Martin Klose
Horrory se potýkají s jedním velkým problémem. Zatímco v jiných žánrech můžete jedno téma dojit s úspěchem řádně dlouhou dobu, u strašidelných filmů to prostě nejde. Každé téma rychle vyčpí, ztratí část svého potenciálu a další filmy ze stejného soudku už nedosáhnou takových úspěchů. Za příklad se dá uvést Paranormal Activity. Jakkoli ten film nemám rád, úspěch se mu nedá upřít. Rekordní tržby s minimálními náklady. Sen každého producenta. A navíc z toho zvládly vyždímat pět pokračování, dvě už bez čísla. Poslední vyjde v říjnu tohoto roku.
Na Paranormal Activity se dá výborně demonstrovat růst klišé. Dejme tomu, že by tu „nalezená stopáž“ předtím nebyla. To by potom takovýto způsob natáčení znamenal revoluci. První film přilákal do kin miliony diváků po celém světě. Ale jak přibývala pokračování, tržby řestaly být markantní. Důvod je prostý – fanoušci horroru nechtějí pětkrát koukat na to samé. Z toho by se pak stala jiná kategorie horroru, kam by spadal třeba maraton Stmívání s vaší přítelkyní. To se ovšem netýká jenom Paranormal Activity. S naprosto samými problémy se potýkají další filmy. Cannibal Holocaust svého času šokoval. Pokračování už jenom znechutila a odradila diváky. Grave Encounters, jakožto záznam pátrání natáčecího štábu po zjeveních v opuštěné budově, měl taky něco do sebe. Druhý film nenabídl nic nového, a navíc se rojí další filmy, jejich jediným rozdílem bude to, že se nebudou nacházet ve staré nemocnici pro duševně choré. Jeden má být dokonce ve školní třídě.
'Špatným' se může stát cokoli
Dostáváme se k jádru problému. Natáčení ve stylu found footage není problém. To, že z toho někdo udělá další horrorové klišé, už problém je. Když se podíváte na pět a více snímků pořízených touto metodou, brzy vám dojde, jak se tvoří lekačky v takovém filmu, víte, co čekat, a už vám ten obrazový break dance bude lézt na nervy. Nemluvě o „poruchovosti“ obrazu ve vypjatých chvílích. Jakkoli už se ale natáčení volnou kamerou zvládlo profláknout, nápady ještě nezmizely. Objevují se filmy, které umí navodit atmosféru, a to i přesto, že se kamera třepe jako řídké želé. Mám-li být konkrétní, zkuste As Above, So Below. Příjemný atmosférický horror se zakomponovanou historií. Příjemný tedy, pokud nejste klaustrofobik.
Je spousta hlasů, které budou zarytě tvrdit, že found footage nejsou filmy. Pravdu nemají. Je to prvek kinematografie, a díky několika snímkům nesmazatelný. V posledních letech byl ale tak hojně užívaný, že mu hrozí přesun do opomíjené škatulky s nápisem „Klišé“. Divák tohle ovlivní jen minimálně. Je na režisérech a producentech, aby s tímto formátem naložili novým způsobem. Zároveň je třeba dát pozor na to, že pokud se něco stává nadužívané, oko kritika na to bude koukat o to přísněji.
Zdroj fotografie: http://www.geeksundergrace.com/wp-content/uploads/2015/02/48313-chronicle-790x444.jpg
