Simona Vondrová 
Martin onemocněl v čerstvých 25 letech. V tu dobu žil především sportem, konkrétně hokejbalem. Nádor si našel sám, ale dlouho o tom nikomu neřekl. Nechtěl se s tím smířit a hlavně se vzdát svého snu. Sport je zkrátka jeho život. „Nechtěl jsem si nemoc přiznat, myslel jsem si, že to mohou být pouze nějaké cysty,“ řekl. Jak to v dnešní době bývá, každý si svou diagnózu hledá na internetu, než aby šel k lékaři. Po nějakém čase se k němu přece jenom vydal, ale ordinoval zastupující lékař. Ten ho poslal domů s tím, že má přijít, až tu bude jeho obvodní.
Jak mu později lékaři sdělili, na vážnosti jeho nemoci mohl mít podíl i velký stres, kterým si Martin procházel. „V tu dobu jsem měl před státnicemi a byl jsem v neskutečném presu. Několikrát jsem se přistihl, že jsem si přál, aby mi bylo aspoň pár dní špatně, abych se ze školy a z povinností mohl sám před sebou vymluvit,“ popisuje a přiznává, že se celý průběh nemoci velmi podepsal i na jeho psychické stránce.
Nemoc mu propukla v poměrně mladém věku. Od vyšetření u obvodního lékaře to už mělo rychlý spád. Ten ho poslal na biopsii, která potvrdila nález zhoubného názoru, a s tím i vážnost situace. Poté musel na operaci, kde mu nález odebrali. Pak ale přišla další rána. Rakovina se mu kromě varlete vyskytla i v lymfatickém systému, takže následovala jediná možnost, a tou byla chemoterapie. „Bylo to šílené. Věděl jsem, že to je jedna z nejhorších možností a že je to opravdu vážné. Začalo mi být velmi špatně, snášel jsem to asi nejhůř, jak to šlo. Kromě toho jsem na tom byl velmi špatně psychicky,“ dodává Martin.
Na chemoterapie docházel asi rok. Léčba ho připravila o vlasy i vousy. Také velmi zhubnul, což mu na psychice takovému sportovci moc nepřidávalo. Léčil se v Hradci Králové, kde musel být v intervalech dvou týdnů, poté ho na týden pustili domů. V tu dobu se o něj starali rodiče, kteří mu byli největší oporou.
Po roce docházení na chemoterapie se zjistilo, že léčba zabrala. Martin se tak začal zpátky dostávat do chodu běžného života, a jak sám říká, na věci v dnešní době pohlíží jinak. „Snažím se brát všechno s nadhledem. Rakovina mi předala jednu pozitivní věc a to takovou, že jsem si opravdu uvědomil důležitost vlastního zdraví. Buďme na sebe a na své blízké opatrní,“ říká. V září roku 2017 mu v nemocnici sdělili, že se z nemoci vyléčil. „Byla to nejšťastnější zpráva v mém životě,“ přiznává. Na své zdraví je proto velmi opatrný a umí si ho dostatečně vážit. Martin si je také vědom faktu, že přirozenou cestou pravděpodobně nebude moci mít děti. Naštěstí existuje i jiná možnost, jako je uložení spermií do spermabanky, které využil.
„Každé ráno piji smoothie z červené řepy. Jestli umím něco dodržovat, tak je to právě toto. Kéž by to tak bylo i u dalších věcí a povinností,“ směje se Martin. Lékaři mu také doporučili užívat vitamíny a doplňky stravy. Ty jsou ale bohužel velmi nákladné. Na čtvrt roku mohou stát až 10 tisíc korun. Sportem žije i nadále, momentálně trénuje mládežnickou hokejbalovou reprezentaci. Snaží se jíst zdravě a vyváženě. „Pivo na stadionu si ale neodpustím,“ přiznává s úsměvem.
Pravidelně dochází na kontroly, které jsou naštěstí vždycky pozitivní. Dojíždí na ně do královéhradecké nemocnice každého čtvrt roku. „Pokaždé se bojím. Nikdy nevím, co mi tam po čase zase řeknou. Když ale vyvrátí všechno zlé, je to ten nejšťastnější pocit na světě. Spadne mi vždycky obrovský kámen ze srdce,“ dodává.
Každý z nás by si měl uvědomit, že zdraví máme jenom jedno, i když to může znít jako klišé. Začít se o něj dostatečně starat můžeme jedinou věcí, která je vlastně naprosto jednoduchá. Ruku na srdce, kolik času nám zabere chodit na pravidelné preventivní prohlídky?
