Crowbar je momentálně vlajkovou lodí, kterou si kapitán Kirk opečovává, a v podstatě nevyplouvá za hranice známých vod. Tahle banda z New Orleans nepřináší nic jiného, než neotřesitelnou klasiku, jakou známe z jejích dalších alb nebo z tvorby Down či Kingdom of Sorrow. Všechny tyto počiny nesou větší či menší podíl právě Kirka Windsteina. V životě tohoto undergroundového kmeta ovšem došlo v posledních letech k výrazným změnám. Opustil Down, Kingdom of Sorrow šlo na vedlejší kolej a nyní se věnuje, podle vlastních slov, dvěma věcem – rodině a kapele Crowbar. Nemusí se to zdát, ale tyto změny v mnohém ovlivnily finální podobu Symetry in Black.
Pokud se dá o albech Crowbar něco říci, pak určitě to, že každé album se dá shrnout do jednoho slova. Broken Glass jako zmar, Sever the Wicked Hand pokání, a konečně Symetry in Black přináší naději. Do železé košile beznaděje, stesku a světabolu proniká závan víry v lepší zítřek a smíření se světem. Něco takového se dá očekávat, když úspěšně projdete detoxem (mimo jiné téma písně Cleanse me, Heal me z předchozího alba) a znovu se vrátíte ke své rodině.
Sestava Páčidla se měnila v kurzu času častěji, než postoj Ala Jourgendsena k ukončení působení Ministry. Struktura hudby ale zůstává neměnná, jako Jourgendsenův názor na politiku. Crowbar se vždy pohybovali na pomezí doom, sludge a stoner metalu, někdy více tam, jindy jinam. Přesto zvuk zůstává stále stejně hrubý jako řev medvěda, elegantní jako jízda po zubatém plechu a brutálně upřímný a otevřený. Kirkův masivní hlas nabývá na letitosti, vyzrálosti a každé další album skrývá více a více probdělých nocí, ran osudu a nešvarů světa.
Nic nového pod sluncem, ale i jistota nabízí určité kouzlo. Crowbar za celou svou kariéru nesešli ze směru a již podesáté ukazují, že jejich tvorba si drží zaběhnutý standard. Poctivý sludge/doom bez jakýchkoli příkras, ultimátní zpověď životem vyškolené duše, tak se dá popsat Symetry in Black. Nedá se mluvit o čemkoli převratném, nicméně o tom, že je to kus dobře odvedené práce, se nemá cenu hádat. Poslech mluví za vše.
Zdroj fotografie zde.