Eliška Jurasová 
Sabina Pavková je studentkou magisterského oboru Management ve zdravotnictví na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Zároveň také pracuje na chirurgickém oddělení hodonínské nemocnice, o to více byla v posledním roce vytíženější a pociťovala na sobě psychický tlak. „Tlak na psychiku byl obrovský a ne každý to umí zvládnout. Čísla nakažených neustále rostla, neustále jsme všechny pracovaly přes čas a tlak z médií a veřejnosti nám také nepřidal. Nebyl den, kdy by v nemocnici neumřel pacient a tím, že jsme byli izolováni od přátel a rodiny, byla psychika velmi křehká,“ vysvětluje složitou situaci.
Nešlo ale pouze o psychiku, péče o pacienty s covidem byla náročná také fyzicky. Sabina ale zdůrazňuje, že práce sestry je náročná vždy, s covidem či bez. „Až na pracovní oděv se péče o pacienta s covidem neodlišovala. Byla náročná, ale to je práce ve zdravotnictví celkově,“ vysvětluje. Přesto ale zůstala motivovaná a pandemie ji utvrdila v tom, že si povolání vybrala správně. „Motivoval mě hlavně skvělý kolektiv, který v hodonínské nemocnici máme. Navzájem jsme si pomáhali. Samozřejmě motivací byla také rodina a přátelé. Troufám si říct, že tato doba ukázala, kdo je stavěn na práci v zdravotnictví a já jsem zjistila, že je to opravdu moje poslání.“ Podle Sabiny covid poukázal na důležitost zdravotních sester: „Od doby pandemie došlo k šíření povědomí, jak je povolání sestry důležité. Lidi neví, že lékař sice stanovuje diagnózu, ale většinu času s pacientem tráví zdravotní sestra.“
V hodonínské nemocnici pracuje také Sabinina maminka – Iveta Pavková. Jako vrchní sestra na interním oddělení měla možnost si všímat hlavně kolektivu a připravenosti sester. „Covid nám ukázal, jak jsou sestry na takovou situaci připravené. Bohužel, ne všechny dokázaly pracovat nad své možnosti. Ukázalo to také, kdo je jaký charakter a kdo má své povolání rád. Na našem oddělení jsme ale naštěstí skvělý kolektiv.“ Tlak v práci je podle ní stále znát. „Každá maličkost dokáže způsobit problém, mnohdy se radost z práce postupně vytrácí. Situace se sice pomalu začíná stabilizovat, ale vrací se pacienti, kteří covid prodělali a mají kvůli tomu stále nějaké potíže. Práce tedy zůstává stejně náročná,“ dodává.
Ilona Gajdoštíková je vrchní sestrou na kožním oddělení kyjovské nemocnice. Přestože během pandemie vystřídala několik oddělení, z jejich slov naopak čiší optimismus a hlavně důležitost semknutého pracovního kolektivu. „Když to vezmu zpětně, tak nás koronavirus nijak zle nepoznamenal. Spíš naopak – otevřel mi oči, ukázalo se totiž, kdo má jakou výdrž a charakter. Prošla jsem několika odděleními a zjistila jsem, jak je v kyjovské nemocnici skvělý a sehraný personál. Navzájem jsme se všichni podporovali a právě díky tomu se to vše dalo vydržet,“ vysvětluje s úsměvem. Pozitivní pohled má také na důsledky covidu. „Pandemie nás stmelila, navíc jsme zkušenější a bohatší o nové zkušenosti,“ zakončuje.
Situace v obou nemocnicích se začíná stabilizovat, počty nakažených klesají a postupně se otvírají oddělení, která sloužila výhradně pacientům s covidem. Z slov zdravotnic jde poznat, že v jejich práci hraje velkou roli kolektiv, je fyzicky i psychicky náročná, ale přesto ji všechny vnímají jako své životní poslání.
