Natálie Jebavá 
Učíte už 34 let. Vnímáte nějaký rozdíl v dětech třeba před 15 lety a v dnešních dětech?
Můj názor je ten, že děti jsou pořád stejné. Já tomu říkám děti obecné. Mění se jen kvůli nám dospělým, protože my jim vkládáme do rukou telefony, pouštíme televizi, když se na ni vůbec nemusí dívat. My je zahlcujeme právě touto digitální technologií. Samozřejmě že děti jsou pořád děti.
A co oblečení? Chodí dnes děti spíše pohodlně, nebo se už dříve našli milovníci tepláků?
Zaznamenala jsem, že tepláky jsou poslední dobou módním hitem, ale nechodí v nich jenom děti. Nosí je spousta dospělých. Pro mě byly vždy tepláky do lesa, na běhání, na hraní si. I teď jsou mezi dětmi teplákové typy, ale většina chodí do školy oblečena normálně.
Jak vliv mají podle vás na dnešní děti sociální sítě?
Děti mají přístup k daleko více informacím než dříve, ale jelikož učím na prvním stupni, není to tam tak markantní. Ne všechny děti mají telefony a neumí se v téhle oblasti pohybovat tak dobře, jako ty starší. Ale když se jich zeptám, co dělaly o víkendu, polovina z nich má za to, že když řeknou, že seděly celou sobotu u počítače, budou jim všichni tleskat. Bohužel někteří rodiče nechávají své děti dlouho u počítače a i zapnutá televize od rána do večera mi připadá zbytečná. Informace pak kolem nich plynou a ve škole mají problémy se soustředit.
Máte někdy problém s porozuměním této generaci? Tedy po jazykové stránce?
Téměř tři čtvrtiny kolegů jsou mladší než já a když se o něčem bavíme, nemám problém se zeptat. Mám to štěstí, že to zase rychle zapomenu, protože hry ani aplikace nepoužívám. Nějaký obecný základ znám, samozřejmě vím, co je tablet a Facebook. Nový slang ale nepoužívám, nic mi to neříká.
Snažíte se nějakým způsobem inovovat své výukové metody nebo stále fungují vaše osvědčené?
Osvědčené stále platí. Jak vždy říkám, násobilku se nenaučíte jinak než tím, že se ji naučíte z paměti. Ale interaktivní tabule, které máme ve všech učebnách, tablety, to je rozhodně přínos. Když natrefím při hodině na slovo, které děti neznají, hned ho zadám na internetu. Mají to i s obrázkem, což je ideální záležitost hlavně pro ty malinké děti. Tenhle základ, digitální kompetence, které musíme uplatňovat v hodinách, jsou za mě v pořádku. Ale nic se nemá přehánět.
Dnes už se skoro nic nevyhne digitalizaci, a to ani školství. Jak vy vnímáte pronikání digitálních technologií do vašeho oboru?
V rozumné míře to podlě mě může být ku prospěchu. Pravda je ta, že se nemůžeme spoléhat na techniku. Je to pár týdnů, co jsme tady měli Českou školní inspekci. Při hodině matematiky, na které mi seděla paní inspektorka, mi klekla interaktivní tabule. Takže kdybych postavila hodinu na tom, že budeme pracovat na té tabuli, tak jsem tu hodinu neměla. Druhý den vypadl internet. Děvčata, co měla inspekci, byla bez internetu, takže tablety a interaktivky jim byly k ničemu. Stále by gros hodiny mělo být na lidech - na učiteli a na žácích. Ne na tom, že bude fungovat interaktivka.
Není to tak dávno, co se ve vsetínských školách zakázaly mobilní telefony. Co si o takovém zákazu myslíte? Jak to funguje u vás?
My máme ve školním řádu zakotveno, že děti mohou mít telefony, ale vypnuté v taškách. Samozřejmě na druhém stupni je kolegové někdy využívají třeba při matematice nebo právě na vyhledávání informací. Ale u nás na prvním stupni děti mobil nepotřebují. Na rodiče mám kontakt já, když je cokoliv potřeba. Je to tak i na výletech, někdo se bez toho neobejde, ale většina si ani nevzpomene, že má mobil doma v zásuvce.
A ve škole to tedy děti spíše dodržují?
Z větší části určitě. Starší žáci pak mají možnost si během přestávky telefon zkontrlovat. Já si myslím, že by si měli povídat. Že by měla probíhat socializace, ne že bude každý koukat do mobilu.
Jak to aktuálně vypadá se šikanou? Narostla například právě po rozmachu sociálních sítí?
Kyberšikana určitě, ale spíše u starších dětí. Ty malé si někdy napíšou ošklivou SMSku. Ale sociální sítě, na kterých děti nemají kvůli věkovým omezením co dělat, by si měli ohlídat rodiče. Bohužel v dnešní době se pod pojmem šikana bere kde co. Děti do sebe strčí, podrazí si nohu, dělají běžné klukoviny, které se děly vždy a dít se budou. Ale dnešní rodiče jsou přecitlivělí a hned se vše řeší jako šikana, což mě trochu mrzí, protože děti by se měly naučit si drobnosti řešit mezi sebou. To, že se na mě někdo špatně podíval, vážně není šikana.
Stále přibývá dětí, které potřebují pomoc asistenta. Myslíte, že takové děti tu byly vždy, jen se to dříve tolik neřešilo, nebo má na to vliv něco jiného?
Děti, které potřebovaly pomoc, byly vždy. Neřešilo se to tolik, muselo to být opravdu výrazné omezení nebo výrazné postižení. Ale nárůst asistentů je opravdu obrovský a nemyslím si, že je to vždy potřeba.
Co má vliv například na časté logopedické problémy? Mobily, rodiče?
Děti mají telefony v ruce už v kočárku. To má určitě vliv, ale s těmi logopedickými vadami je to divné. Znám spoustu rodin, o kterých vím, že se dětem věnují, oba rodiče mluví dobře a stejně ty děti ráčkují nebo něco podobného.
Řekla byste, že se i od té mladší generace můžete sama něco naučit?
Určitě. Mám štěstí, že tu máme prima kolektiv. Bezva mladé holky. Kdykoliv za nimi přijdu, že něco nevím, neumím, něčemu nerozumím, nestalo se mi, že by mi řekly, že na mě nemají čas, a já jsem za to moc ráda. Ráda se od nich něco naučím, ale má to pro mě svou hranici a u počítače sedět nebudu.
