Oproti rychlé módě existuje také pojem pomalá móda, která je pravým opakem. Zakládá si na udržitelnosti, ekologii a etice. V České republice existuje mnoho značek, které se tohoto snaží dosáhnout a mezi ně patří i Humanoddity. Zakladateli jsou Tomáš Marek a Daniel Weber, kteří problematiku rychlé módy šíří dále a poukazují na alternativy nákupu oblečení. V rozhovoru nás seznamují nejen se svou značkou, ale také jejich pohledem na rychlou módu.
Jak funguje výroba Vašich produktů?
Tomáš: Prvním krokem je utřídění myšlenek a vyvození návrhu kolekce. V druhém kroku se začínáme dívat po možné látce a barvách. Máme poměrně vysoké nároky, takže se koukáme po certifikacích nebo české výrobě… Po výběru látek následuje tvorba vzorků a poslední odladění chyb. Pak už je na řadě finální produkce, která probíhá ve zlínském krejčovství. A posledním krokem je potisk nebo vyšití, které probíhá v Brně.
Vaše kolekce a šíření povědomí o značce je cíleno spíše na mladé publikum. Přemýšlíte nad rozšířením Vaší cílové skupiny?
Daniel: Vytváříme, co se nám právě líbí, a co nám dává smysl. Cílíme na lidi, které zajímá ekologie a problémy módního průmyslu. Už i tím, že se prezentujeme na sociálních sítích a tvoříme obsah spíše pro mladší publikum. V budoucnu se nám třeba podaří rozšířit působnost i na starší zákazníky, ale aktuálně to jde mimo nás.
Ovlivnily nějak sociální sítě Vaše působení na trhu během COVID pandemie?
Daniel: Určitě se Humanoddity dostalo mezi více lidí. Otázkou zůstává, jestli na to měla dopad pandemie. Pro nás bylo zásadní, že jsme díky karanténě měli dost času se tomu věnovat a posouvat se.
Jaké máte plány se značkou do budoucnosti? Plánujete třeba založit kamenné pobočky po České republice?
Tomáš: Chceme rozšířit různorodost našich produktů, aby se co nejvíce věcí dalo koupit udržitelně, a ne jenom v obchodech s rychlou módou. Také chceme ze stejného důvodu dělat více barevných variant. Kamenné prodejny v blízké době neplánujeme, ale chtěli bychom si pořídit studio/ ateliér.
Udržitelná móda je cestou k ekologičtějšímu světu. V naší společnosti je ale stále hodně lidí, kteří potřebují ušetřit kde se dá. Ekologické věci jsou pro ně tedy spíše finanční přítěží. Co byste doporučili lidem, kteří chtějí nakupovat ekologicky a zároveň levně?
Tomáš: Na nákup kvalitního a ekologického oblečení by se mělo nahlížet jako na takovou menší investici. Tričko, pokud se o něj dobře staráte, vydrží delší dobu, a vám se tedy více vyplatí koupit si jedno dražší tričko, než si kupovat každý týden nové s nízkou kvalitou. Jinak se dá i jistá potřeba uspokojit nákupem z druhé ruky!
O podnicích, které produkují fast fashion je známo, že neprodané produkty vyhazují nebo dokonce spalují. Nebylo by podle Vás lepší tyto poslední kusy oblečení od společnosti odkoupit, než aby se s nimi nakládalo jako s odpadem? Přeci jen jde o další zbytečnou zátěž přírody
Tomáš: Podniky, které vytváří fast fashion, dělají záměrně větší počty, kdyby se náhodou produktu dařilo a prodalo se ho více. Odkoupení by nikam nevedlo, protože planeta je přeplněná oblečením, které se většinou vyváží do Asie/ Afriky, kde toho je nespočetné množství. Hlavním problémem je tedy nadprodukce a nízká kvalita.
Myslíte si, že představa aspoň minimálního snížení masové produkce je v dnešní konzumní společnosti reálná?
Daniel: Ano, věříme že snížení produkce reálné je. Značky se vždycky řídí podle zákazníků. Nejefektivnější tedy je, cílit na zákazníky a vzdělávat je v problematice fast fashionu. Když zákazníci odmítnou nakupovat jejich produkty a budou vyžadovat dodržování lidských práv a důstojné ohodnocení zaměstnanců, značky jim radši vyhoví, než aby zavřely prodejny. Zásadní je tedy změna mindsetu.