Věra Bartalosová Všichni kolem mě měli strašnou radost, že po letech konečně jedu na dovolenou. Jejich nadšení ale rychle vystřídal soucitný pohled, když jsem jim řekla, že jedu do Řecka. „Nebojíš se utečenců?“ Vem si hodně hotovosti.“ S tím mě vyprovodili.
Řecká tragikomedie
V závěru července jsem odletěla na Krétu. Tamní obyvatelé se zřejmě doslechli, že ve zbytku světa prasklo, jak jsou na tom špatně, a začali s fraškou pro cizince. Ostatně, v hraní mají praxi, na divadýlka Řeky užilo už před stovkami let. Hlavní zápletka aktuálního díla? „Všechno je v pohodě.“ Důvod byl jasný – udržet stav, kdy z pláží poblíž hlavního letiště lze vidět minimálně každých deset minut (sic!) dosedat další letadlo plné turistů.
Bydleli jsme v hotelu jenom pár kilometrů od Heraklionu a kupodivu nám nikdo nebránil ve volném pohybu. Cestou do města jsme se zastavili v Carrefouru. Byl na kraji města a nakupovali v něm skutečně jen místní. A byl to asi obchod prominentní, neboť všechny regály byly plné. Samozřejmě to muselo být tím, že svezli všechno zboží z celého ostrova, a umístili ho do prodejen poblíž turistických oblastí. Jak jinak si vysvětlit, že to tam nevypadalo jako po rabování?
Všichni nakupující navíc zvládali své role dobře. Vypadali uvolněně, pohybovali se v klidu, žádný stres, nervozita, přetahování se o zboží ani spěch. Trochu nervozity jsme však přece jen zahlédli v očích ochranky. Zřejmě proto, že bylo jasně vidět, že u sebe máme foťák. Pak si ale uvědomili, že vlastně všechno mají, takže nás dovnitř pustili. Jestli se vstup do prodejny losoval v celokrétské loterii, nebo byli všichni nakupující najatí herci, kteří pak museli nákup zase vrátit, to jsme bohužel nezjistili.
Schovávající se Merkelová
Během našich toulek jsme viděli prodavače, kteří stáli ve vchodech do svých obchůdků a bavili se spolu. Zřejmě nikdo nenakupoval. Prázdné byly i svatební salóny. Přestože se všichni snažili vyvolat dojem normality, obavy z budoucnosti se projevily menším zájmem o zakládání rodin. Opravdu, v těch horkách přesahujících čtyřicet stupňů si žádná slečna nezkoušela dlouhé, těžké šaty, které by neprofoukl ani menší tajfun. A to ani v rámci kamufláže! Jednalo se ale o jediné zpozorovatelné pochybení jinak dokonale sehraného divadla. Policisté, kteří na všechny „herce“ dohlíželi, jezdili se staženými okýnky, z nichž měli vystrčené ruce se zapálenou cigaretou. Hlavně neukázat, jak důkladně se všichni na propagandu soustředí.
Dokonce ani zaměstnanci hotelu před hosty v zoufalství nekradli zbytky ze švédských stolů, ale distingovaně čekali, až si je odvezou do kuchyně, kde pak museli začít pravé hody. Nebo snad pracovníci z turistického ruchu dostávají zvláštní příděly jídla, aby nevrhali na hosty hladové pohledy?
Ano, našli jsme i mediálně slavné fronty u bankomatů. Byly většinou srovnatelné s těmi, na které jsme zvyklí z center větších českých měst ve chvíli, kdy se lidé vrací domů z práce. Jedna fronta však výrazně přesahovala tolerovatelnou délku a už jsme si říkali, že jsme narazili na selhání propagandistického režiséra, ale ten to šikovně zamaskoval, takže při bližším pohledu se zdálo, že fronta pouze vede kolem banky a končí u pultu s prodejem zmrzliny.
Co jsme naopak za celých dvanáct dní neobjevili, byl obrázek Angely Merkelové na titulkách deníků. Z domova jsme byli zvyklí, že situace Řecka je s Merkelovou úzce provázaná - Řekové a celý svět přece čekají, jak se německá kancléřka rozhodne. Ale cenzura všechny její fotky z titulních stran odstranila a správně se spolehla na to, že řecky číst neumíme. Takže tady musím jako člověk zajímající se o československá média v době komunistické nadvlády udělit alespoň mentální lajk.
Utečenec kálející v centru města
A davy uprchlíků? Ano, byly! Hned tři kousky jsme u přístavu zahlédli. V děsivých podmínkách, pod stromem na lepenkové krabici spala ve spacím pytli holčička, vedle seděla její matka a bratr. Tyhle ještě Kréťané zřejmě nestihli schovat. V přístavu jsme viděli také malé rybky ožírající ty větší a leklé. Zdatný publicista by na tom jistě založil nějakou trefnou metaforu o řecké ekonomice, ale při Diovi (mimochodem, narodil se na Krétě) mě žádná nenapadla.
Bohužel jsme utečence ten den viděli ještě jednou, respektive můj spolucestovatel ho viděl. Procházeli jsme zrovna parkem v centru města, vraceli se ze slavného archeologického muzea (jako studentce z EU mi dali vstup zdarma tam i v Knóssoském paláci - jasná ukázka řeckého plýtvání). Najednou mi kolega říká, ať se nedívám doprava. Běžně bych zareagovala právě tím, že se podívám, ten den ale bylo takové horko, že jsem to naštěstí neudělala. Přišla jsem tak o pohled na utečence vykonávajícího potřebu v křoví. Můj kolega mi to bude celý život závidět.
Dovolená byla zklamáním - čekali jsme Sodomu a Gomoru a našli jen horko a klid. Samozřejmě výše uvedené jevy mohly mít jiné vysvětlení, ale po české mediální masáži jsem řádně a objektivně informovaný občan, který tato konkurenční zdůvodnění musí zamítnout jako v řeckém kontextu nerelevantní.
