Marek Kačmařík 
Kreativnímu týmu, který na Bioshock: Infinite pracoval se podařilo něco nevídaného. Dokázali vytvořit dobře vystavěný, napínavý příběh s mnoha nečekanými zvraty, zasazený do dystopického prostředí města v oblacích zvaného Columbie. Tomu vládne hlavní záporák, otec Zachary Comstock, který kolem sebe stvořil náboženskou legendu, jež jej vyobrazovala jako proroka a otce „posvátného jehněte“ – tak lidé označují jeho dceru, která se má jednou stát jeho nástupkyní.
Do Columbie se dostáváme spolu s hlavní postavou Bookerem DeWittem, soukromým vyšetřovatelem a bývalým vojákem. Booker dostal od neznámého zadavatele zakázku na přivedení Comstockovy dcery, kterou její otec drží ve vysoké věži daleko od všech obyvatel města. Celou hru nás provázejí slova zadavatele zakázky „přiveď nám dívku a vymaž svůj dluh“, okolo kterých se točí celý její příběh.
Booker postupně zjišťuje, že Comstockova dcera, mladá dívka jménem Elizabeth, má schopnosti, díky nimž dokáže navštěvovat jiné časové roviny a jiné dimenze. Poté spolu s Bookerem, který svým charakterem dokonale zapadá do archetypu ostříleného tvrďáka z westernovek, pomalu poznáváme osobnost Elizabeth a sledujeme, jak se rozvíjí její vztah k Bookerovi. Následně se nám před očima rozprostírají všechna temná tajemství otce Comstocka a jeho města a spolu s Bookerem a Elizabeth se zaplétáme do spletité sítě časových linek, které se, jak se zdá, neustále opakují v jedné smyčce.
Autorům se podařilo vyobrazit město v dobové atmosféře roku 1912 a zároveň do něj přidat steampunkové prvky tolik typické pro sérii Bioshock. Příběhem nás navíc doprovází nádherná píseň „Will The Circle Be Unbroken“, kterou pro hru přezpívali a nahráli dabéři hlavní dvojice postav. Krásná a živá, ale zároveň temná a strašidelná Columbie svého návštěvníka už v prvních minutách zcela pohltí a po celou dobu trvání hry jej poutavý příběh drží přilepeného u obrazovky jeho počítače v očekávání, jaké zvraty jej ještě potkají.
Ačkoli Bioshock: Infinite považujeme za velký úspěch a jednu z kultovních her, která pomáhala definovat žánr steampunku, fanoušci ji neměli vždy tak v oblibě, jako ji mají dnes.
Mozkem celého týmu, který na novém Bioshocku pracoval, byl proslulý vývojář Ken Levine, který chtěl po dvou podařených dílech série Bioshock přinést něco nového. Měl velkou vizi, jak by celé město mělo vypadat a jaké mechaniky měla hra obsahovat. Vývojářské studio si však uvědomovalo, že Levinova vize je běh na dlouhou trať a netoužilo po fenomenálním titulu, který otřese herním trhem, ale pouze po dalším pokračování úspěšné série, které vydělá další peníze. Levine vytvořil nerealisticky vypadající upoutávku, aby hra mohla být představena veřejnosti a mohla se naplno rozjet její marketingová kampaň.
Z upoutávky na nový Bioshock byli hráči jako u vytržení. Všichni napjatě očekávali, až jim Levine na stříbrném podnose naservíruje přesně takovou hru, jakou viděli v upoutávce. Ačkoli se kreativní tým za cenu nespočtu nekonečných přesčasů a směn i přes víkendy opravdu snažil splnit všechna očekávání, která u fanoušků upoutávka vyvolala, výsledný produkt se ani náhodou nepodobal tomu, co studio a Levine naslibovalo.
Celý problém s upoutávkou byl ten, že to byla vize kreativního týmu, jak by si přáli, aby hra ve výsledku vypadala, ale kterou s tehdejšími technologiemi a omezeným časem, který tým od studia dostal na vývoj hry, ani náhodou nebylo možné uskutečnit. I když tedy finální hra byla skvělá a v mnoha ohledech nadčasová, hráči byli zklamaní, protože očekávali zcela jiný produkt.
Bioshock: Infinite se stal objetí vlastní vize o velikosti. Levine chtěl vytvořit přelomovou hru, ale ukousl si příliš velké sousto. Nebyl schopný zrealizovat všechny své vize v čase, který mu 2K Games vytyčili na vývoj celé hry, a proto se kreativní tým musel uchýlit k něčemu skromnějšímu. A byli to právě členové kreativního týmu, kteří to ve výsledku odnesli nejvíc se všemi přesčasy a nároky, které na ně byly kladeny.
I přes všechen tlak, který byl na kreativní tým během tvorby hry vyvíjen, se hra však vyvedla a je na ní cítit láska k umění, kterou do ní tvůrci vložili. Důkazem toho je i postava Elizabeth, která během vývoje dokonce dostala vlastní malý tým, který strávil stovky hodin navrhováním jejího nezapomenutelného vzhledu a tvorbou jejího barvitého charakteru, jež si každý hráč ihned oblíbí.
