Martin Kubeš 
Úvodem bych vás rád, drazí čtenáři, upozornil na spoilery, kterými je má recenze protkaná skrz naskrz. Čtěte proto obezřetně a rozvažte čtení před shlédnutím filmu, neboť na rozdíl od našich kouzelnických protějšků, my na sebe paměťová kouzla seslat nemůžeme.
Třetí díl z plánované pětidílné ságy Fantastických zvířat nese podtitulek Brumbálova tajemství a výmluvně nám tak nastiňuje, kdo bude ústřední personou pro předkládaný děj. Čtou-li tento text snad někteří čtenáři, jejichž kognitivní vlastnosti jsou negativně pozměněné, ústřední postavou je Brumbál. Tajemství zmíněná v názvu filmu se však týkají jiného Brumbála, než kterého bychom zřejmě čekali. O tom však později.
Úvodem filmu se přenášíme s Mlokem Scamanderem do neznámého prostředí, ve kterém zrovna rodí mláďata tvor zvaný Čchi-lin, kterého si J. K. Rowlingová vypůjčila z asijské mytologie. Ten hraje důležitou roli později, kdy se dozvíme, že se jedná o nejčistší stvoření v kouzelnickém světě, jímž se v dávných dobách určovali vůdci kouzelnického společenství. Abychom si připomněli, kdo jsou antagonisté, Credence s jeho kumpány zavraždí dospělou samici Čchi-lin, která porodila dvě mláďata. Vnímám vaše pohoršení, milí čtenáři, avšak nemějte obavy – zabíjení magických tvorů se v tomto filmu dočkáte ještě dostatek. Například při zašlápnutí škorpionovitého tvora, či neskrývaném podříznutí jednoho ze dvou Čchi-lin mláďat.
Během filmu zjišťujeme, že díky rituálnímu halalu Čchi-linského mláděte nyní Grindelwadl vidí střípky budoucnosti, což přináší anti-grindelwaldovskému odboji vedeného Albusem Brumbálem značné trápení. Druhé mládě má Scamander ve svém kufříku.
Představuje se nám také nová postava profesorky kouzelných formulí, Eulalie Hicksové, ze Stříbranova (Ilvermorny), která se aktivně zapojuje do boje proti Grindelwaldovi a hraje zásadní roli při přesvědčování Jacoba Kowalského k zapojení se do této kouzelnické války. Díky její postavě, jakožto profesorky kouzlených formulí, se nám během filmu konečně dostává zasloužené satisfakce z rozšíření magického repertoáru okouzlujícího světa Harryho Pottera. Vidíme komplexnější užívání magie v tomto potterovském světě – práce s objekty okolo, elementární magie a obecně realističtější využití čar a kouzel, které bychom čekali. Jak by řekli kouzelní, díky Merlinovi, že se již nejedná pouze o Expelliarmus a Avada Kedavra.
Dalším z příjemných překvapení je rozšíření politiky světa kouzelníků. V ději se podíváme na německé Ministerstvo kouzel, upřesní se nám vedení mezinárodní kouzelnické spolupráce. Jednak je to příjemné rozšíření pro potterheady, kteří zatím o fungování kouzelnického světa měli pramálo informací, druhak je to stereotypizovaná (a tudíž vítaná) reprezentace bezmocnosti a frustrace z politiky pro běžného konzumenta této filmové série.
Jak postupujeme filmem, dozvídáme se, že Brumbál miloval Grindelwalda. A dozvídáme se to, explicitně řečeno, minimálně třikrát. Lehce to narušuje linii, kterou charakter Brumbála měl po takovou dobu – pána, který nic neříká napřímo a vždy jeho se zprávy přenášejí spíše interpretativně a podprahově. Zda je to snaha Rowlingové smíření si LGBTQ+ komunity, kterou pobouřila svými výroky o trans ženách, mohu jen spekulovat. Nicméně na mě to ve filmovém dialogu, který má jen omezenou stopáž, aby naplnil produkční požadavky, působilo strojeně a v některých momentech až nepatřičně. Ano, mí drazí čtenáři, můžete namítat, že jde o vývoj postavy v čase. Já jsem však přesvědčený, že určité archetypální osobnostní předpoklady máme v sobě zakódované a k takové razantní změně by buďto nedošlo, či došlo již mnohem dříve.
Zajisté si kladete za otázku, co s Credencem, kterému Grindelwald „nakukal,“ že je členem Brumbálova rodu. A ve finále – měl pravdu. Jak se dozvídáme v druhé polovině filmu, Credence je syn Brumbála. Ano, skutečně mu v žilách koluje brumbálovská krev. Nikoliv však Albuse, nýbrž jeho bratra, Aberfotha. Dozvídáme se tak další backstory k brumbálovské rodinné linii. Syn a otec, vzájemně spolu komunikující přes zrcadlo, které známe z hlavní ságy HP, ještě sehrají zásadní roli při přebrání Grindelwalda exekutivní moci v kouzelnickém světě.
Závěrem filmu se podaří shodou náhod rozbít Brumbálovi a Grindelwaldovi jejich krevní pakt, který uzavřeli. A to tím, že se jim střetla kouzla, která seslali s další osobou. Možná vám to, mí drazí čtenáři, zní lehce alibisticky. Zřejmě bych s vámi i souhlasil. Avšak nemyslím si, že by bylo možné vybruslit z této zápletky lépe, než jak již bylo učiněno. Od tohoto momentu se již může Albus s Gelertem utkat a tudíž se můžeme těšit na grandiozní závěr, plný CGI efektů, této šťastně-nešťastné série.
Koncem mé amatérské recenze mohu říct pouze krátké shrnutí, vážení čtenáři, které jsem si z premiérové projekce odnesl. I přes netaktní mlaskání konzumentů, kteří seděli v kině za mnou a pojídali popcorn, jako kdyby měsíc nejedli, jsem si z promítání odnášel pocit vetché naděje. Naděje v to, že Rowlingová ví, kam s dějem směřuje a nedělá práci na této sérii pouze proto, aby pokryla své nemalé náklady na životní styl.
Ocenil jsem větší reprezentaci magie i struktur fungování magického světa. Dejme tomu, že jsem i ocenil emocionální přebouřenost některých scén, jelikož si dovedu představit, jak by to mohli někteří emocionálně labilní jedinci docenit. Nadprůměrný byl také výkon Madse Mikkelsena, který přebíral roli Grindelwalda pro Johny Deppovi a měl tedy čemu čelit. Dle mého názoru byl jeho výkon ještě lepší, jelikož bylo jeho vyobrazení Grindelwalda realističtější a představitelnější pro běžného kozumenta.
Co musím však vytknout jako hlavní problém tohoto filmu jsou jeho vtipy. Ty jsou tak plytké a mnohdy trapné, že namísto pozvednutých koutků mých úst jsem si přivodil z mračení vrásky tak hluboké, že by mi je i Baba Jaga záviděla. Zapracuje-li se však na humoru, aby potěšil věrné fanoušky potterovské série, věřím, že se může série Fantastických zvířat zařadit mezi oblíbené filmy v HP komunitě. Minimálně přinejmenším před Harryho Pottera a tajemnou komnatu.
