Čas jsou peníze
Více než čtyři hodiny denně stráví v dopravních prostředcích ti, kteří se rozhodnou studovat v Olomouci a bydlet v Brně. Průměrná doba jízdy autobusu z Brna do Olomouce činí 1 hodinu 30 minut, zatímco vlak urazí stejnou trasu za 1 hodinu 40 minut. Autobusům společnosti Student Agency trvá cesta pouhou hodinu. Pokud nejste vlastníkem příslušné jízdenky nebo jste se nestihli s dostatečným předstihem zaregistrovat, nelze na tyto linky spoléhat. Zájemců o nejrychlejší spoj je mnoho a žluté autobusy mají omezené kapacity.
Překonat vzdálenost mezi Brnem a Olomoucí nestačí. Málokdo bydlí a studuje poblíž nádraží. A tak je nutné přičíst čas strávený v městské hromadné dopravě obou měst. „Bydlím v Brně – Líšni a denně dojíždím do Olomouce. Cesta z domu na autobusové nádraží mi trvá dvacet minut. Pokud mám vyučování od 9:45 do 13:30, znamená to vyrazit z domu v 7:15 a vrátit se kolem čtvrté,“ tvrdí student Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jan Vařeka. Noční můrou dojíždějících studentů jsou „rozdrolené“ rozvrhy, které umožňují absolvovat povinný předmět pouze v den, kdy dotyčný žádný jiný předmět nemá. Cesta do školy je pak téměř třikrát delší než samotné vyučování.
Kdyby student pendlující mezi Brnem a Olomoucí věnoval čas, který denně spolkne doprava, brigádě oceněné 50ti korunami za hodinu, vydělal by měsíčně 4 000 Kč. Takový ušlý zisk je na studentské poměry nezanedbatelný. Každodenní dojíždění celkově možnost při škole přes týden pracovat nebo získávat praxi v oboru omezuje. Podle výzkumu Hypoteční banky stráví každé ráno Češi v autobuse, vlaku nebo autě průměrně 35 minut, přičemž lidé z měst nad 100 tisíc obyvatel, kam se řadí i Brno, cestují za prací průměrně 42 minut. V tomto ohledu tedy studenti dojíždějící do Olomouce s přehledem strčí průměrného Brňana do kapsy.
Dojíždění poškozuje zdraví
Lidé, kteří tráví denně více než dvě hodiny cestováním mezi působištěm a bydlištěm mají zpravidla horší náladu než jejich kolegové a jsou daleko více nespokojeni s vlastní životní situací. K takovému závěru došli švýcarští vědci Bruno Frey a Alois Stutzer.
O negativních důsledcích dojíždění hovoří i psychologové. "Únava způsobená neustálým cestováním se může odrazit na výkonosti dojíždějících jedinců. Navíc stres z dojíždění může být v některých případech zárodkem závažnějších psychických komplikací,” uvedl psychiatr Jiří Berka.
Před zdravotními důsledky dlouhotrvajícího dojíždění varuje sociolog Norbert Schneider z univerzity v Míšni. Pendleři podle něj častěji trpí různými psychosomatickými poruchami, protože se málo dostávají do kontaktu s přáteli a rodinou. „Lidi, kteří každý den stráví na cestě do práce a zpět více než dvě hodiny, souží pocity vyčerpání, poruchy spánku a deprese. Dojíždění poškozuje jejich zdraví,“ říká Schneider. Studentka Lenka Drmotová, která má s dojížděním zkušenosti, to potvrzuje. “Snad nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a podrážděná jako v době, kdy jsem denně pendlovala mezi Brnem a Olomoucí. To neustálé cestování mě strašně unavovalo a já jsem pak neměla sílu řešit problémy, se kterými bych si jinak snadno poradila. Všechno na mě padalo. Navíc jsem se cítila velmi osaměle, protože jsem kvůli dojíždění neměla čas na své blízké,” vypráví Lenka.
Na pendléry číhají kromě plíživých zdravotních a psychických komplikací také rizika v podobě dopravních nehod. Jak známo, silniční doprava je jednou z nejnebezpečnějších. Na klidu cestujícím nepřidá ani stáří a technický stav prostředků hromadné dopravy. České autobusy patří k nejstarším v Evropské Unii. Průměrné stáří autobusů na tuzemských silnicích je 13,4 roku. České dráhy na tom nejsou o nic lépe. Většina vlaků se na železnici pohybuje třicet let. Výjimečně lze narazit i na vozy staré půl století.
Údělem dojíždějícího studenta je izolace od zbytku kolektivu. Pendlér nechodí s ostatními na pivo, neúčastní se večírků. Obvykle hned po skončení vyučování spěchá na nejbližší spoj. “Kvůli dojíždění nemám dost času na spolužáky ze školy ani na kamarády doma. V Brně jsem ta, co studuje v Olomouci a ráno brzy vstává na autobus a pro spolužáky jsem zase cizinec, který s nimi netráví čas. Na druhou stranu doma mám své soukromí a pohodlí. Především vlastní počítač, bez kterého bych se asi neobešla. Kdybych měla notebook, o bydlení v Olomouci bych uvažovala.,” vysvětluje studentka Kateřina Peková, proč se rozhodla do školy dojíždět. “ Já bych v Olomouci bydlela, jen kdyby to bylo nezbytně nutné. Jsem ráda, že můžu dojíždět domů, i když to zabere čas. Vidět každý den svého přítele a kamarády mi za to stojí,” tvrdí Lenka Jarolímová, která dojíždí do školy druhým rokem.