Klára Škařupová 
Co máte na focení nejraději?
Když se při focení řídím vlastní intuicí a dávám do focení sama sebe. Nejvíc ráda na focení mám, kolik nových a skvělých lidí poznávám. Je to pro mě nějaký druh socializace. Hlavně svatby mi dovolují dostat se do různých sociálních bublin a mám možnost si popovídat s různorodými lidmi. Díky focení jsem si taky našla spoustu přátel, se kterými bych se normálně nepoznala. Mám také ráda to, že mě focení posunulo dál i v komunikaci s lidmi. Na své první svatbě jsem se bála promluvit před větším davem a dnes se už nestydím si svatebčany zorganizovat. Focení mě také naučilo zodpovědnosti a dospělejšímu vystupování.
Kdy a jak odstartovala vaše fotografická kariéra?
Moje fotografická dráha začala někdy kolem dvanácti let, možná i dřív. Odmala jsem rodičům brala rodinný kompakt, který jsme brávali na dovolenou, tam jsem také nejvíc fotila já. Bavilo mě různě experimentovat a fotit přírodu, zvířata. Moc jsem si přála zrcadlovku a všechny jsem s tím otravovala do té doby, dokud mi rodiče na čtrnácté narozeniny nepořídili mou první zrcadlovku s klasickým objektivem a fotila jsem s ní až do minulého roku, kdy jsem přešla k jiné značce. Začátky byly krušné. Pamatuji si, že jsem z fotoaparátu byla zklamaná, protože z něj hned nevychází krásné fotky. Dlouho mi trvalo pochopit, jak funguje nastavení foťáku jako je čas, clona, iso. Psala jsem také spoustě fotografů, jestli by mi nemohli pomoct. Nakonec jsem se však vše naučila metodou pokus omyl, která mi pomohla proces focení pochopit. Začala jsem fotit kamarádkám fotky na soviální sítě a potom jsem si dala dva nebo tři roky pauzu. Foťák mi ležel na poličce. K focení jsem se vrátila až po maturitě. Přišlo mi, že jsem za tu pauzu dospěla a začala se na fotografování dívat úplně jinak a naplno.
Na vašich sociálních sítích máte fotografie téměř všech žánrů. Jaký styl fotografování a jaké téma vás baví nejvíce?
Za poslední rok jsem začala hodně fotit svatby. Původně jsem to neměla v plánu, ale celé to odstartoval moment, kdy jsem fotila svatbu své bývalé spolužačky a potom se mi začali ozývat další lidi. Letos mám naplánované všechny svatby na krásných místech a opravdu se těším. Začala jsem si je užívat. Pokud bych si měla vybrat jeden styl focení, který mě baví nejvíc, tak je to párové focení, to si nejvíce užívám i na svatbách. Pak mě baví street, art portrétní fotografie. Nebaví mě už tolik obyčejné focení holek v poli, chci do toho dávat víc, myšlenku. Obecně bych se označila jako lifestylová fotografka. Fotím i rodinné fotky, ale u těch mi přijde, že mi nedávají prostor se tolik umělecky vyjádřit. Co mám ale na rodinných fotkách ráda je to, když se z klientů stávají mí přátelé a vrací se. Na tom můžu sledovat, jak rostou jejich děti a zároveň, jak se vyvíjí má práce. Fotím i produktové fotky, protože mě nebaví fotit jen jedno téma fotek. U každého focení se ale snažím, aby byly fotky co nejvíce přirozené.
Dokážete si vzpomenout na nejsilnější nebo nejoblíbenější moment, který se vám podařilo na snímku zachytit?
Pro mě je nejvíc moment, když pár zapomene, že fotíme. Když si ti lidé začnou všímat sami sebe navzájem, začnou si to užívat a začne mezi nimi být chemie, intimita. Když si přede mnou jako někým, kdo je pro ně vlastně cizí, začnou projevovat lásku. A když tyto momenty skrze hledáček vidím, vždycky se rozplývám a napadá mne, že by mohlo mít své kouzlo také video.
Jakým způsobem se připravujete na své fotografické zakázky, máte nějakou rutinu?
Pokud bych to měla rozdělit, přípravy na svatby začínají u předsvatebních schůzek, kdy se se snoubenci u kafe poznáme a potom jdeme fotit. To, že se s nimi můžu poznávat a seznamovat se tak s novými lidmi, mám na svatbách nejraději. Pokud je místo svatby v okolí mého bydliště, jedu se na něj podívat. Pokud je dál, snažím se podívat se na něj přes Google mapy anebo hledám na Instagramu, zda na tom místě už někdy někdo fotil. Na svatbu pak dojíždím dříve, abych si stihla místo prohlédnout. Co se týká ostatních focení, před focením se někdy inspiruji na Pinterestu, ale jinak se nijak speciálně na focení nepřipravuji. Na svatbu si den předem vše nachystám a zkontroluji techniku, jestli mám všechny nabíječky, baterky.
