Bára Zítková 
Již každý za poslední rok zakusil dopady koronaviru. Ať musel nosit roušku ve veřejných prostorách, nepotkával svou rodinu a přátele, nemohl docházet do práce, nebo naopak pracoval až přespříliš. Poslední rok si od práce neodpočinuli především zdravotníci, kteří se starali o nemocné pacienty. Dále nepřetržitě pracují policisté a vojáci, kteří pomáhají kde je třeba, a jejichž práce dnes vyžaduje větší míru solidárnosti. V návaznosti se vzájemnou podporou je třeba zmínit církev. O její službě lidem se nemluví a její inciativa upadá v mlčení, přitom věřící a kněží se aktivně hlásí k dobrovolníkům.
V březnu minulého roku bylo rozhodnuto o zrušení mší nad 100 osob, a o několik měsíců poté bylo rozhodnuto o tom, že se bohoslužby přesunou do online podoby. Tato změna církevním hodnostářům práce neubírá ba naopak. I přes to se ale nespočet farářů, věřících, církevních neziskových organizací a charit zapojili do pomoci.
Kněží a roušky
Mnoho kněží a celých farností se zapojilo do distribuce ochranných pomůcek a dezinfekcí. Své prázdné prostory využili pro šití roušek, které následně posílali starým lidem či do nemocnic. Bylo tomu tak například i v Jičíně, kde ženy z tamní farnosti denně ušili desítky roušek.
Technicky zdatnější kněží dokonce sami vyráběli respirátory a ochranné štíty, jedním z nich byl Cyril Kubánek z farnosti Zlonice. Farníci od sv. Gotharda v Praze 6 pomáhali při montáži ochranných masek na ČVUT v Praze. Dále bohoslovci rádi vypomohli s hlídáním dětí a nákupy léků a potraviny pro seniory.
Studenti teologické fakulty společně s bohoslovci odpracovali 180 hodin u pacientů v pražské nemocnici, a to bez nároku odměny. Jejich práci v nemocnici přerušila karanténa poté, co se jeden z dobrovolníků nakazil. Mimo nemocnici pomáhali v pečovatelské službě Charity.
Finanční ztráty a náhrady
Omezení činnosti církve znamená finanční ztráty. Omezení bohoslužeb a jiných hospodářských činností má negativní dopady na platy duchovních a hospodaření. Katolická církev však usnesla, že nebude žádat o příspěvek na náhradu mezd duchovních z programu Antivirus, aby poskytla příležitost pro další občany postihnuté pandemií.
Na podporu lidí, kteří ztratili zaměstnání nebo měli opožděné dávky, Charita uspořádala Sbírku pro Česko: Na vlně pomoci proti bezmoci. Tato sbírka pomohla více než 90 lidem, a to za pouhé dva měsíc. Česká biskupská konference tuto sbírku podpořila a čeští a moravští biskupové vyzvali věřící, aby dle svých možností do sbírky přispěli. Církev se tak vzdala finanční náhrady a zasadila se o růst potřebné sbírky. Přitom ztráty katolických diecézí jsou cca. 220 milionů korun.
Kněz na telefonu
Důležité bylo pro církev zachovat duchovní pomoc. Proto řada svatostánků zůstala otevřená k modlitbám a farářům, kteří poskytují pomazání a psychologickou podporu. V takových případech nasazují své vlastní zdraví ve prospěch druhých.
O něco bezpečnější variantou podpory jsou telefonáty za účelem duchovní pomoci. Telefonickou duchovní pomoc poskytovali i dva biskupové Tomáš Holub a František Radkovský. Výpomoc spočívá v podpoření a povzbuzení lidí od těžkostí pandemie, ale třeba i zprostředkování konkrétní pomoci. Duchovní pomoc probíhá jak na internetu v podobě online modliteb, například na stránce vira.cz, tak i na papíře, kdy se rozesílají biblické citáty a noviny. Romana Bélová ze Slezské diakonie sdílela ukázku týdeníku Vrabčákovo štěbetání, který začali vydávat a roznášet osamělým lidem. Další duchovní podporou mohou být samotné mše, seznam nabízených online bohoslužeb najdete na portálu mseonline.cz.
Církev v naší zemi dosahuje poměrně velké moci a disponuje velkým počtem lidí. Podle české biskupské konference zaměstnává katolická církev v České republice více než 19 000 lidí. Na území České republiky působí přes 1 700 duchovních, přes tisíc řeholnic a asi šest stovek řeholníků. Z průzkumu agentury STEM v roce 2019 vyplynulo, že za věřící se považuje 35 procent lidí v Česku.
