Aneta Trnová 
Román Pěna dní je naprosto fenomenální záležitostí. Jen si zkuste přestavit svět, kde můžete udělat naprosto cokoliv a nikomu to nebude připadat neobvyklé nebo divné. Proč byste si nemohli k večeři ulovit úhoře, který se čas od času rozhodne navštívit váš dřez? Proč byste si nemohli sestavit piano, které vám namíchá koktejl podle toho, co a jak zahrajete? A konečně, proč by nemohl existovat svět, kde se vám v plíci usadí semínko leknínu, které vás krůček po krůčku ničí? Boris Vian vytváří ve své knize naprosto ojedinělý svět. Dá se ale něco tak nevšedního převést i do jiné podoby než je ta knižní? Divadlo Tramtarie předvádí, že to jde. A jak!
Především musím vyzdvihnout práci se scénou. Stejně tak, jako příběh samotný ztrácí postupem času svoji prvotní optimistickou atmosféru, ve stejném duchu se měnila i scéna. Vše se proměňovalo, zmenšovalo a temnělo. Přesto divák během představení neztrácí přehled o tom, co se děje. Vše je velmi dobře promyšleno a technicky provedeno.
Hlavní roli ztvárnil Filip Teller (Colin). Jeho herecký výkon byl opravdu výborný, ostatně tak tomu bylo i u jeho herecké partnerky, kterou pro toto představení byla Marie Vančurová (Chloe).
Atmosféru představení skvěle doplňovaly kostýmy Hynka Petrželky, které byly hravé a naprosto se tak k celé inscenaci hodily. Stejnou roli v představení hrála také hudba Robina Schenka.
Pěna dní se zkrátka divadlu Tramtarie opravdu povedla. Nadchne nejen milovníky divadla, ale díky svému nevšednímu provedení dokáže jistě zaujmout i někoho, kdo divadlu jinak příliš neholduje.