Jaké jsou vaše další plány a cíle v oblasti fotografování? Máte nějakou konkrétní vizi, kam byste se chtěla ve své kariéře posunout?
Přála bych se posunout dál ve svatebním focení. Snažím se naučit se do fotografií dostat co nejvíce emocí, focení je proces. Chtěla bych se zaměřit na komunikaci s lidmi, protože o tom to je. Tím je fotograf dostane do přirozených pohybů. Focení vnímám jako celoživotní cestu. Určitě bych si někdy v budoucnu chtěla vyfotit svatbu v zahraničí. Velmi mě láká focení u moře, modrá hodinka, pláž. Dál nevím. Snažím se tolik do budoucna neplánovat, protože když jsem to dělala, přišlo mi, že přehnaně na nějakých věcech lpím. Je pro mě lepší přizpůsobovat se dané situaci. Ale u focení jako takového určitě plánuji zůstat.
Před chvíli jste zmiňovala, že byste chtěla fotit také v zahraničí. Vnímáte rozdíl mezi pozicí fotografa v České republice a ve světě?
Vnímám ho tak, že Česká republika je o proti zahraničí hodně pozadu. U nás svatby probíhají jinak. Když se srovná česká svatba s americkou, fotky ze svateb jsou naprosto rozdílné. Lidi v Americe jsou uvolněnější, dokáží mnohem víc projevovat emoce. Fotky a videa ze zahraničních svateb jsou s těmi českými neporovnatelné. Proto jsem se začala inspirovat zahraničními fotografy, ta fotka je totiž někde jinde. Lidi v Česku taky nejsou ochotni platit za umělecké fotky. Lidi často neví, co všechno za tím focením je. V jiných zemích jsou na tom s tímto problémem lépe.
Jaké jsou vaše oblíbené nástroje a technologie pro zpracování fotografií?
Převážně pro úpravu fotografií používám platformu Ligtroom, kam fotky nahraji, upravím jim expozici, barvy a když je potřeba něco vyretušovat, tak přejdu do Photoshopu. Kdysi jsem ale retušovala více. Když jsem fotila portréty, používala jsem dokonce grafický tablet. Dnes dokonce přemýšlím, že ho prodám.
Máte pocit, že je vaše tvorba nějak ovlivňována sociálními sítěmi?
Sociální média mají vliv na moji práci. Mou tvorbu dost ovlivnilo to, koho na sociálních sítích sleduji. Ve čtrnácti letech jsem žádné fotografy na Instagramu nesledovala, možná to bylo i proto, že v té době Instagram nebyl tolik známý. Později jsem začala objevovat, co je ve fotce možné. Začala jsem se inspirovat jinými fotografy, začala jsem zkoušet, objevovat. Celkově Instagram a Pinterest beru jako obrovské zdroje informací. Nejraději mám ale Instagram, nejvíc se přes něj propaguji.
Co byste poradila lidem, kteří se k vám objednali na první focení?
Většina lidí, které fotím, se fotí poprvé. Dokonce ani lidi, kterým fotím svatbu, se s fotografem ještě nefotili. Vždy lidem říkám, že je nejdůležitější, aby se cítili dobře a nebrali to tak vážně. Lidem předem vysvětlím, že je nechci stylizovat do žádných póz a chci, aby pro ně focení byla zábava a aby byli sami sebou.
A na závěr, co byste poradila začínajícím fotografům?
Kdybych jim mohla něco vzkázat, tak je to určitě to, ať se toho nebojí. Ať jdou do všeho a zkouší, ať do toho jdou s pokorou a trpělivostí a ať věří v kouzlo procesu, protože nic není ze dne na den. Samotné mi trvalo strašně dlouho, než jsem se dostala tam, kde jsem teď. Někomu to trvá déle, někomu méně déle, ale člověk musí také trochu vyzrát mentálně, aby ve fotkách bylo to ono. Myslím, že i proto mi trvalo déle se dostat tam, kde dneska jsem. Ve čtrnácti člověk vnímá svět úplně jinak, než ve dvaceti letech. Taky bych jim vzkázala, že nemusí mít hned v začátku nejlepší techniku. I s obyčejným fotkám se dají pořídit krásné fotky. Také jsem až do minulého roku měla obyčejnou zrcadlovku. Neměli by na sebe zbytečně tlačit a hned očekávat skvělé výsledky a aby se neporovnávali s ostatními. Je dobré mít nějaký vzor, ale ne se s ním srovnávat. Sama jsem s tím dlouho bojovala, ale říkám si, že každý je unikátní a v tom je to kouzlo. Mám pocit, že v České republice je obecně mezi fotografy velká rivalita. Podle mě je škoda, když se člověk snaží někomu vyrovnat. V ten moment totiž přichází o to své. Ta fotka pak ztrácí kouzlo a originalitu. Je to sice těžké, ale není kam spěchat. Je to i odraz osobnosti fotografa a jeho vnímání světa.
