Chilská poušť Atacama pod hromadami nenošeného oblečení. I takto jsme si mohli minulý pátek připomenou den Země

Kopce nevyužitého, mnohdy nikdy nenošeného oblečení vytváří v nejsušší poušti světa novou krajinu. Takzvaná „Fast Fashion“ se stává závislostí stále většího počtu lidí. Tento trend vytváří ročně miliony tun oděvního odpadu a právě Atacama se každoročně stává místem, kde přes 39 000 tun tohoto nenošeného oblečení končí. Chile je již dlouho centrem použitého a neprodaného oblečení vyrobeného v Číně nebo Bangladéši. Oděvy vstupují do Chile přes Evropu, Asii nebo Spojené státy americké a poté jsou recyklovány nebo dále prodávány po celé Latinské Americe. Proč se tedy většina odpadu hromadí právě v Atacamě?

Poušť se nachází pouze pár kilometrů od přístavního města Iquique, do kterého se oděvní odpad sváží z celého světa. Podle starosty Alto Hospicio Patricia Ferreiry se pouze kolem 15 % oděvů dále prodává po Latinské Americe. Zbytek dovezeného oblečení nelze znovu prodat nebo použít – proto většina končí v poušti. Zde se ho poté ujímají místní chudí, žijící v chatrčích poblíž. Buď si přebrané kousky nechávají pro vlastní potřebu nebo se je snaží prodat dál a něco málo na nich vydělat. Jakoby samotné hromady nerozložitelných kusů oděvů nebyly dostatečným problémem, stává se, že párkrát do roka zde dojde k požárům, které jsou těžko uhasitelné. Většina oblečení je navíc vyrobena z levných, syntetických materiálů, které obsahují chemická barviva. Trvá více než 200 let, než se rozloží, proto komunální skládky oblečení nepřijmou, takže se hromadí v poušti. Tyto toxické látky se pak z hořících hromad dostávají do ovzduší a půdy, které silně kontaminují. V roce 2020 zpráva Evropského parlamentu uvedla, že textilní odpad je zodpovědný za 10 procent globálních emisí skleníkových plynů a také ročně uvolňuje do oceánu půl milionu tun mikrovláken.

Koncept „Fast Fashion“ je problémový v mnoha ohledech. V návaznosti na něj je nejčastěji upozorňováno na práci v otřesných podmínkách za minimální mzdu, kterou navíc zastávají děti školního věku. Dopadům na životní prostředí, které textilní průmysl vytváří, už takový prostor věnován není. „Když přemýšlíme o průmyslových odvětvích, která mají škodlivý vliv na životní prostředí, může se nám vybavit energetika, doprava, potravinová výroba. Ale přitom módní průmysl je považován za druhý nejvíce znečišťující světě – hned za těžbou ropy,“ uvedla zpráva OSN. Jde o řetězec na sebe navazujících činností, které přispívají k ničivým důsledkům tohoto průmyslu. Na výrobu 1 kusu riflí je vyprodukováno kolem 7500 litrů vody - stejné množství je člověk schopen vypít v průměru za 7 let. Do řek a moří jsou z továren i našich praček vypouštěny chemikálie, které vodní živočichy zabíjejí. V rozvojových zemích neprochází voda čističkami a lidé se tak s chemikáliemi dostávají do přímého kontaktu. Je možné je pak najít v kravském mléce a zemědělských produktech.

Dá se tedy tento problém řešit? S rostoucím konzumerismem a globalizací, které zajišťují lehkou dostupnost a nízkou cenu, je to těžké. Nákup i výroba oblečení se za posledních 20 let zvedla více než o polovinu. Bylo by zapotřebí vyrábět oblečení tak, aby bylo déle nositelné. Zvýšila by se jeho kvalita, tím i cena, a zákazník by si rozmyslel, zda si kousky koupí 2 nebo 4. Dát šanci second handům, které nabírají v poslední době na popularitě. A při nákupu s rozvahou popřemýšlet, zda daný kus oblečení opravdu potřebujeme.