v pořádku, že například nechybí stránky. Pak už dochází k samotné digitalizaci. Provádí se skenování buď na menších stolních skenerech, na velkých knižních skenerech nebo na automatických robotických skenerech. Po skenu přichází proces následného zpracování, kdy se provádí zejména ořez a narovnání stránek. Dále se vytvářejí metadata jako například očíslování a pojmenování stránek. Nakonec vzniká takzvaný balíček, ve kterém jsou veškeré skeny, jak pro uživatele digitální knihovny, tak pro archiv.
Podle čeho se vybírá, která kniha jde na řadu?
Jedná se o komplikovaný proces a záleží na jednotlivých kategoriích. Pokyn dává vedoucí digitalizace, která knihy zvolí, a ty se k nám přivezou. My už předem známe například jejich formát a na jaké skenery by měly jít.
Může si i běžný člověk zažádat o digitalizaci?
Ano může, ale musí splňovat poměrně přísná pravidla, aby jeho kniha byla k digitalizaci vhodná. Kapacita linek je samozřejmě omezená.
Stávají se v dnešní době digitální knihy populárnějšími než ty tištěné?
To se nedá jednoznačně říct. Vždy se povídá, že fyzická kniha, je fyzická kniha. Situaci ale poměrně změnila pandemie covidu. V tu chvíli nastal obrovský rozmach digitálního knihovnictví. Velkou roli hrála domluva s držiteli autorských práv. Díky tomu šlo na dálku listovat i knihami, které nejsou volně přístupné. Člověk měl tedy za doby covidu přístup ke všem knihám, které byly zdigitalizovány, což normálně nelze. To výrazně ovlivnilo křivku oblíbenosti digitálních knih.
Myslíte, že tištěné knihy stále mají budoucnost?
Rozhodně ano. Prvním velkým bodem jsou autorská práva, která brzdí další rozvoj digitální knihovny. Jsou tu ale také žánry, u kterých není běžné, aby si je někdo šel číst do digitální knihovny. Zejména knihy s dějem.
Využívají digitální knihovnu tedy spíše studenti?
Studenti určitě digitální knihovnu hojně využívají, někoho by ale mohlo překvapit, že další dominantní skupinou jsou starší lidé. Studenti chodí za odbornou literaturou, naopak starší uživatelé vyhledávají zejména periodika. Hledají například něco ze svého mládí, přičemž je mnohem náročnější sehnat staré periodikum fyzicky.
Jak se může běžný čtenář dostat k digitálním materiálům Moravské zemské knihovny?
Dostane se k tomu v podstatě kdokoliv, kdo má účet u některé z knihoven, které mají smlouvu s Národní knihovnou. Existuje také přímo Česká digitální knihovna, kde je téměř všechen obsah.
Jakým způsobem spolupracujete s ostatními knihovnami v Česku?
Máme velice úzkou spolupráci s Národní knihovnou, se kterou i sdílíme digitalizační linku. Vše, co zdigitalizujeme my, jde i do Národní knihovny a naopak. Dále pořádáme například seminář krajské digitalizace, kde se scházejí pracovníci oblasti digitalizace ze všech českých knihoven. Spolupracujeme na různých projektech a tak dále.
Jak to vypadá v zahraničí? Probíhá spolupráce?
Se zahraničím také spolupracujeme poměrně masivně. Nejvíce v rámci Evropy, kde navštěvujeme partnerské instituce a mezinárodní konference. U nás je digitalizace na docela vysoké úrovni, proto je naše účast na takových konferencích žádaná. Dochází třeba k výměně know-how. Nejčastější spolupráce je se Slovenskem, což se asi samo nabízí. Nově máme navázanou spolupráci s Taiwanem a kolegové byli nedávno i ve Washingtonu.
V čem vidíte největší výhodu digitálních knih oproti tištěným?
Určitě v přístupnosti. Pokud člověk chce, otevře si materiál na počítači a nemusí nikam chodit. Dále je pozitivum také uchovatelnost, protože tištěné knihy stárnou a ničí se. Obrovské výhody jsou strojové nástroje, které se stále zdokonalují. Dá se například využít sémantické vyhledávání, což znamená, že lze hledat na základě významu textu bez použití klíčových slov. Jednoduše se to dá vysvětlit na příkladu vyhledávání obrázku. Obrázek nemá text, ale vyhledá se nám na základě jeho popisu. Tištěnou knihu byste museli sami prolistovat. Dalšími výhodami je například předčítání nebo překlad textu do jakéhokoliv jazyka.
